Politika, Převzato, Úvahy
absurdní, komouši, papaláši, Petr Pavel, právo, prezident, video
Co jste čekali, chce se mi říci. O Fremra jde až „ve druhém kole“. Jde především o prezidenta Pavla a podstatu změny, kterou jeho volba do české společnosti vnesla. Pavlova komunistická minulost rozvědčíka většině nevadila. Byl oslavován, podporován a beze stínu kritiky vítán. Senátoři, kterým Fremrova minulost najednou vadí, nadšeně Pavlovo zvolení vítali. Nikde jsme tehdy neviděli falangy herců – tradičních hlasatelů, že „s komunisty se nemluví“ – demonstrovat pod sochou svatého Václava. Všechny ty Holubové Pavla podporovaly. A kde jsou teď, když bývalý komunista-rozvědčík navrhuje bývalého komunistu-soudce a z dalšího už má předsedu Ústavního soudu?
Život a dílo soudce Fremra.
To vám takhle v Československé socialistické republice žil byl jeden mladý muž. Za desítky let svého života si nevšiml, že něco není v pořádku. Že se spousta normálních věcí nesmí, že nás okupuje ruská armáda, že tu nemůžou vycházet některé knihy, že není hajzl papír a že nám vládne jedna strana, jejíž papaláši nedovedou dát dohromady kloudnou větu. Kdepak! Robertovi všechno přišlo super a tak se rozhodl, že pomůže budovat tenhle ráj a stane se soudcem.
Robert se měl dobře a šel nahoru. Tady odsoudil nějaké teenagery do kriminálu za to, že urvali rudou hvězdu z památníku, támhle odsoudil 140 lidí do kriminálu za to, že chtěli odjet do jiné země. Robertovi to nepřišlo divné. Kam by jako jezdili? Doma budou!
Robert vůbec nebyl prorežimní, jak ho osočují různí oškliví lidé. Všichni to tak tehdy dělali, tak to dělal taky. Robert byl tak protirežimní, že se ve 33 letech stal soudcem Nejvyššího soudu. A zároveň, byl tak protirežimní, že v říjnu 1989, měsíc před revolucí, vstoupil do KSČ.
Ani panu prezidentovi to nepřijde nějak divné. Stejně jako on jen plnil rozkazy! Vůbec ve svých 33 letech přece nemohl chápat, co se kolem děje! Dělali to tak všichni!
No soudruzi, mám pro vás špatnou zprávu: DĚLALY TO BEZPÁTEŘNÍ KARIÉRISTICKÉ KURVY BEZ SVĚDOMÍ. Každý měl volbu to nedělat. V případě Roberta si stačilo po prvním rozsudku nad emigranty říct: „Tohle já dělat nebudu, ty lidi nic špatného neprovedli! Na tom se já nebudu podílet!“ Jenže to si Robert neřekl. Robert těch lidí odsoudil ještě 140 a za to byl povýšen.
Dnes se k tomu nechce Robert vyjadřovat. Proč taky? Co by asi tak mohl na svoji obranu říct? Držel mu někdo pistoli u hlavy? Nedržel. Mohl stejně jako miliony lidí dělat něco, kde nikomu nebude škodit. Mohl stejně jako tisíce lidí se zločinným režimem bojovat. Jako soudce by asi měl mít smysl pro spravedlnost. Pro ducha zákona. Neměl. Plnil rozkazy. Možná by se i dalo říct, že svými rozsudky porušoval i tehdejší Ústavu. Takže není náhodný kolemjdoucí.
Je spolupachatel.
Dnes prohlásil, že rozhodně nebyl prorežimní. Pokud on nebyl prorežimní, tak kdo tedy je ten bájný komunistický kolaborant? Rozvědčík ochotný nasazovat za režim život?
Eliška Wagnerová, bývalá soudkyně ústavního soudu a emigrantka, dnes v rádiu, taktéž pronesla, že „tehdy to bylo normální“ a položila otázku, co by jako se mělo s podobnými lidmi dělat?
Rád ji odpovím. Normální to rozhodně nebylo. Nikdo normální nechtěl být za komunistů soudce a většina lidí nebyla. A s lidmi jako Fremr by se mělo dělat to, že rozhodně už nikdy nebudou mít se svojí minulostí šanci ovlivňovat životy ostatních lidí na nejvyšších funkcích ve státě.
Fakt, že se na to někdo vůbec musí ptát, je opravdu smutný. My tu snad nemáme 34 let po revoluci žádné soudce, co nejsou komunističtí bezpáteřní kolaboranti? [zdroj]
Zákon padajícího komouše.
Znáte zákon padajícího lejna, že? To nadřízený seřve podřízeného, ten je samozřejmě naštvaný, tak seřve bezdůvodně zase svého podřízeného, ten si zchladí žáhu zase na někom, kdo je o stupínek níž, ten pak doma seřve manželku, ta seřve děti a ty nakopnou psa. U psa se to zpravidla zastaví, protože ten jediný v celém řetězci nebývá pomstychtivý.
Když teď sleduji proces jmenování ústavních soudců, tak jsem na základě této analogie došel k tomu, že se v přímém přenosu díváme na zákon padajícího komouše. Podotýkám, že nemluvím o padajícím komunistovi, ale prostě o padajícím komoušovi, což není totéž.
Krátce shrnu situaci. Petr Pavel navrhl do ústavního soudu soudce Fremra, který měl tak kontroverzní předlistopadovou minulost, že se to eklovalo i Johnu Bockovi, který sice dlouho varoval před komunisty v řízení státu (když šlo o Babiše), aby pak nadšeně a v jednom šiku s libtardy zvolil na Hrad člověka, který se „z mladické nerozvážnosti“ školil na rozvědčíka, kde se učil, jak takovým Kunderům, Havlům, Hučínům, Mašínům a Bokům, zakroutit krkem.
Rozvědčík samozřejmě provedl ukázkové překabátění a stal se stejně nadšeným služebníkem nového režimu, který využil jeho morální přizpůsobivosti do mrtě.. Prezident v předvolební kampani o své minulosti zdatně mlžil, dělal ze sebe etalon pravdy a poctivosti a sotva se na Hradě rozhlédl, navrhl jako ústavního soudce Josefa Fremra, který měl prsty v jednom z posledních justičních zločinů v zemi, ale vykecal se z toho, že nevěděl, že tehdejší STB manipulovala s důkazy.
Hádejte, co udělala většina pravdomluvných novinářů a hlídacích psů demokracie. Ano, správně. Neudělali nic a spokojili se s jeho vysvětlením, protože co generál dělá, dobře dělá. Pak Fremr nastoupil před naší pojistku demokracie, senát, který jeho nominaci potvrdil. Co myslíte, řešili senátoři Fremrovu minulost? Ve většině neřešili. Jeho nominace prošla. Také se spokojili s jeho mladickou nerozvážností, koneckonců jeden komoušký precedent už tady máme.
A když byla celá demokratická procedura hotová, byly to sociální sítě, které nahradily pravdomluvná média, pravdomluvné senátory a vůbec všechny pojistky demokracie a přinesly další zajímavé informace. Jako že Fremr vstoupil do strany snad v říjnu 89, aby se za to o měsíc později už styděl… a že prý nemá prsty jen v jednom justičním zločinu, ale v celé řadě, protože odsuzoval emigranty za pokus o opuštění republiky. Parlamentní listy dostály svému poslání a ostatní alternativní noviny také… ale majnstrým se probral až tehdy, když bylo mlčení naprosto neudržitelné.
Stonásobná mladická nerozvážnost… To jsme tu ještě neměli. Zjistit to, bylo snadné, archivář to prý měl v kupě za hodinku.
Ano, tyhle informace rozšířili na celou republiku především dezoláti. Respekti, Reflexy, Sémantické vize, Cempeři a ti další ukázkoví demograté se na tom prakticky vůbec nepodíleli a zřejmě si na redakčních poradách ladili notičky, aby národu vysvětlili, že existuje dohoda, že na Ústavním soudu budou nejvýš dva komouši. Kysela říkal… Úplně si představuju ten guláš v libtardích hlavách. Bojují proti komunismu, zvolí si rozvědčíka za prezidenta a pak musejí koukat, jak si komouš jmenuje do vrcholné funkce dalšího komouše. A dvojnásobný zmatek všech těch poslušných novinářských pejsků, kteří to teď mají nějak vyargumentovat.
Jestli z toho zmatek v hlavě nemají, je to neklamným důkazem, že jejich hlava musí být cimrmanovsky jasná a prázdná.
Co na to řekl náš stosedmičkový prezident? Přesně to, co byste od stosedmičky čekali. Že s kýmkoliv mluvil, každý mu Fremra doporučoval. Nevím, s kým mluvil, ale když mu doporučili Fremra, tak o charakteru prezidentových poradců víme všechno. Všichni mu ho doporučovali…. Já bych prezidentovi doporučil, aby se s těmito lidmi přestal bavit a naopak se začal bavit s těmi, kteří ho nedoporučovali. Ti zřejmě ještě nemají v hlavě vymaštěno. Pak ještě na Fremrovu obranu dodal, že před rokem 89 soudil podle práva. Já myslel, že máme Ústav pro studium totalitních režimů, který se už celá léta snaží dokázat, že předlistopadový režim neměl s právem nic společného. Nebo už je to jinak, když máme na hradě Flanel? Odteď už Havla také odsoudili podle práva? Já jen, abych měl jasno…
Já vím, ušpinit se v předchozím režimu, nebylo nic těžkého, ale ne každý si vybral kariéru rozvědčíka nebo soudce. Ne každý si vybral kariéru, ve které měl moc nad druhými. Kdyby Pavel a Fremr dělali architekty… tedy pardon, podle IQ spíš soustružníky… , nebylo by jim co vyčítat. Soustružníci zpravidla nedostávali lidi do kriminálu a neučili se je zabíjet.
Myslím, že v senátu se o Fremrově nominaci hlasovalo tajně, že? Toho jediného lituju. Nikdy se nedozvím, kterých třicet devět senátorů není žádnou pojistkou demokracie, protože si o nominantech nic nezjistili a nechali projít skutečně ukázkového komouše. Ne komunistu. Komouše.
Petr Pavel včera řekl, že si Fremrovo jmenování ještě rozmyslí. Pozdě, PePo. Už všichni víme, že jsi buďto nevěděl, což je dost blbý na to, že jsi v nejvyšší funkci a máš tým lidí, jejichž povinnost je vědět. A nebo jsi věděl a raději ani nebudu říkat, co to znamená. I senátoři buďto nevěděli a tak nemají ve funkcích co dělat a nebo věděli a opět nebudu říkat, co to znamená. O novinářích se ani nezmiňuju. Pro ně by měl být smysl existence, tohle zjišťovat. Přišli s těmito informacemi pravdomluvní maijnstrýmoví novináři? Nepřišli. Potřebujeme takové novináře? Nepotřebujeme. Vyhodit televizi z okna a odhlásit poplatky. Taková veřejná služba je i zadarmo drahá.
Takhle prosím vypadá zákon padajícího komouše. Jakmile zvolíte jednoho, začnou tam napadávat další. Jde to odshora dolů. Obzvlášť dobře to funguje, když si ho zvolíte do nejvyšší ústavní funkce. Ještě pořádně ani nezačal a už mohl být na ústavním soudu jeho podobně uvědomělý a podobně mladicky nerozvážný bývalý stranický soudruh. Dalšího bývalého soudruha máme jako nejvyššího státního zástupce a svými výroky už také ukázal, že tehdejší VUML se uměl vrýt hluboko do mozkové kůry. Dost možná bychom zjistili, že pár dalších podobných už dělá pod ním.
O Skálovi říkají, že je stalinista. Ale proti těmhle je ukázkový demokrat. Babišovu minulost probírají horem dolem i když všechny soudy řekly něco jiného. Já vím, že ho leckdo nemáte rádi, ale tohle by si nikdy nedovolil. Pamatujete jak libtardi chodili demonstrovat proti Marii Benešové? Odteď bude stačit říct slovo Fremr. Okamura je prý antisystémový a chce tu zavést dikaturu…. che, che, jaké to je milí libtardi, když zjistíte, že za demokracii tu bojují ti, které byste nejraději viděli v (demokratickém a humanitárním) gulagu?
Takže si pamatujme – zákon padajícího komouše – Bývalý rozvědčík z mladické nerozvážnosti dokazuje, že se změnil, tím, že nominuje na ústavní soud člověka zapleteného do justičních zločinů, který z mladické nerozvážnosti vstoupil do Strany na podzim 1989 a podle práva soudil emigranty…. Pojistka demokracie Senát to jaksi nepojistil, hlídací psi demokracie si vzali volno a nebýt nezávislých influencerů na sociálních sítích, kteří mají větší dosah než pravdomluvná média a nebýt alternativních médií s Parlamentkami v čele, tak bychom ho tam nejspíš fakt měli.
Až budu jednou navrhovat zrušení televizních a rozhlasových poplatků, tak přesně tohle budu dávat za příklad. Zákon padajícího komouše. Jakmile někam jednoho dosadíte, začnou se další objevovat i pod ním a pojistky demokracie jsou poněkud nefunkční nebo alespoň zpozdilé. Sociální sítě se ukazují mnohem lepším hlídacím psem, než jsme si mysleli a byli jsme svědky dalšího pokusu o majnstrýmové vymlčování Ještě před pár lety by jim to vyšlo. Teď už ne. Jejich boj proti dezinformacím udělal přesný opak.
Až včera se nám pravdomluvní intervjuci rozjeli a aby dokázali svojí užitečnost, začali lustrovat i ostatní ústavní soudce. Údajně už zjistili, že nový předseda ÚS Baxa také soudil za nelegální překročení hranic… Tak nevím, jestli Kysela nebude muset hledat dva nové komouše, aby naplnil kvótu… Aneb, jak zničit Ústavní soud v méně než sedmi dnech… Tohle prostě nevymyslíš… Navíc nám prezident řekl, že odsoudit někoho za útěk z totality, bylo naprosto v pořádku. Koláři! Nenechte ho mluvit, protože jinak se prokecne dřív, než nás do té války zaženete. Jestli to totiž takhle půjde dál, tak tu novou demonstraci Jindra snad ani nestihne svolat…
Hele, myslíte, že by Putin dokázal vymyslet lepší hybridní operaci na destabilizaci naší země a zesměšnění současných elit? [zdroj]
Jak se vyrábí prezident? Je to marketingový, mediální a lobbystický produkt.
Kariérní komunista prezidentem.
Jmenování Roberta Fremra členem Ústavního soudu mě „baví“.
Laická veřejnost byla proti jeho jmenování a to z důvodu jeho komunistické minulosti, kdy mnoho a mnoho lidí včetně mě upozorňovala na charakter takového člověka, který neváhal být poplatný totalitnímu režimu, když se mu to aktuálně hodilo.
Takový člověk prostě ztratil nadobro morální kredibilitu, protože prostě takový člověk nemá pevné zásady krom těch, které se slučují s čímkoliv, co jemu něco přinese bez ohledu na dobu a režim.
A co na to Senát? Pohoda, navrhl ho sám soudruh prezident a navíc Fremr řekl, že ho StB obelstila, že nevěděl co je StB zač a Senát ho na ústavního soudce schválil.
A ejhle co se nestalo. Zjistilo se, že Fremr senátorům o své minulosti tak trochu lhal, jelikož tak nějak zapomněl na to, že krom jiného odsoudil přes 100 lidí za emigraci…
A teď senátoři prosí soudruha prezidenta, aby soudruha soudce do funkce nejmenoval…
A to je tak, když více jak 30 let po pádu komunismu nemají naši političtí zástupci problém se jmenováním bývalých KOMUNISTŮ do nejvyšších státních i politických funkcí.
Nejdříve si zvolíme kariérního komunistu prezidentem, aby nám pak tento komunista navrhoval jiné kariérní komunisty do různých funkcí a „my“ je tam úslužně schvalovali.
Senátory nic neomlouvá, jelikož každý z nich věděl, co je Fremr zač. Je to jako schválit příslušníka StB do funkce policejního prezidenta a pak říkat, že nás obelhal když přiznal jen 5 ubitých vězňů a ono jich zatím bylo 100… A takový dobrý člověk to byl… [zdroj]
Komedie o komunistech na Ústavním soudě pokračuje.
Už od začátku bylo jasné, že Fremr bude průser. Člověk, který se podílel na věznění nevinného mladého člověka, by neměl být součástí nejdůležitější instituce našeho státu.
Celá tahle šaráda měla skončit v době, kdy Fremr vědomě lhal na půdě Senátu a snažil se ze své minulosti vykroutit za použití naprosto nesmyslných a nepromyšlených lží.
Poté si Pavel sáhl na ještě větší dno a to v době, kdy oběť justičního zločinu, Alexandr Eret, napsal otevřený dopis ohledně svého nespravedlivého věznění (milost mu neudělil ani Havel).
To, že celá opozice a každý svobodomyslný člověk jmenování Fremra kritizoval, generálu Pavlovi nestačilo. Do hry se musela vložit „elitní lajna české politiky“ v čele s Vystrčilem a Pospíšilem. Až pak si Petr Pavel vlastně uvědomil, že komunistu na ÚS nechce.
Komedie. Nejvtipnější je, že právě před „komunisty ve vysokých funkcích“ varovali voliči Petra Pavla, když kritizovali Andreje Babiše. Jejich komunista Pavel byl prostě lepší.
Jestli se voliči Pavla styděli za ukradenou propisku Václavem Klausem nebo opírání se o korunovační klenoty Milošem Zemanem, tak po tomhle komunistickém fiasku by se měli propadat až k zemskému jádru.
Tohle totiž není vtipný exces. Tohle je symbol ohnuté páteře, nulového svědomí a naprosté lhostejnosti k naší minulosti. A tenhle symbol je až u samotné hlavy státu.
Přesto budu částečně spokojen, když Fremr jmenován nebude. Už jen z úcty k p. Eretovi a dalším, kteří museli trávit léta v komunistických kriminálech, přestože byli nevinní. [zdroj]
Komouši do posledního dechu.
Soudce Fremr se jako mladý třicetiletý soudce vyznamenal v roce 1988 při boji proti nepřátelům socialistického státního a společenského zřízení, když exemplárně odsoudil skupinu pubertálních sígrů v tzv. kauze Olšanské hřbitovy. Prvostupňové rozhodnutí v této kauze vynesl právě soudce Fremr, nynější favorit komouše Pavla na ústavního soudce. V kauze bylo všechno, co občas sledujeme i v době nynější, kdy se tato „výroba odsouzených“ provádí ve velkém a modernějšími metodami, totiž medální masáž, demonstrativní odsuzování činu angažovanou veřejností požadující exemplární tresty a šedou eminenci v pozadí, v tomto případě StB (v dnešní době tuto roli hrají spolupracovníci policie).
Zajímavé je sledovat velká média, skoro bez výjimky stojící na straně hradního komouše, se neobtěžovala svým konzumentům ani připodobnit, o co v této kauze šlo. Kauza se jmenuje po Olšanských hřbitovech proto, že tam obvinění měli poškodit náhrobky ruských a bulharských osvoboditelů, následně okupantů. Jednalo se o vandalství, kdy se dva ze tří obviněných napili a pak vyrazili do Prahy dělat bordel. StB se však rozhodla případ „přifouknout“, aby to dotáhli z běžného vandalismu na politicky hodnotnější záškodnictví. Při vyšetřování, které vedla StB, se „ukázalo“, že se obvinění dopouštěli další protistátní činnosti, například že umístili na koleje kámen, který by ale nebyli s to vůbec odnést, nebo že shodili z Nuseláku víko od kanálu, které ale při jeho hmotnosti také nebylo snadné na místo dostat. Zajímavé bylo i složení skupiny „obviněných“. Dva z obviněných, Havelka a Mundok, byli skutečně něco jako postpubertální grázlové a alespoň něčeho z toho, co jim soud kladl za vinu, se skutečně dopustili. Nejasno bylo kolem třetího obviněného, Alexandra Ereta. Ten totiž s Mundokem a Havelkou na Olšanských hřbitovech vůbec nebyl, ale žalobce a Pavlův oblíbený soudce si s tímto malým problémem poradili. Ereta tam zamontovali v jakési návodné a poradní roli. StB ho tam nejspíš potřebovala mít, protože skrze něj bylo možné do celé kauzy vestavět „německý“ fašistický prvek a propojení okolních „kapitalistických“ režimů, protože Eretovi rodiče zdrhli do Rakouska. StB, aby podtrhla, co je Eret za zrůdu, ho obvinila ze znásilnění a soulože s jeho sestrou, což „soudce“ Fremr beze všeho vzal za bernou minci, ač to sestra popřela. I jinak bylo nechutné, co tam Fremr předváděl. Na začátku soudního jednání předčítal soudce a kandidát na členství v KSČ Fremr dopisy rozhořčených úderníků a kolaborantského Svazu protifašistických bojovníků. Fremr lže, když tvrdí, že vůbec nevěděl, že do případu zasáhla StB, protože na některých stránkách spisu je razítko vyšetřovatele StB. Kdo by si chtěl počíst a seznámit se s judikatorní činností prezidentova kandidáta nyní ústavního soudce Fremra, nechť neváhá vyhledat si rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. července 1988, sp. zn. 3 T 7/88.
Média, tedy Rudé právo (dnes by to byly třeba Seznam Zprávy) rozsudek samozřejmě přivítala. Nezbývá než se podivit nad tím, zda to v roce 1988 stálo Fremrovi za to. Okolní komunistické režimy se hroutily, byla jen otázka času, kdy bude instrumentováno i zhroucení toho zdejšího, a tak je otázka, proč si pan soudce vůbec pálil prsty. Nicméně i agent Pávek v té době oddaně sloužil režimu a tak mezi nimi vlastně není rozdíl. Jak se souhrnně říkalo lidem jako Fremr, Pávek nebo Babiš? Kádrové rezervy. Byla to další vývojová řada komunistů, určená pro dobu, která přijde. Jazykově vybavená, s nepochybným vzděláním a totálně bez charakteru. A zafungovalo jim to.
Nakonec i tak silně provládní, profízlovské a prohradní médium jako Forum 24 naznačily, že je na tom něco „přes čáru“, a to už je co říct.
Komouš Pavel na kandidatuře soudce Fremra setrval i přesto, že obdržel dostatek kvalifikovaných podnětů o tom, že se nejedná o morálně přijatelného kandidáta. Nelze se tak ubránit dojmu, že to bude právě Fremrova flexibilita, která agenta Pávka oslovila a Pávek tak logicky předpokládá, že v nově koncipovaném ústavním soudu se pan soudce nebude zdráhat postavit se opět na stranu pokrokových sil. Otázkou je, aby to nakonec vyšlo. Něco mi říká, že Olšanské hřbitovy nebudou Fremrův jediný zářez. Aby ho pustili na takto „prestižní“ kauzu, musel už při nějaké příležitosti předtím prokázat svoje „odborné a morální kvality“ a to se nejspíš během následujících dnů provalí a pak je možné, že to sám zabalí pod tlakem veřejného mínění.
Osobně si myslím, že to je teprve začátek a v následujících měsících a letech budeme ještě opakovaně svědky toho, jak komouš Pavel bude pumpovat kariérní komouše do dalších klíčových pozic.
Komouš s sebou táhne komoušství jako hovno na botě. [zdroj]
Podstatou změny je Pavel, Fremr je pouze jejím důsledkem.
Prezident Pavel najednou prohlašuje, že přistoupí ke jmenování soudce Fremra se „zodpovědností a vážností“ a proto prý to „nechce lámat přes koleno“. Takticky po vojensku ustupuje poté, co si Fremra našla jeho komunistická minulost a snad i názor veřejnosti. Podobně, zřejmě, dostihla minulost i komunistického soudce Josefa Baxu. Ten však byl již – pro Baxu „naštěstí“ – Pavlem jmenován předsedou Ústavního soudu. Předseda Senátu Vystrčil je „překvapen“ (světe, div se!), senátorka Kordová-Marvanová, která Fremra na plénu vychvalovala, píše najednou Pavlovi dopis s výkazem Fremrovy komunistické minulosti.
Je to všechno ale vůbec podstatné? O Fremra přece jde až „ve druhém kole“. Jde především o prezidenta Pavla a podstatu změny, kterou jeho volba do české společnosti vnesla. Pavlova komunistická minulost rozvědčíka většině nevadila. Byl oslavován, podporován a beze stínu kritiky vítán. Senátoři, kterým Fremrova minulost najednou vadí, nadšeně Pavlovo zvolení vítali. Nikde jsme tehdy neviděli falangy herců – tradičních hlasatelů, že „s komunisty se nemluví“ – demonstrovat pod sochou svatého Václava. Všechny ty Holubové Pavla podporovaly. A kde jsou teď, když bývalý komunista-rozvědčík navrhuje bývalého komunistu-soudce a z dalšího už má předsedu Ústavního soudu?
Co jste čekali, chce se mi říci. Když vám nevadila Pavlova minulost tehdy, proč by mělo vadit, koho vám přinesl do Senátu jako své nominanty? Nikoho jiného přece ani nabídnout nemohl. To je ona podstata změny, kterou jste tak devótně, nadšeně a nekriticky vítali. [zdroj]
Publikujeme bez výslovného svolení autorů textů v dobré víře i úmyslu rozšířit myšlenky a názory, se kterými se web Nespokojený ztotožňuje.
