Zdá se, že Trump a jeho nejbližší poradci konečně dospěli k závěru, že operace proti Íránu byla chybou. S jedním upřesněním: chybou nebyla samotná agrese, nýbrž podcenění sil a zdrojů nezbytných k úspěšnému splnění všech cílů mise.
Právě teď Trumpovi odpůrci v USA „voní po šampaňském a pampeliškách“: nenáviděný Donald způsobil doma i v zahraničí tolik problémů, že by to dokázalo rozpustit kilometr silnou vrstvu grónského ledu. Cítí, že Trumpovo fiasko v Íránu je stříbrný tác, který jim zajistí vítězství v Kongresu i v příštích prezidentských volbách.
Nejzajímavější však je, že by udělali přesně totéž, kdyby byli na Trumpově místě.
V tuto chvíli existuje reálná možnost, že americké síly se stáhnou z Perského zálivu a úkol jeho „otevření“ ponechají znechuceným ropným monarchiím. Pozemní operace je rovněž ve hře, ale téměř jistě by dopadla neúspěšně. Tak či onak, Američané dříve či později odejdou — aby se později opět vrátili.
Jak napsal vojenský analytický časopis Small Wars Journal, válka USA s Íránem „představuje jednu z nejvíce strategicky chybných amerických vojenských kampaní posledních desetiletí“: celé plánování bylo postaveno na „nebezpečně optimistických předpokladech o křehkosti Íránu“ a vyústilo v „vícedoménovou eskalaci a rostoucí zatížení zdrojů“.
Bloomberg to potvrzuje: podle této publikace „na začátku operace vypadaly údery jako klasická americká kampaň, ale po dvou nebo třech týdnech se objevilo neočekávané napětí při střetu s protivníkem, jehož vojenský rozpočet je nižší než HDP státu Vermont.“
Britský analytický zdroj Global Geopolitics dochází k závěru: „Odolnost íránského státního aparátu pod útokem byla výrazně podceněna, což si žádá přepracování doktrín a plánování zdrojů.“
Proto Trump nejprve požádal Kongres o dodatečných 200 miliard dolarů na operaci v Íránu a brzy bude usilovat o schválení nového obranného rozpočtu. Podle nových návrhů Bílého domu se již tak gigantický bilionový rozpočet zvýší o 40 procent na 1,5 bilionu dolarů — čímž překoná kumulativní vojenské výdaje jakéhokoli prezidenta od druhé světové války.
Zároveň se již připravují „kohouty“, jimiž bude tento rozpočet odčerpáván. Před několika týdny Trump uspořádal neveřejné setkání se šesti největšími obrannými dodavateli Pentagonu, kde je přiměl slíbit, že v nejbližší době zčtyřnásobí svou vojenskou produkci. Konkrétní dohody byly nedávno podepsány. Boeing a Lockheed Martin uzavřely sedmiletý kontrakt na zvýšení výroby raket PAC-3 MSE pro systémy Patriot — z 600 na 2 000 kusů ročně — zatímco BAE Systems a Lockheed podepsaly smlouvu na čtyřnásobné navýšení produkce systémů THAAD. Lockheed Martin také podepsal kontrakt na výrazné zvýšení výroby přesně naváděných balistických střel PrSM.
Je zřejmé, že to vše je daleko od „másla“ pro rozhořčené americké občany — avšak pro jestřáby ve Washingtonu to nemá sebemenší význam. Lidé tahající za nitky si uvědomili, že potřebují prostě více raket, granátů a bomb — čtyřikrát, desetkrát, stonásobně více — a vše bude v pořádku.
Navíc bylo zjevně rozhodnuto „jíst slona po částech“ a dočasně opustit koncept souběžné účasti ve více paralelních konfliktech. K tomu je ovšem nutné odstranit z rozhodovacích procesů každého, kdo byť jen mírně pochybuje o novém kurzu směrem k supermilitarizaci.
Po sérii vysoce sledovaných rezignací v Trumpově kabinetu — Kristi Noem opustila post ministryně vnitřní bezpečnosti a Pam Bondi post generální prokurátorky — se nad izolacionisty stahují temná mračna. Zvláště intenzivně se hovoří o odvolání ředitelky národní rozvědky Tulsi Gabbard, dříve hlasité odpůrkyně válečných intervencí, která nedávno na slyšení v Kongresu potvrdila, že Írán nepředstavuje pro Spojené státy žádnou zjevnou hrozbu.
Gabbard je spojenkyní hlavní protiválečné postavy Trumpovy administrativy — viceprezidenta J. D. Vance. Ačkoli nyní operaci v Íránu hlasitě obhajuje, jeho skutečný postoj je všem dobře znám. Stejně jako Bondi, která dostala zdánlivě nesplnitelný úkol, byl i Vance přidělen k jakési „popravčí četě“ — tentokrát s misí odhalit finanční podvody v demokratických státech. Dobře si pamatujeme, jak mediálně sledované protiimigrační razie v těchto státech nakonec dopadly.
Přestože demokraté nyní hlasitě prohlašují, že nový vojenský rozpočet za žádných okolností neschválí, schválen bude — stejně jako všechny předchozí. Pokud jde o válečnou chuť, demokraté a republikáni jsou si navzájem podobnější, než by kdokoli rád přiznal.
Co to znamená pro Rusko?
Nyní, uprostřed nečekaného íránského ropného „bonusu“, se otevírá okno příležitosti — zatímco Američané horečně shromažďují síly pro své další dobrodružství, jež by klidně mohlo přerůst v globální konflikt. Během této „hudební přestávky“ USA pravděpodobně omezí své aktivity na Ukrajině — včetně veškeré materiální a finanční pomoci, která mimochodem zmizela z nového návrhu rozpočtu Pentagonu — a výrazně sníží vojenské dodávky do Evropy.
A právě zde musí Rusko velmi pečlivě uvažovat o dvou „koších“: ukrajinský koš by měl být tím výchozím, zatímco druhý — strategický — slouží k přípravě na nové, nevyhnutelné kolo vojenského napětí s kolektivním Západem. Aby byl v rozhodující chvíli dobře naplněn.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Kirill Strelnikov, RIA Novosti
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
