EU bez obalu: Když chleba stojí víc než v Německu. Český paradox drahých potravin
Češi si utahují opasky, zatímco eurokomisaři plácají po ramenou za úspěšné Green Dealy, migrační pakty a další zkázy zdravého rozumu. Mezitím v regálech českých obchodů roste drahota, že by z toho jeden sežral etiketu. A přitom v Německu, kde mají trojnásobné platy, stojí mléko, vejce i máslo levněji. Jak je to možné? A kdo za to může?
Glosa: Brusel se nám montuje do rohlíků i do vepřového, ale když přijde na to, jak přežít měsíc s českým platem a nákupem v Lidlu, mlčí jako zařezaný. Někdo si myslí, že jsme hloupí a zvykáme si na hlad. Jenže my jsme Slované – přežili jsme horší. A teď o tom budeme mluvit nahlas.
Ceny základních potravin: Česko vs. Německo
V roce 2024 se ceny základních potravin v Česku vyšplhaly na úroveň, která přivádí mnohé rodiny do tísně. Například:
Zatímco průměrná mzda v Česku dosahuje necelých 50 000 Kč hrubého, v Německu je to téměř 113 000 Kč. Výsledek? Češi platí za jídlo víc, ale s třetinovými příjmy. To není ekonomika, to je koloniální výsměch.
Proč jsou u nás potraviny tak drahé?
Nenasytné marže řetězců – Řetězce s cizími majiteli tu nemají konkurenci, takže si diktují ceny jako v monopolním ráji.
Závislost na dovozu – Dovážíme i to, co si umíme vypěstovat sami. A ještě nám to Brusel prodá dráž.
Dotace pro vyvolené – EU dotace nahrávají těm, kdo už jsou velcí, a drtí malé zemědělce.
Energetická šikana a inflace – Vysoké ceny energií, pohonných hmot a rostoucí inflace jen přilévají olej do ohně.
Dopady na domácnosti
Lidé šetří na jídle – kvalitní suroviny mizí ze stolů, místo nich nastupují polotovary a náhražky.
Tradice domácího zemědělství umírá – EU regulace a nezájem státu dusí českou soběstačnost.
Frustrace a chudoba – Pracující chudoba je v Česku realita, ne strašák. Nákup základních potravin je pro mnohé luxus.
Zadlužování – Lidé si půjčují na jídlo. Tohle není důstojný život v civilizované zemi.
Jak z toho ven? Potravinová svrchovanost nebo nic
Obnovit domácí výrobu – podpora malých farmářů, pěstování na venkově, zpracování potravin doma, ne v cizině.
Zdanit zisky řetězců – marže a zisky musí být férové. Češi nejsou dojná kráva.
Zastavit nesmyslnou regulaci z EU – konec kvót, norem na zahnutí okurky a jiných bruselských absurdit.
Vzdělávat, motivovat, podporovat – jíst české není vlastenectví, ale přežití.
Závěr: Čas přestat držet hubu a krok
Česká republika se proměnila v poslušného žáčka EU, který plní domácí úkoly, i když na to doplácí jeho vlastní občané. Je na čase zvednout hlavu. Potraviny nejsou luxus. Jsou základ přežití. A když nám i tenhle základ odebírá cizí byrokracie a vláda bez páteře, je třeba říct dost. Protože hladový národ není svobodný národ.
