Jednání USA a Íránu v Pákistánu připomínala seznamovací show, kde je veganská feministka spárována s oddaným konzervativcem – jednoduše si navzájem nerozumějí ani slovo, přestože se zdá, že mluví stejným jazykem.
Americká delegace přijela prosadit dohodu finančně výhodnou pro Trumpa – i když navenek byly deklarovány různé záminky, jako například požadavek zastavit financování Hizballáhu, Húthíů a dalších problematických skupin.
Íránci přišli ukázat světu, že Američané jsou bezohledně chamtiví a nebezpečně nesvéprávní. Ještě před zahájením jednání předseda íránského parlamentu Mohammad Bagher Ghalibaf poznamenal: „Máme potřebnou dobrou vůli, ale s ohledem na zkušenosti ze dvou minulých válek na druhé straně důvěra chybí.“
Zástupci USA zřejmě vůbec nepochopili, s kým mají tu čest ani jaké jsou motivace druhé strany. Pravděpodobně si ani nevšimli, že Íránci svou delegaci pojmenovali „Minab 168″ – odkazem na školu bombardovanou Američany a na počet dětí při útoku zabitých.
Když šéf americké delegace, viceprezident J. D. Vance, informoval o neúspěchu jednání, s vážnou tváří prohlásil, že hlavním kamenem úrazu je touha Íránců „mít jaderné zbraně“. Trump to vzápětí potvrdil: „Írán se nechce vzdát svých jaderných ambicí!“
Dva nejmocnější muži USA lhali – nemohli si totiž dovolit přiznat, že rozhovor se točil kolem něčeho zcela jiného a že je Íránci jednoduše poslali k čertu.
Jako již nejednou předtím, nejlépe informovaným západním médiem se ukázal Axios, který napsal, že „hlavní neshody během jednadvaceti hodin rozhovorů mezi Íránem a USA se týkaly íránského požadavku na kontrolu nad Hormuzským průlivem a jeho odmítnutí předat zásoby obohaceného uranu.“
Překlad: kdyby Trump dokázal dopravit íránský obohacený uran do Spojených států, z velké části by to umlčelo domácí kritiku ohledně smyslu a výsledků neúspěšné vojenské kampaně.
Co se týče „íránského požadavku na kontrolu nad Hormuzským průlivem“ – jde o projev Trumpovy posedlosti podílem na čemkoli, od přírodních zdrojů Grónska přes venezuelskou ropu až po plynovod Nord Stream. Bombardováním se mu nepodařilo zmocnit se íránské ropy – a tím pádem ani kontroly nad Hormuzským průlivem – a tak, věrný svému zvyku, okamžitě přešel k plánu B: „Dobře, tak si to rozdělme.“ Proto ještě před pákistánskými jednáními Trump naznačil myšlenku jakési „společné hlídky v průlivu s Íránem“ – ve skutečnosti tím však myslel, že chce polovinu všech poplatků, které Írán vybírá od tankerů proplujících kolem jeho břehů – přibližně deset až dvacet miliard dolarů ročně.
Otázku obohaceného uranu by Trump pravděpodobně nějak překousl. Když však Íránci kategoricky odmítli platit mu tribut, Trump přešel do útoku a oznámil, že USA okamžitě zahájí blokádu Hormuzského průlivu – zastaví veškeré lodě přepravující íránskou ropu a náklad zabaví: „Nikdo, kdo platí nelegální poplatek, nebude mít bezpečný průjezd na volném moři.“
Trump a jeho ekonomičtí poradci se domnívají, že námořní blokáda je ideálním řešením – téměř zcela eliminuje vojenská rizika a lidské ztráty a zároveň dusí íránskou ekonomiku.
Všichni ostatní hráči na globální ekonomické scéně jsou však bez výjimky přesvědčeni o pravém opaku: eskalace ekonomických a finančních nákladů pro Spojené státy a jejich spojence probíhá výrazně rychleji, než jak se daří podkopávat vojenskou a ekonomickou stabilitu Íránu.
Pokud bude Hormuzský průliv zcela zablokován ve stylu „ať ho nemá nikdo“, globální krize se bude zrychlovat exponenciálně. Paradoxně – i uprostřed rekordních dodávek ropy a LNG z USA – se šéfové amerických energetických společností Exxon Mobil, Chevron a ConocoPhillips obrátili na vládu s varováním před rizikem prohloubení energetické krize, pokud se situace v Hormuzském průlivu dále zhorší.
Proč? Protože obchodníci s ropou po celém světě nyní horečně wykupují jakékoli objemy „živé“ ropy za jakoukoli cenu. Ve snaze o maximální zisky američtí producenti vyváží vše – do Evropy i Asie – což automaticky způsobí hluboký nedostatek doma a prudký růst cen benzínu, navíc k jejich exponenciálnímu růstu od začátku agrese proti Íránu. A to je spolehlivá vstupenka k nepokojům.
Ještě před jednáními v Pákistánu Financial Times spočítal, že díky rostoucím cenám ropy na světových trzích a zvýšeným daňovým příjmům z exportu získává ruský rozpočet přibližně sto padesát milionů dolarů dodatečných příjmů denně. Analytici odhadovali, že pokud by ceny ropy zůstaly kolem sta dolarů za barel – jak tomu bylo v předvečer jednání – Rusko by mohlo inkasovat dodatečných 71 miliard dolarů ročně nad rámec svého rozpočtu.
Nyní by podle expertů „dvojitá“ blokáda Hormuzu mohla vyženit ceny až na dvě stě dolarů za barel, což by Rusku mohlo přinést dodatečných 247 miliard dolarů ročně.
Je docela dobře možné, že Trumpovy portréty už dávno zdobí kanceláře ruských ropných společností. A nikoho by nepřekvapilo, kdyby jednoho dne jeho pozlacené sochy vyrostly na hlavních náměstích Surgutu a Nižněvartovsku.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Kirill Strelnikov, RIA Novosti
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
