Evropská zelená politika se ocitla v pasti vlastního dogmatismu. Zatímco bruselští úředníci diktují lidem životy skrze zákazy spalovacích motorů a dotace pro vyvolené, skutečná péče o přírodu pláče. Je načase, aby konzervativci přestali environmentalismus pouze kritizovat a nabídli to, co jim historicky náleží: zodpovědná péče o stvořený svět, postavená na odpovědnosti, zdravém rozumu a lásce k domovu.
Ekologie bez ideologie
Když britský filozof Sir Roger Scruton představil koncept oikofilie – tedy lásky k domovu –, definoval tím pravou podstatu konzervativního vztahu k přírodě. Skutečný konzervativec nepotřebuje ke sběru odpadků v lese nebo k péči o půdu unijní směrnice. Stará se o své okolí proto, že má k němu vztah, vnímá ho jako svěřené mezigenerační dědictví. Naším úkolem není spasit planetu globálním plánováním, které nápadně připomíná socialistické pětiletky, ale předat naši krajinu dětem v lepším stavu, než v jakém jsme ji převzali.
Aktuální progresivní environmentalismus bohužel dělá přesný opak. Odtrhl se od reality běžného člověka. Krajinu proměnil v bitevní pole dotačního byznysu a z přírody udělal fetiš, kvůli kterému se má západní civilizace dobrovolně vzdát své prosperity a svobody.
Jádro a technologický optimismus
Základním pilířem konzervativního pohledu na energetiku musí zůstat realismus a technologický pokrok. Nemůžeme stavět budoucnost průmyslové země na nestabilních obnovitelných zdrojích, které fungují jen tehdy, když svítí slunce nebo fouká vítr. Jedinou skutečně čistou, bezpečnou a stabilní cestou k bezemisní budoucnosti je jaderná energie.
Zatímco levice prosazuje omezování spotřeby a regulace, pravice sází na lidskou vynalézavost. Bohatá a technologicky vyspělá společnost dokáže generovat inovace, které životní prostředí ochrání efektivněji než jakýkoliv úřední zákaz. Historie jasně ukázala, že největší ekologické katastrofy paradoxně vyprodukovaly centrálně řízené, chudé socialistické režimy.
Národní suverenita a ochrana české krajiny
Zelený konzervatismus pro Českou republiku neznamená slepé přikyvování každému nápadu z Bruselu. Zahrnuje ochranu kulturní krajiny naší domoviny, neboť krajina v sobě nese stopy práce, tradic a příběhů našich předků. Starost o ni vychází z přirozené lidské touhy udržovat své okolí v pořádku. Znamená to také obranu naší energetické suverenity a ochranu českých občanů před energetickou chudobou. Ekologická opatření musí dávat ekonomický smysl – pokud zničíme vlastní průmysl a vyženeme výrobu do Asie, globálním emisím nepomůžeme a sami zchudneme.
Místo abstraktních uhlíkových cílů se musíme zaměřit na to, co lidi u nás skutečně pálí:
- Smysluplné a zodpovědné územní plánování a urbanismus, respektující hodnoty krajiny
- Rozumná péče o krajinu, včetně starosti o zadržování vody v krajině a boj se suchem.
- Rozumné, nebyrokratické lesní a vodní hospodaření
- Podpora lokálních zemědělců a spolků, kteří mají k půdě osobní vztah.
Konzervativci nesmí ekologii ignorovat. Musí ji však vzít z rukou aktivistů a vrátit jí zdravý rozum. Péče o přirozené prostředí a jeho ochrana není žádným revolučním projektem, naopak hluboce konzervativní povinností.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
