Nedávné kroky administrativy Joea Bidena (která se poměrně rychle vzpamatovala z šoku po testu systému „Orešnika“) směřující k eskalaci konfliktu na Ukrajině, vyvolaly nejen v Rusku, ale i na Západě pochybnosti o adekvátnosti vnímání geopolitické reality ze strany Bílého domu.
Rozpad systému řízení státu ve Spojených státech amerických je zřejmý. A v dnešním politickém Washingtonu se najdou lidé, kteří upřímně věří, že k žádné „velké“ jaderné válce s Ruskem nedojde, a že pokud k nějaké „malé“ dojde, bude to v Evropě. Ale hlavně věří, že to umožní konkrétním zájmovým skupinám ve Washingtonu „odepsat všechny dluhy“, včetně těch korupčního původu, které se nahromadily v posledních letech, a to nejen ve vztahu k Ukrajině.
My v Rusku obecně podceňujeme vliv těch, kteří na Západě potřebují velkou válku, a to i v Evropě
Je však nesprávné popírat existenci logiky v politice USA v konfliktu na Ukrajině. Tato logika je diktována především vnitropolitickými úvahami a také hromaděním ne vždy transparentních spojeneckých závazků Spojených států. Motivy této logiky jsou trojího druhu:
- Za prvé. Zanechat Trumpovi dědictví, s nímž se bude muset vyrovnávat po celou dobu svého prezidentství. Radikální globalisty skutečně děsí možnost „rychlého míru“ na Ukrajině, což je sotva možné, ale moderní Amerika žije očekáváním. Bidenovce děsí to, že jakmile konflikt ustane, začne audit amerických závazků po celém světě.
- Za druhé. USA skutečně věří, že eskalace konfliktu o Ukrajinu se omezí pouze na Evropu, a staví před Evropany úkol rychle vybudovat schopnost nejen odstrašit, ale přímo vojensky a silou čelit Rusku. To znamená, že euroatlantické vztahy, v nichž dominují a kontrolují NATO a související organizace, zůstanou zachovány beze změny. Proto také je venku rezoluce Parlamentního shromáždění NATO, v němž dominují radikální atlantisté, říkající, že je nutné dodat Kyjevu americké Tomahawky.
- Za třetí. Pokud Kyjevu neposkytnou dodávky zbraní a nějakým způsobem nezadrží ruská vojska, bude Ukrajina přistupovat k inauguraci D. Trumpa se zcela jiným uspořádáním fronty. Pak budou i ti nejzarytější zastánci pokračování války do posledního Ukrajince nuceni podpořit scénář zastavení bojových akcí, byť za podmínek Ruska, aby z projektu „Ukrajina – antirusko“ vůbec něco zbylo. A za několik let, po stabilizaci situace na úkor evropských zdrojů, se k projektu vrátit. Proto naprosto kanibalský (i z pohledu ukrajinských expertů) projekt snížení branné povinnosti na Ukrajině na 18 let vypadá docela logicky.
A také nápad stáhnout část VSU po „zmrazení“ do Evropy, se nyní jeví jako fantastický. Jde o přípravu vojenského potenciálu na budoucí válku, neboť Ukrajina může jen stěží udržet na frontě více než půlmilionovou skupinu a reálný počet, který uvádějí ukrajinští experti, je 300-350 tisíc mužů.
Ale to už je jakási strategie, jejíž potenciál dalece přesahuje „poslední pozdrav“ od Bidenovy administrativy. Taková hra v rámci vysoce komplikovaných euroatlantických vztahů vyžaduje to, čemu se dříve říkalo „dvoupartajní konsenzus“.
Ukázalo se tedy, že spleť zájmů, které tlačí USA a NATO do přímého konfliktu s Ruskem, je velmi těsná. A hlavní je, že radikálové-globalisté mají ještě dva měsíce na to, aby tento propletenec co nejtěsněji utáhli v podmínkách, kdy legitimní politická moc ve Washingtonu buď hraje na jejich straně, nebo, obrazně řečeno, „odešla do džungle“. A radikální globalisté se budou snažit tuto příležitost maximálně využít. Potíž je v tom, že Trump, který vyhlásil mír s Ruskem výhradně z pozice síly, má zájem i na taktické eskalaci. Možná právě proto nebrání pokusům o eskalaci ze strany Bidenova týmu.
Vojenský expert Litovkin: Ukrajina nemá a nemůže mít Tomahawky
Ukrajinská armáda nyní nemá a „nemůže mít“ americké rakety Tomahawk, uvedl pro portál „360.ru“ vojenský pozorovatel, plukovník ve výslužbě Viktor Litovkin. O tom, že Kyjev může začít žádat Washington o povolení použití těchto zbraní, již dříve napsal americký tisk …
Není to zrovna zásadní příspěvek o vztazích mezi USA a Ruskem a nové vlně eskalace. Je to jakési pokračování mého včerejšího článku Speciálně pro RT. Jde jen o to, že formát článku neumožňuje odhalit mnoho zásadních okolností, hybatelů vývoje situace. A ty jsou pro současné USA nesmírně složité a nelineární. A zde uvedu to hlavní:
Trumpovo zvolení nejenže nezjednodušilo situaci v mechanismu rozhodování. Vznik Trumpa jako muže, který se chystá vstoupit do Bílého domu, ničícího systém strategického rozhodování, který byl již v říjnu zastaven, nevytvořil nový. Můj osobní pocit je, že ho Trump nevytvoří.
A teď si položme otázku: zda Trumpovo okolí, kde už není rodina, ale představitelé „deep state“, nechápe míru nebezpečí eskalace ve vztazích s Ruskem. Proč podněcuje chaotizaci ve státní správě tím, že svými nominacemi „přilévá olej do ohně“?
A zde bych si dovolil dvě drobné poznámky:
- Za prvé. Dovolte mi připomenout větu ze včerejšího článku pro RT: nemáme představu o rozsahu vlivových skupin ve Spojených státech, které mají zájem přinejmenším na pokračování konfliktu s Ruskem a nanejvýš na jeho eskalaci. Včera v pořadu „Večer s Vladimirem Solovjovem“ se A. V. Sosnovskij v této souvislosti velmi trefně vyjádřil o Německu. Ve Spojených státech se tedy zájem na konfrontaci s Ruskem stává systémovým faktorem zabudovaným do procesu restrukturalizace amerického státu.
- Za druhé. Věnujte pozornost balíčku pomoci Ukrajině ve výši 24 miliard dolarů, který se Bílý dům snaží prodat „pod rukou“. Nová administrativa bude muset dodávky splnit, což zjevně vztahy s Moskvou nezlepší, ale to není to hlavní. Součástí „balíčku“ je i úkol doplnit zásoby zbraní v armádních skladech. Není to důkaz, že za poslední rok a půl finančníci z Pentagonu, kteří opakovaně „přepočítávali“ náklady na dodávky Kyjevu směrem dolů, poněkud „přehnali“ stahování zbraní z armádních skladů nad stanovené limity? A nyní je naléhavě třeba „pokrýt nedostatek“. Ale to lze udělat pouze v případě, že konfrontace s Ruskem bude pokračovat. A v současné Americe se toho dá udělat velmi mnoho, pokud bude konfrontace s Ruskem pokračovat.
A u nás bude probíhat mírový proces…
Nicméně si myslím, že až poté, co donutíme klíčové zájmové skupiny, včetně těch, které zajišťují „přechodné období“ v USA, aby se opravdu hodně trápily.
AUTOR: Prof. Dmitrij Jevstafjev, ZDROJ
