Boj proti konzervativním hodnotám a stávajícímu světovému a společenskému řádu není nový: „woke“ model života, který je dnešnímu světu stále více vnucován, byl ve svých základech poprvé vytvořen v 80. letech 19. století a byl používán určitými skupinami, které se ho od té doby snažily prosadit.
To vše bylo prosazováno „Fabiánskou společností,“ která tak nabízela způsob, jakým chtěla nastolit svůj „Nový světový řád.“
Kořeny jsou v dávnějších dobách
Jedním z nejúspěšnějších římských generálů byl generál Quintus Fabius Maximus Verrucosus (asi 280 – 203 př. n. l.), známý také jako Cunctator. Jeho přezdívka Cunctator, obvykle přeložená jako „zdržovač,“ odkazuje na strategii, kterou použil proti Hannibalovým silám během druhé punské války.
Tváří v tvář početně nadřazenému generálovi uplatňoval tehdy novou strategii zaměřenou na nepřátelské zásobovací linie a přijímal pouze menší šarvátky na příznivém terénu místo toho, aby celou svou armádu vystavil přímé konfrontaci se samotným Hannibalem.
Díky tomu je považován za zakladatele mnoha taktik používaných v partyzánské válce. Byla to dlouhá cesta ve stínech, v tajnosti, která vedla k úspěchu.
Když Charles Darwin představil svou evoluční teorii, nebyl to jen obrovský „skok“ ve vědě, ale také velký třesk pro to, čemu dnes říkáme „woke světonázor.“ Změna ve společnosti nebyla možná, dokud měla církev suverenitu nad výkladem života a jeho původu.
Víra byla v té době ještě příliš hluboce zakořeněna ve společnosti. Bylo tedy nutné lidem ukázat, že jejich Bůh se musel mýlit a že stvoření, jak se učilo po tisíce let, bylo špatné, a tak zaseli semena pochybností.
Je pochopitelné, že církev z toho nebyla nadšená a vedly se na toto téma zásadní, někdy i veřejné diskuse.
Ale Darwin nebyl na frontě sám, měl mnoho – někdy velmi prominentních – příznivců, jedním z jeho největších podporovatelů byl biolog Thomas Henry Huxley, který ho sám energicky bránil v debatě s biskupem Samuelem Wilberforcem v Oxfordu v roce 1860.
To mu vyneslo přezdívku „Darwinův buldok.“ Ale rodina Huxleyových měla velký význam i pro zbytek příběhu.
Darwinova evoluční teorie byla odmítnuta jako neslučitelná s církevním učením. Trvalo téměř století, než katolická církev přestala evoluční teorii odmítat, ale přijala ji jako možnou hypotézu.
Darwin se samozřejmě se svými pozorováními a teoriemi, které z nich vyplynuly, úplně nemýlil: skutečnost, že „druh“ se v průběhu času mění a přizpůsobuje se okolnostem a prostředí, je vědecký konsenzus a lze to dokázat. Ale mnoho vědců má obavy, že každý jeden druh se stane úplně jiným druhem, pokud uplyne dost „času.“
Woke model života byl vytvořen v 80. letech 19. století
Poté, co Darwin v této době získával stále více přívrženců, objevila se jistá svoboda myšlení, módou se staly revoluční myšlenky a dostáváme se ke kořenům „woke“ a zeleno-rudého modelu života.
Psal se rok 1882, když jistý Thomas Davidson založil „Společenstvo nového života.“ Tato společnost měla za cíl „reorganizovat lidský život“ – název „Nový život“ je poctou Danteho textu „La Vita Nuova.“
Cílem programu bylo „vypěstovat v každém jednotlivci dokonalý charakter“ s principem podřízení hmotných věcí věcem duchovním. Pojem osobní vlastnictví neexistoval.
Je třeba se vyhnout titulům, sociálním rozdílům a rodinné prestiži. Všichni se museli oblékat jednoduše, ale vkusně. Mezi pohlavími nebyly žádné rozdíly. Lidé byli pacifisté a žili vegetariánským životem.
V této společnosti závisela autorita na principech, ne na lidech. Ale stále existovala víra, víra v lásku a dobro, existovala meditace a manželství bylo stále monogamní a mělo být uzavřeno pouze z čisté lásky.
Jak by se dalo očekávat, takový program s tak revolučním obsahem v té době přitahoval lidi s tehdy vznikajícími myšlenkami socialismu, a tak se stalo, že někteří členové komunity se socialistickými myšlenkami protiřečili Davidsonovi a tvrdili, že tento životní cíl založený na individuální dobrovolnosti je příliš utopický a jeho ukotvení ve světě by trvalo velmi dlouho.
Nová forma společnosti, o kterou usilují, musí být urychlena vědeckými metodami, které musí být diktovány shora dolů. Davidson však tuto cestu odmítl. Uvedení členové se pak oddělili od „Společenství nového života“ a 4. ledna 1884, rok po smrti Karla Marxe, založili vlastní společnost nazvanou „Fabiánská společnost.“
Vlk v rouše beránčím
Cílem Fabiánů bylo od počátku nastolit nový světový řád, ale ten měl přijít pomalu, neměla to být revoluce, ne cesta Karla Marxe. Jejich cílem nebyla jen dělnická třída, chtěli jej vnutit i „kapitalistům.“
Původně se tomu říkalo, že se „pokoušeli radit vládám,“ dnes tomu říkáme lobbing. Ale protože se tato cesta také zdála příliš pomalá, byla založena samostatná strana: „Labouristická strana.“ A příběh začal…
Jedním z nejslavnějších členů „Fabian Society“ byl spisovatel HG Wells, který ve svých utopických románech předvídal velkou část nadcházející budoucnosti.
Když se podíváte pozorně, můžete již vidět stopy těchto prvních let myšlenky socialismu v jeho mistrovských dílech, jako jsou „Válka světů“ nebo „Stroj času.“
Jeho kniha „The Shape of Things to Come“ je mnohými považována za plán současnosti. Dalším známým a důležitým členem, který formoval cestu Fabiánů, byl George Bernard Shaw. Shaw věřil v Nietzscheho ideál „nahrazení člověka nadčlověkem.“
Fabiánci byli samozřejmě velkými zastánci evoluční teorie Charlese Darwina a bylo to právě to, co jim připravilo cestu k tomu, aby „překonali církev a konzervativní světový názor“ a zahájili pochod institucemi.
Fabiánové, ovlivněni evoluční teorií Charlese Darwina a Nietzscheho filozofií, věřili, že lidé budoucnosti se vyvinou v nadlidi s mimořádnými schopnostmi.
Zrodil se základ transhumanismu. Další román známého „Fabiana“ ukazuje, že lidé si byli vědomi toho, co dokážou jejich vlastní nápady: „Brave New World“ od Aldouse Huxleyho, vnuka „Darwinova buldoka“ Thomase Henryho Huxleyho .
Muž, jehož dílo je nyní považováno za ztělesnění totalitní dystopie, George Orwell, měl také blízko k Fabian Society prostřednictvím své matky, zaryté socialistky. Některé z jeho přednášek byly hodnoceny kriticky.
Woke svět, který vidíme dnes, v němž se rodina, domov, vlast, tradiční kultura a konzervativní hodnoty stále více stávají zastaralými modely, byl zjevně plánován dlouho.
V roce 1910 Fabiánci objednali vitráže pro sídlo Fabian Society. Ukazuje její členy, kteří rozbíjejí svět, s jejich erbem, vlkem v rouše beránčím, viditelným v pozadí.
Nad ním je napsáno: „Přetvoř to, co je blíže k touze srdce.“ Tato fráze odkazuje na íránského básníka Omara Khayyama, který je stejně jako Hassan-i Sabbah, zakladatel Řádu zabijáků a odkazuje na zničení a následnou přeměnu světa.
Fabiánci tvrdí, že jejich cech je pojmenován po římském vojevůdci Quintusi Fabiusi Maximovi, který trpělivě čekal na kartáginského vojevůdce Hannibala, vyčerpal ho a nakonec porazil.
Stejně jako římský generál se rozhodli počkat a vytvořit nový svět najednou, až nadejde správný čas. Zdá se, že ten čas již nastal…
Ohodnoťte tento příspěvek!
