Frédéric Bastiat žil v 19. století. Jeho kniha o harmonické společnosti vyšla v roce 1850. O konkurenci v ní píše:
Výběr, překlad, mezititulky autor.
Vlastní zájem
Vlastní zájem je nepřemožitelná individualistická síla uvnitř každého z nás, která nás nutí k pokroku a objevování nových věcí, ale také nás vede k tomu, abychom monopolizovali výsledky našich objevů. Konkurence je ta stejně nepřemožitelná síla lidstva, která vyrve výsledky pokroku z rukou jednotlivce, jakmile je ho dosaženo, a dá ho k dispozici celému lidstvu. Tyto dvě síly, vlastní sobecký zájem a konkurence mohou být odsuzovány, pokud je někdo posuzuje jednotlivě, ale společně přispívají k sociální harmonii.
Jak veliký by byl rozdíl mezi bohatstvím různých skupin lidí, kdyby knihy mohli tisknout pouze Gutenbergovi potomci nebo Wattovy děti byly jediné, které mohly dodat komín k parní lokomotivě?
Člověk jako výrobce
Není překvapením, že se individualismus projevuje vlastním zájmem na zničení konkurence, pokud je člověk výrobce. Proto na svoji obranu povolává licence, monopoly, regulace a státní kontroly. Nemorálnost těchto prostředků dokazuje nemorálnost jejich cílů.
Je neuvěřitelné a nešťastné, že politická ekonomie propagovaná s takovým zápalem socialistickými školami brojí ve jménu humanity, rovnosti a bratrství proti individualismu v jeho nejužší podobě.
O konkurenci
Podívejme se, jak konkurence funguje.
Člověk motivován vlastním zájmem bude vždy nevyhnutelně hledat takové podmínky, které mu umožní směňovat svoje služby za co nejvyšší hodnotu. Rychle si uvědomí, že jsou tři způsoby, jak může využít darů Matky přírody k uspokojení vlastních zájmů:
- Může si je přivlastnit a zakázat ostatním, aby je využívali.
- Nebo může být on jediný, který ví, jak je využít.
- Nebo je jediný, který vlastní nějaké výrobní prostředky, s jejichž pomocí je lze využít.
Ve všech těchto případech směňuje s ostatními velmi málo ze svého úsilí. Jeho služby mají velkou relativní hodnotu, a proto je může směňovat za služby, do kterých ostatní lidé vložili úsilí velké.
Nespravedlivá Matka Příroda
Přírodní zdroje nejsou na světě rozmístěny rovnoměrně. Tady je půda úrodnější, jinde mají uhlí a železnou rudu. Je snadné vidět, že bez mechanismu konkurence by tato nerovnost v rozmístění darů přírody vedla k obdobné nerovnosti v prosperitě lidí. Bez mechanismu konkurence by si mohli stanovit libovolnou cenu.
Například obyvatel z tropů by mohl říci Evropanovi: Díky mému slunci mohu získat dané množství cukru nebo kávy za ekvivalent lidské práce v hodnotě deset, zatímco ty, protože potřebuješ skleníky a vytápění, musíš vynaložit ekvivalent lidské práce v hodnotě sto. Proto směním svoji práci o hodnotě deset za devadesát devět. Můžeš být chvíli naštvaný, ale nakonec budeš souhlasit, protože devadesát devět je pořád méně než sto.
Podmínky se ti zdají nefér, ale Matka příroda svěřila mně příznivé klima. Nemám konkurenci, a proto, chceš-li můj cukr nebo kávu, zaplať, vyprodukuj si je sám, nebo zůstaň bez cukru a kávy. Dary boží se stávají osobními privilegii a nejsou požehnáním pro všechny. Kde je tady idea bratrství? Není-li přítomna konkurence, tedy svoboda, z hesla svoboda, rovnost, bratrství nezůstane nic.
O konkurenci
Ale nechme konkurenci, aby vstoupila na scénu, a jednostranné transakce přestanou existovat. Konkurence je na scénu povolána právě existujícími nerovnostmi. Lidské úsilí, lidská práce se instinktivně zaměřuje na oblasti, kde může dosáhnout nejvyšších zisků. Nerovnost je ostruha, která posunuje lidstvo k rovnosti.
Zdá se, že si nekonečná dobrotivost, která rozprostřela svoje dary po zemi, vybrala chamtivého výrobce jako svého agenta pro rovnoměrnou distribuci zdrojů mezi celé lidstvo. Je úžasné pozorovat, jak sobecký vlastní zájem průběžně přináší to, čemu se od začátku chce vyhnout.
V našem případě prostý fakt, že obyvatel tropů dosahuje astronomických zisků využíváním darů přírody, přitahuje konkurenci. Lidská práce se sem bude hrnout tím více, čím větší bude nerovnost. Ekvivalent lidské práce v tropech v hodnotě deset, který mohli dříve směnit za ekvivalent evropské práce v hodnotě devadesát devět, tak bude postupně směňován za osmdesát, šedesát, třicet a na konci za deset.
Revoluční změna
A až se tak stane, musíme si s vděkem uvědomit, k jaké revoluční změně došlo. Lidská práce je směňována za stejnou hodnotu, což by mělo uspokojit naši touhu po spravedlnosti. Co se stalo s božími dary? Tady pozor! Nikomu nebyly upřeny. Brazilec se stále těší z produktů zářivého slunce, pouze ztratil neférovou možnost vymáhat příplatek. Boží dar, který je zadarmo, se musel a také stal všeobecně dostupným.
Anglie má hojnost dolů na uhlí. To je bezpochyby velká lokální výhoda. Ale to nevydrží. Právě proto, že v dolech je vysoká mzda, zvýší se počet horníků, neboť lidé neustále hledají vyšší mzdu. Počet horníků vzroste a budou nabízet své služby za méně, dokud se podmínky nevyrovnají s „běžnými podmínkami”za srovnatelnou práci.
To znamená, že cena anglického uhlí klesne ve Francii, že za daný objem francouzské práce bude k dispozici větší objem anglického uhlí. Chci zdůraznit, že dar Matky Přírody, který byl zdánlivě nadělen lidem v Anglii, byl ve skutečnosti předán celému lidstvu. Konkurence vyrovnala podmínky pro obě země s výjimkou nevyhnutelného rozdílu ve vzdálenosti a nákladech na transport.
Univerzální princip
Asi jsem dosud neupozornil, že stejný princip platí ve všech běžných transakcích. Ten, kdo si kupuje chleba, neplatí díky konkurenci nic za úrodnost půdy. Ten, kdo si kupuje něco ze železa od kováře, neplatí nic za služby gravitace v jeho rukou.
Proč je tento úžasný fakt tak málo chápán? Brojení proti konkurenci je neodpovědný boj proti svobodě. Konkurence zajistí, že dary Matky přírody, které jsou po zemi distribuovány nerovnoměrně, budou dostupné všem bez příplatku za nerovnoměrnou distribuci.
Konkurence musí být obdivována jako síla, která drží na uzdě sobecké nutkání, se kterým tvoří umnou kombinaci, která zadržuje síly chamtivosti a pohání lidi k činnosti díky jejich vlastním zájmům.
Konkurence je základním principem férového a přirozeného vyrovnávání nerovností.
Napsal Frédéric Bastiat v roce 1850.
