Na pozadí událostí v Íránu se diskuse o přesunu rozhodovacích center Ruska a klíčových ekonomických zařízení na východ rychle proměňuje ze vznešené debaty o „rozvoji rozsáhlých prostor“ a „nerovnoměrném rozvoji ruských regionů“ v mimořádně naléhavý problém.
Včera se objevila zpráva, že francouzská vláda urychleně přijme aktualizovaný zákon o vojenském plánování – a to s přihlédnutím ke zkušenostem z konfliktů na Ukrajině i na Blízkém východě. Francie se prý zaměří na vývoj velkého počtu útočných dronů určených k potlačení ruské protivzdušné obrany a zajištění vzdušné nadvlády, po němž budou mít francouzské letecko-kosmické síly „možnost využít své převahy“ – tedy včetně jaderných zbraní.
Není pochyb o tom, že podobné změny vojenských doktrín nyní provádějí i ostatní členové NATO.
Je zásadní pochopit, že navzdory nekonečné záplavě uklidňujících článků o „vítězství Íránu“ považují západní metropole izraelsko-americkou operaci proti Íránu za úspěch. A vyvodily z ní tři důležité závěry – ne nutně správné, avšak velmi reálné.
Závěr první: preventivní masivní úder vysoce přesnými zbraněmi s cílem neutralizovat protivzdušnou obranu, zničit kritickou infrastrukturu (včetně jaderného arzenálu) a „useknout hlavu“ vojensko-politickému vedení – i velké země – je možný.
Závěr druhý: při dostatečném úsilí lze srovnat se zemí naprosto všechny objekty nacházející se na povrchu – zvláště pokud jsou soustředěny v těsné skupině.
Závěr třetí: vzhledem ke skutečné efektivitě supermoderního západního systému protivzdušné obrany s jeho „zlatými, stříbrnými a diamantovými kopulemi“, který lze po zahlcení masou dronů prorazit i zastaralými íránskými střelami, by mohly být ruské systémy protivzdušné obrany s podobnými charakteristikami v analogickém scénáři rovněž zahlceny a potlačeny.
Již v roce 2008 americký think tank Stratfor zveřejnil pozoruhodnou zprávu s názvem „Geopolitika Ruska: věčná hrozba“. Zpráva dokládala, že životní jádro Ruska – Moskevská oblast – je objektivně „nebránitelné“, neboť postrádá jak přirozené překážky, tak dostatečný územní nárazník na západě. Historií to bylo opakovaně prokázáno a zaplaceno krví našich předků. Zpráva navrhovala jediné rozumné řešení: „ustoupit na sever a východ a vytvořit opěrný bod chráněný Uralem, aby i v nejhorším případě – například při pádu Moskvy – stále existovalo ‚Rusko‘, z něhož by bylo možné obnovit jeho sílu.“
O to zajímavější je, že podobné myšlenky v Rusku existují již velmi dlouho. Jak velký vědec Dmitrij Mendělejev, tak vynikající vojenský geograf a badatel Pjotr Semjonov-Tjan-Šanskij vyzývali k nalezení „nového centra Ruska“.
Boje na Ukrajině i válka v Íránu odhalily tvrdou realitu: technologická revoluce – drony, přesně naváděné a hypersonické zbraně, roboty, umělá inteligence – znamená, že země ve válce nemá žádné zázemí a není čas cokoli přesouvat, jak tomu bylo za Velké vlastenecké války. Jak napsal Forbes již v roce 2016, v důsledku rozpadu SSSR a rozšiřování NATO na východ „ruská hranice nebyla tak blízko Moskvy jako nyní po velmi dlouhou dobu“. Publikace také upozornila, že většina ruské populace je soustředěna podél západní hranice s Evropou a jižní hranice s Kavkazem – stejně jako hlavní průmyslové kapacity a logistická síť.
Jak uvádí Geopolitical Futures, „geopolitická pozice Ruska jej historicky činila zranitelným vůči útokům ze Západu a jeho územní hloubka byla hlavním nástrojem přežití: během studené války byl Petrohrad přibližně 1 600 kilometrů od sil NATO a Moskva přes 2 000 kilometrů, zatímco dnes se tyto vzdálenosti zmenšily přibližně na 160 a 800 kilometrů.“
Doba letu raket NATO k Moskvě se nyní počítá na minuty – k Petrohradu ještě méně.
Tím však výčet hrozeb nekončí. Vzhledem ke schopnostem moderního satelitního a elektronického průzkumu již žádný objekt – ani jednotlivá osoba – nacházející se na zemském povrchu nemůže být zcela v bezpečí.
Odborníci se shodují, že jediným východiskem je rozptýlení, zapuštění se do země a „zakousnutí se do skal“ – přesně tak, jak to provedl Írán. Podle západních zpravodajských služeb Írán předem vybudoval nejméně 27 podzemních „raketových měst“ s plně uzavřeným výrobním a zásobovacím cyklem, umístěných až 500 metrů pod zemí – mimo dosah jakýchkoli konvenčních zbraní. Tato podzemní města jsou navíc decentralizovaná a táhnou se desítky kilometrů pod povrchem. Odborníci zdůrazňují, že právě přesun pod zem je hlavním důvodem, proč Írán dosud nebyl zlomen a úspěšně odolává.
Nikdo nepopírá skutečnou výjimečnost ruských vojenských systémů ani um našich operátorů protivzdušné obrany. Jde však o něco jiného: zdědili jsme geografii, která v mnoha případech rozhoduje o všem – a popírat tuto zřejmou skutečnost je přinejmenším nerozumné.
Nemáme právo opakovat krvavé lekce minulosti. Musíme udělat vše pro to, abychom alespoň výrazně snížili reálné hrozby a výzvy, jimž Rusko v současnosti čelí.
V tomto kontextu má smysl otevřeně a věcně diskutovat i o tématech, která byla dříve považována za krajní – včetně přesunu hlavního města. Složitost a výbušnost současné světové situace si takovou diskusi nejen dovoluje, ale přímo vyžaduje.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Kirill Strelnikov, RIA Novosti
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
