napsal Leo K.
Liberální“ dobytci naštěstí opět neuspěli v jejich odporné představě demokracie. Dehonestační kampaně a atentáty jsou novodobé praktiky zelených Khmérů,“ napsal na síti X nově zvolený europoslanec Filip Turek v souvislosti s atentátem na Donalda Trumpa.
„Proč šíříte nenávist? Proč dále rozdělujete? Proč poštváváte skupiny lidí proti sobě? Vy víte jaký motiv měl střelec? Nebo snad podsouváte liberálům, že jejich představou demokracie jsou atentáty? Uvědomujete si co děláte? To co děláte je nebezpečnější než mladistvé hajlovaní?“ vzkázal Turkovi europoslanec Jan Farský (STAN).
Podsouváme liberálům nějakou vadnou představu demokracie? Není tomu spíše obráceně? Z pěti stran, které tvoří vládnoucí slepenec se nejvíce demokracií ohání Piráti Protože jsou se STANem vázáni koaliční smlouvou, tak jejich vzájemná představa demokracie se asi nebude nijak zásadně lišit. To, že Piráti podporují dekonstrukci společnosti (manželství, tradiční rodiny, národa) a podporují a podporují unijní identitu, odpovídá pojetí demokracie jako smysluplného prostoru pro hlas těch, kdo byli upozaďováni, kde musíme neutralizovat hegemonii většiny, aby byla chráněna práva minorit. Občas mě napadá jestli Ivan Bartoš ví co říká, když odmítá pravo-levé dělení a představuje Piráty jako „středovou liberální stranu!“ 🙂
Spojovat liberály s bojem za svobodu je jedním z největších podvodů moderní doby. Pouhý překlad do češtiny nás ujišťuje, že slovo liberální má co dělat se svobodou. Liberalismus (latinsky liber svobodný, liberalis svobody se týkající, svobodomyslný) je politický nebo filosofický pohled na hnutí bohatých měšťanů za doby průmyslové revoluce domáhajících se stejných práv jaká měla odcházející šlechta. Slavné zvolání „Liberté, égalité, fraternité“ (česky volnost, rovnost, bratrství) francouzské revoluce je něco o poznání jiného. Ideálem liberála v politické realitě byl svobodný občan (volnost). Jestli je rovný mezi rovnými (rovnost) a jestli se cítí být bratrem všech bratrů (bratrství), to už nebyla jeho starost. Historií vyzdvihovaný boj liberálů za svobodu se vždy týkal jen majetných vrstev prosazujících své úzké zájmy. Už TGM upozorňoval, že takováto koncepce vede k lhostejnosti a asociálnosti nemajetných a individualismu těch bohatších.
Individualismus, který přehlíží jednotlivcovu potřebu participace v sociální skupině.
Liberalismus také s sebou nesl nevyváženost v chápání vztahů práv a povinností. Povinnosti totiž ohrožovali svobodu jedince a liberalismus nikdy nepřistoupil na hegelovskou definici svobody jako poznané nutnosti. Liberalismu vždy volal po vládě těch, kteří jsou dostatečně movití, aby odstranili jakoukoliv překážku a tedy po prioritě svobody těch, co na to mají.
Nezapomeňme, že liberalismus vznikl proto, aby držba majetku byla víc než dávná šlechtická privilegia.
Jeho čas však měl teprve přijít. Na prahu sedmdesátých let minulého století dospívala první poválečná generace intelektuálů která reagovala kulturní a společenskou revoltou proti konzumnímu způsobu života generace svých rodičů, dožadovala se změn inspirovaných existencí socialistického bloku (Rudi Dutchke). Pro ilustraci je možné uvést, že „trojjediným bohem“ studentů byl Marx – Mao – Marcuse a symbolem byla Rudá knížka předsedy Mao (citáty MaoTse-Tunga).
Studentské bouře a terorismus (RAF) znamenal pro západní společnost veliký a vážný otřes a proto usilovně hledala ideu, která pod maskou „revoluce společnosti“ neohrozí apologety systému. Je to idea „konce ideologie“charakterizována slovy „žít a nechat žít“ a konce pracující třídy.
…dělníci už nechtějí hrát revoluční sílu. Naopak, touží být součástí konzumentské společnosti. Nová levice tedy hledá nové rozpory a nové emancipační boje. Je jí stále jasnější, že tyto rozpory nelze hledat v rovině ekonomiky, ale v rovině kultury. Po zklamání z dělníků se hledá nový revoluční subjekt a nachází jej v diskriminovaných menšinách. Přitom se má za to, že revoluci je třeba pojmout hlouběji než jen jako převzetí politické moci. Musí to být permanentní revoluce odehrávající se v lidském vědomí.
Stále bohatější korporace se začali vidět v liberalismu. Nevadil jim ani deficit rovnosti, protože nešlo o lid. Korporace lid neznají. Pro korporace je každý mimo ně spotřebitelem a ti jsou si všichni rovni ve své svobodě konzumovat.
A tak v letech před miléniem zradil liberalismus i to málo, co jej poutalo k demokracii. Z tak zvaných lidských práv, tvrdí liberálové, že politika rovné důstojnosti není v současné době dostačující a na řadu by měla přijít také politika diference, jež by brala ohled na odlišnosti a kolektivní práva jednotlivých skupin, které se pouhým důrazem na individuální práva dostaly do znevýhodněného postavení. Soudí, že jde především o to, aby menšiny byly chráněny před vždy hrozící tyranií většiny. Člověk má být osvobozen od společnosti, která ho korumpuje, ovládá a odcizuje. Má být oproštěn od všech vztahů moci, od každé autority a jakékoliv hierarchie. Všechny sociální role člověka vzdalují jemu samotnému. Autoritu je třeba popřít a egalitarismus vnést do všech vztahů. Skutečně svobodná společnost nesmí jedince v ničem určovat. Má mu jen nabízet možnost utvářet sám sebe bez jakýchkoliv vnějších determinací. Veškerá tradice a všechny instituce musí být považovány pouze za maskování utlačivých vztahů dominace. Nejlepším způsobem, jak prosadit autentickou emancipaci je inverze všech platných norem. V procesu socializace zajišťované tradičními institucemi tkví totiž jádro odcizení. Proto je třeba panující normy dekonstruovat, tedy ukázat, jak slouží mocným k udržování kontroly nad společností. Na kulturních a identitárních okrajích společnosti je třeba hledat ovládané, kteří se zapojí do revoluce. Třídní boj, který skončil identifikací dělníků s existující konzumní společností, je třeba nahradit novým bojem – bojem za zrovnoprávnění okrajových identit, tedy těch, které se systému nepodařilo znormalizovat.
Marginální jsou náhle novým revolučním subjektem. Mají tu přednost, že nejsou námi, tedy neintegrovali se do konzumní kultury. Hlavní zlo spočívá v jejich neuznání, v jejich odlišnosti, je to projev rasismu.(např. LBTQ+) Buď je uznáváte nebo jste proruští příznivci pod vlivem ruských narativů (viz vystoupení Olgy Richterové k rodině pro všechny) Rodina, která byla vždy páteří lidské společnosti, spolu s osobní odpovědností každého z nás, je pouhým sociálním konstruktem. Rozbít a roztrhat vazby, to teprve dává lidské existenci smysl. Další na řadě je politická korektnost, což je „ideologie, která klasifikuje určité skupiny lidí jako oběti, jež potřebují ochranu před kritikou, a jejíž příznivci věří, že jiný přístup nelze tolerovat;“ a ovšem také hate speech. Tento pojem se často používá jako zkratka „pro projev, jehož cílem je urazit, ponížit, či vyvolat diskriminaci, nenávist nebo násilí proti jednotlivci nebo skupině osob, právě na základě jejich osobních charakteristik, typicky pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině apod…“
– ooOoo –
Když se europoslanec Jan Farský ptá Filipa Turka: „Proč šíříte nenávist? Proč dále rozdělujete? Proč poštváváte skupiny lidí proti sobě? Vy víte jaký motiv měl střelec? Nebo snad podsouváte liberálům, že jejich představou demokracie jsou atentáty? Uvědomujete si co děláte?
Ač nevěřící, nezbývá mě než citovat Bibli. Matouš 7:3-5 v kralickém znění
Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého, a v oku svém břevna necítíš? Aneb kterak díš bratru svému: Nech, ať vyvrhu mrvu z oka tvého, a aj, břevno jest v oku tvém? Pokrytče, vyvrz nejprv břevno z oka svého, a tehdy prohlédneš, abys vyňal mrvu z oka bratra tvého.
