Kterak stařičký britský Lightning kdysi předběhl F-14 a F-15, aby dohnal Concorde. Tohle není pohádka – stalo se tak v dubnu 1985 během cvičení NATO. English Electric Lightning je skutečně jedním z mála letadel, která dokázala dostihnout Concorde v nadzvukové rychlosti.
Foto: F-14 Tomcat | Wikimedia Commons / Public domain
Letoun Concorde je dodnes synonymem luxusu a rychlosti. V cestovní výšce překračoval rychlost 2 100 kilometrů za hodinu, tedy přibližně dvojnásobek rychlosti zvuku. Taková rychlost je pro většinu letounů nedosažitelná. Patrně z určité „machrovinky“ nabídly British Airways v dubnu 1985 během cvičení NATO svůj Concorde jako simulovaný cíl – představoval vysoko letící sovětský nadzvukový bombardér, například Tu-22M, který se snaží proniknout do britského vzdušného prostoru.
Brzy ale nastal problém, jelikož špičkové stíhačky té doby, jako F-15, F-16, F-14, Mirage a F-104, měly s dostižením Concordu obrovské potíže. Concorde totiž letěl stabilně rychlostí Mach 2,0 ve výšce kolem 17 kilometrů. Čest vojenských pilotů však byla přece jen zachráněna. Byl zde totiž britský pilot Mike Hale s tehdy již zastaralým strojem English Electric Lightning XR749, který dokázal Concorde zezadu dohnat a provést úspěšný „sestřel“, tedy zachycení. Svým pilotem byl onen letoun popisován jako „pěkný divoch, dokonce i na Lightning“.
Asi vám nyní vrtá hlavou, proč byl Concorde tak těžký cíl. Důvodem je, že zatímco většina stíhaček dokáže letět nadzvukově jen několik minut kvůli obrovské spotřebě paliva při použití přídavného spalování, Concorde byl stavěn na to, aby letěl rychlostí Mach 2 celé hodiny.
Lightning byl ale navržen v polovině 50. let jako čistokrevný přepadový stíhač s obrovským poměrem tahu k hmotnosti. Měl unikátní uspořádání motorů Rolls-Royce Avon nad sebou, což mu umožňovalo extrémní stoupavost a vysokou maximální rychlost přes Mach 2,2. Zpočátku byl navržen a vyvíjen jako stíhač určený k obraně letišť bombardérů třídy V před útoky očekávaných nadzvukových sovětských bombardérů, které byly později zařazeny do služby jako Tupolev Tu-22, ale také před jinými bombardéry, například Tupolev Tu-16 a Tupolev Tu-95.
Lightning měl výjimečnou stoupavost, dostup a rychlost. Piloti létání s ním popisovali jako „osedlání rakety“. Navzdory vynikajícím výkonům jej modernější stíhačky překonaly v doletu, radarovém vybavení, avionice, množství nesené výzbroje i schopnosti vést vzdušný boj. Podstatnou nevýhodou byl rovněž malý dolet – pouhých 1 440 kilometrů. Nelze se tak divit, že nakonec byl i tento legendární stroj vyřazen ze služby. Stalo se tak v roce 1988.
Zdroj: Kabinet Kuriozit
