Proč je prvních deset procent fotovoltaiky užitečný doplněk — a proč se z vysokých podílů může stát účet za druhou elektrizační soustavu. Panel může vyrábět levnou elektřinu. To ještě neznamená, že levně dodává elektřinu tehdy, kdy ji soustava potřebuje.
Pracovní hypotéza
Pro budoucí český mix s vysokým podílem jádra může ležet ekonomické minimum přibližně kolem 10 % roční výroby z fotovoltaiky. Není to dogma ani výsledek hotového modelu; je to číslo, které má smysl poctivě otestovat na všech 8 760 hodinách roku.
Kdyby byla fotovoltaika naprostý technický a ekonomický nesmysl, pragmatičtí Číňané by panely vyráběli, prodávali je Evropanům a doma dál spokojeně pálili uhlí. Jenže oni je ve velkém instalují také doma. Fotovoltaika se tedy při určitém podílu nepochybně vyplácí. Otázkou není, zda ji používat, ale kolik jí postavit, než úspory vystřídají dodatečné náklady.
V roce 2025 měla Čína podle své Národní energetické správy 1,2 TW fotovoltaického výkonu. Solár vyrobil 1,17 PWh elektřiny a využito bylo přibližně 95 % dostupné fotovoltaické výroby. Při celkové čínské výrobě kolem deseti petawatthodin to odpovídá řádově jedenácti procentům elektřiny. To je pozoruhodný experiment velikosti kontinentu: kolem této úrovně systém pořád dokázal většinu solární produkce vstřebat.
Nelze tedy paušálně tvrdit, že fotovoltaika je čiré zlo (i když jím samozřejmě je). Někteří blouznivci – například Čína, Zdeněk Zemek či Ivo Rittig – ji totiž dokázali využít ve svůj prospěch.
Satira stranou: čínský příklad nedokazuje, že jedenáct procent je univerzální optimum. Čína má jinou spotřebu, obrovské vodní zdroje, uhlí, jádro, rozsáhlé přenosy i rychle rostoucí akumulaci. Dokazuje však něco důležitějšího: nízký až střední podíl fotovoltaiky může být racionální součástí normálního energetického mixu. A také to, že Číňané nestavějí „solární energetiku“. Stavějí energetický systém, jehož jednou součástí je solár.
Běžné srovnání výrobních nákladů elektráren používá LCOE: investici, provoz a vyrobené megawatthodiny na úrovni samotného zdroje. Pro FV panel je to užitečné číslo. Pro elektrizační soustavu je to jen začátek.
Spotřebitel totiž nekupuje průměrnou megawatthodinu vyrobenou někdy během roku. Chce elektřinu v úterý v 18:49, v lednové inverzi i ve chvíli, kdy spadne vedení. Správnou otázkou proto není „kolik stojí elektřina z FV panelu“, ale „kolik stojí spolehlivě dodat každou požadovanou kilowatthodinu v systému, do něhož jsme tento panel přidali“.
OECD Nuclear Energy Agency rozlišuje náklady elektrárny a celkové systémové náklady. Do druhé skupiny patří zejména:
• záložní výkon pro noc, zimu a dlouhá období nízké výroby;
• baterie, přečerpávání a ztráty při ukládání a opětovné výrobě;
• posilování přenosových a distribučních sítí, transformátorů a přípojek;
• regulace frekvence a napětí, jalový výkon, setrvačnost a zkratový výkon;
• omezování výroby v přebytku a nízké využití zdrojů, které musejí zůstat k dispozici.
První fotovoltaické procento většinu těchto zařízení nepotřebuje. Využije pružnost, kterou už soustava má, a přes den ušetří palivo. Jenže každý další FV panel vyrábí zhruba ve stejných hodinách jako všechny předchozí panely. Jeho tržní i systémová hodnota proto s nasycením klesá, zatímco náklady na integraci rostou.
Definice ekonomického optima
Fotovoltaika je pro systém výhodná tak dlouho, dokud další instalovaný megawatt snižuje celkové náklady na bezpečné zásobování. Minimum ceny panelu a minimum ceny soustavy nejsou stejný bod.
Následující graf není cenovou prognózou České republiky. Je to schematické zobrazení mechanismu. Černá čára ukazuje celkové náklady a musí být hlavním sdělením; tenčí barevné čáry ukazují, z čeho se účet skládá. V každém bodě se jejich hodnoty přesně sčítají do černé čáry.
Graf 1. Ilustrativní vývoj systémových nákladů při růstu podílu fotovoltaiky. Index 100 odpovídá soustavě bez FV; nejde o naměřená česká data.
Levá část křivky je intuitivní. Fotovoltaika nahrazuje dražší denní výrobu, šetří palivo a část přenosových ztrát. Kolem pracovních osmi až dvanácti procent se přínos dalšího panelu vyčerpává. Potom nastupují lokální přebytky, záporné ceny, baterie, posilování sítě a záložní výkon s nízkým ročním využitím.
Od padesáti procent už se mění povaha úlohy. Denní baterie nestačí. Systém musí překlenout několik zatažených dní a nakonec i rozdíl mezi létem a zimou. Každý krok k devadesáti procentům vyžaduje disproporčně více panelů, zásobníků, vedení nebo zdrojů, které většinu roku čekají. Proto je pravá část křivky konvexní a může růst velmi prudce. Zda bude matematicky skutečně exponenciální, musí ukázat model; fyzikální důvod pro prudké zdražování je však zřejmý.
Při devadesáti procentech fotovoltaiky už neplatíme jen panely. Platíme panely a zároveň téměř celou elektrárenskou soustavu, která čeká na tmu.
Univerzální „správné procento“ neexistuje. Stejný podíl fotovoltaiky se chová jinak v zemi s pružným plynem, jinak vedle vodních elektráren a jinak v systému, jehož základem bude jádro.
Jaderný blok technicky regulovat umí. Ekonomicky však dává malý smysl postavit drahý zdroj s levným palivem a potom jej každé slunečné poledne škrtit. Čím větší podíl jádra, tím cennější je vysoké využití jeho výkonu a tím dříve začne polední fotovoltaika soupeřit se zdrojem, který chceme provozovat téměř nepřetržitě.
Graf 2. Ilustrace posunu ekonomického minima podle pružnosti zbytku výrobního mixu. Křivky nejsou výsledkem české optimalizační studie.
Proto je deset procent pro budoucí českou soustavu rozumná konzervativní pracovní hypotéza. Dnešní Česko bylo v roce 2025 přibližně na 5,6 % výroby z fotovoltaiky: stále v oblasti, kde může další rozumně umístěná výroba přinášet nějaký užitek. Naproti tomu scénář JRC pro EU počítá v roce 2050 s více než 2 000 TWh solární výroby, tedy asi 35 % evropské elektřiny. To už neleží na levé straně křivky, ale v oblasti, kde výsledek stojí na masivní flexibilitě, sítích a akumulaci.
Přesné minimum může být osm, jedenáct nebo čtrnáct procent. Důležitější než spor o desetinné místo je přijmout samotný tvar křivky: po určitém bodě už každý další panel neřeší původní problém, ale vytváří nový problém, který musí řešit další zařízení.
Španělský blackout z dubna 2025 ani český výpadek ze 4. července 2025 nelze poctivě shrnout větou „způsobily ho soláry“. Elektrizační soustavy padají řetězcem technických a provozních událostí, nikoli jedním politicky pohodlným viníkem. Stejně nepoctivé je ovšem fotovoltaiku z řetězce cudně vyškrtnout. Přesná formulace zní: FVE český blackout sama nezpůsobila, ale prokazatelně pomohla ze zvládnutelné poruchy udělat kaskádu.
Konečná zpráva ENTSO-E označuje počáteční odpojení českého vedení V411 za jinak zvládnutelnou událost N−1. Během několika sekund a minut však v postižené oblasti následovaly neočekávané poklesy výroby. Patřilo mezi ně 135 MW distribuovaných občasných zdrojů, z toho 130 MW odpojených napěťovými ochranami. Tento výpadek nebyl poznámkou pod čarou: byl jednou z položek okamžitého deficitu, který přetížil další prvky. Současně vypadával výkon uhelných bloků; po oddělení ostrova vznikl deficit asi 1 800 MW a oblast zkolabovala.
V okamžiku poruchy vyráběly české FVE přibližně 1 973 MW — po jádru druhý největší výkon v soustavě — a Česko současně dováželo asi 1 600 MW. Technická příloha zprávy přímo sleduje odpojování konkrétních fotovoltaických elektráren po neúspěšném opětovném zapnutí vedení. Solár tedy nebyl pouhou kulisou události; jeho chování bylo součástí příčinného řetězce.
Zpráva také uvádí vysoké západo-východní toky a řadu odstávek v síti. To není detail pro specialisty. Je to přesně cena složitějšího systému: více toků, více výkonové elektroniky, více ochran, více regulačních vazeb a více situací, v nichž se musí několik zařízení zachovat správně během zlomku sekundy.
Lze z toho dokázat, že by čistě uhelno-jaderný mix blackout jistě odvrátil? Ne. Takový závěr zpráva nenabízí a část ztraceného výkonu pocházela právě z uhelných bloků. Lze však rozumně usuzovat, že stejný výkon dodávaný zdroji se synchronními generátory, větší setrvačností a schopností překlenout napěťový přechod by snížil pravděpodobnost, že se zvládnutelný výpadek vodiče rozvine do kaskády. To je technická hypotéza hodná modelování, nikoli zatracení.
Španělská konečná zpráva podobně popisuje kombinaci oscilací, nedostatků v řízení napětí a jalového výkonu, rychlých poklesů výroby a následných odpojení zdrojů. Poučení není „zakázat fotovoltaiku“. Poučení zní: se systémovými službami nelze zacházet jako s bezplatnou dekorací, kterou po odstavení synchronních elektráren někdo dodá z dobré vůle.
Drahá banalita
Setrvačnost, napěťová regulace, zkratový výkon, ostrovní provoz, pohotovostní výkon a obnova po poruše jsou věci překvapivě kurevsky drahé — zvlášť když se platí kapacita, která vydělává jen několik kritických hodin ročně.
Česká republika nemá podmínky Španělska ani čínský kontinentální systém. Má však jaderné know-how, existující vodní díla, hustou síť a průmyslovou spotřebu. Přirozená architektura proto vypadá jinak: silný jaderný základ, omezený podíl fotovoltaiky, voda a přečerpávání pro krátké špičky, doplněné pružným záložním výkonem a řízením spotřeby.
Myšlenka přečerpávací Vltavské kaskády jako partnera případných dalších temelínských bloků stojí za vážnou studii. Její hodnota by nebyla hlavně v roční výrobě, ale v čase: v noci a při přebytku by čerpala, v ranní a večerní špičce by během minut vyráběla. Jaderné bloky by mohly běžet s vysokým využitím a fotovoltaika by dostala prostor do okamžiku, kdy je ještě pomocníkem, nikoli důvodem stavět mařiče.
Taková studie musí být hodinová, prostorová a bezpečnostní. Nestačí sečíst roční TWh. Musí obsahovat nejméně počasí v několika odlišných letech, zimní špičky, dostupnost bloků a vedení, omezení sítí, náběhy zdrojů, účinnost a energetickou kapacitu úložišť, požadavek N−1 a cenu nedodané elektřiny. Teprve potom lze říci, kde česká křivka skutečně dosahuje minima.
Pro rozhodování nestačí aukční cena solární megawatthodiny ani cena nového jaderného bloku vytržená z kontextu. Každý scénář musí dodat stejnou službu: stejnou spotřebu v každé hodině, stejnou rezervu, stejnou emisní hranici a stejnou pravděpodobnost výpadku.
• 5, 10, 15, 20, 35, 50 a 90 % roční výroby z fotovoltaiky;
• varianty dnešního, pružného fosilního a budoucího jaderného mixu;
• baterie na hodiny, přečerpávání na denní cyklus a zvlášť sezónní zálohu;
• náklady zdrojů, sítí, rezerv, ztrát, přebytků i nevyužitého záložního výkonu;
• citlivost na cenu kapitálu, paliv, emisních povolenek a dovozu.
Výsledkem nemá být politické číslo, ale mapa nákladů a rizik. Pokud vyjde minimum na dvanácti procentech, postavme jedenáct. Pokud díky levné akumulaci na dvaceti, postavme devatenáct (poslední procento už téměř žádnou výhodu nepřináší). Ale nejprve počítejme cenu systému — a teprve potom počet panelů.
Grafy v článku jsou záměrně schematické a ukazují očekávaný vývoj, nikoli predikci Kč/kWh. Konkrétní hodnoty musí vzniknout z českého hodinového modelu. Faktická čísla a popis událostí vycházejí z následujících zdrojů:
National Energy Administration of China: provoz OZE v roce 2025 — https://www.nea.gov.cn/20260212/742b8c6a078347b0b39de676c05c5d58/c.html
ERÚ: Spotřeba energií v roce 2025 vzrostla — https://eru.gov.cz/spotreba-energii-v-roce-2025-vzrostla
JRC: Photovoltaics in the European Union — 2025 Status Report — https://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC144141/JRC144141_01.pdf
OECD NEA: System Cost Analysis for Integrated Low-Carbon Electricity Systems — https://www.oecd-nea.org/upload/docs/application/pdf/2024-03/nea_system_costs_executive_review.pdf
ENTSO-E: Final Report — Grid Incident in Czech Republic on 4 July 2025 — https://eepublicdownloads.blob.core.windows.net/public-cdn-container/clean-documents/Reports/2026/entso-e_incident_report_CZ_final_report_260626_fv.pdf
ENTSO-E: 28 April 2025 Iberian blackout — https://www.entsoe.eu/publications/blackout/28-april-2025-iberian-blackout/
ČT24: soudní spor Iva Rittiga o spojení se solárním byznysem — https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/rittig-nema-narok-na-omluvu-za-spojeni-se-solarnim-byznysem-107168
Čína je ve výstavbě fotovoltaiky několik tahů před námi. Nemusíme proto hádat, co se stane, když její podíl poroste. Stačí sledovat, kdy Číňané začnou brzdit, stavět akumulaci, posilovat sítě a vracet do hry stabilní zdroje. Jejich dnešní zkušenost říká, že fotovoltaika kolem deseti procent může být přínosem. Evropský scénář na zhruba pětatřicet procent už bude testovat úplně jinou část nákladové křivky.
Českým cílem proto nemá být co nejvíc soláru, jádra ani přečerpávaček. Cílem má být nejlevnější odolná soustava. A protože jiní už postupují před námi, můžeme se poučit z jejich tahů. Viktor Dyk si při vysvětlování významu studia šachových zahájení vypomohl Čelakovského větou:
„Nejlépe zadním kozám, neb mají zrcadélka před sebou.“
09.09.2026 Bertík
Související články:
4 známkování, průměr1,00
196x přečteno
