napsal Geordyn
Nepovažujte prosím tento text za odbornou práci specialisty, jde o běžné zamyšlení občana nad dávnou tvorbou jmen lidí, tak jak šel čas, abychom nebyli třeba jen Janek od zvonu, nebo Petr za hradbami, či Matyáš od strouhy. Ale přiznávám i nahlížení do malé encyklopedie svazek 16 – Naše příjmení.
Každý z nás jsouc novorozenětem, obdrží křestní jméno a obvykle – není-li nějaká závažná překážka v tom – i příjmení. Obvykle příjmení našeho otce, nebo i po dohodě snoubenců vstupujících do manželství muže a ženy – i příjmení ženy – tedy matky dítěte. Křestní jméno bývá vybíráno manželi, nebo ho určovalo v dávnějších dobách konkrétní jméno svatého, kdy se robátko narodilo. Bývalo tehdy hodně dívek jménem Marie – v kalendáři ještě dnes jsou čtyři Marie – no a také hodně Janů a Petrů.
Takže to jsme měli Petra za hradbami že, nebo Matyáše a Janka, tak podobně, než za císařovny Marie – Terezie (zemřela 29. listopadu 1780 a nástupcem na trůn se stal její syn Josef II., třebaže již dříve byl s M -T, nějaký čas spoluvládcem), byla u nás dědičnost a neměnnost příjmení r.1780 uzákoněna.
Tehdy také dostali svá příjmení bezzemci a čeleď. Dnešní grafická podoba příjmení se datuje od poloviny 19. století, kdy došlo k pravopisné reformě, která je základem moderního českého pravopisu. Jen některá příjmení výjimečně udržují starou grafickou podobu (Gerzabek = Jeřábek, Auředník = Úředník) atd. Složitost vzniku některých příjmení by nás zavedla na několik stránek textu popisu a to není dnešním tématem (Grmela = kudla, starý nůž, přeneseně nešika, Kolmistr měl ve stč. huti na starosti uhlí)
Věnujeme se příjmením, pro která vznikl úmysl napsat tento článek pro Kosu. Je to zvláštní skupina příjmí a příjmení z celých vět s minulým časem sloves (Drahokoupil, Potměšil, Přecechtěl, Rozšlapil, Stojespal, Zlámaljelito, Ontověděl, Snědldítětikaši,…) a některá další i dnes s hanlivým významem, ( třeba – Nasr.lvhrnec), a mnohá jiná, která si můžete načíst – třeba v telefonním seznamu Vídně z roku 1930, tam v německém prostředí ztratila svůj význam. Tato příjmení považuje Pavel Eisner za charakteristicky česká a cítí v nich právem zkoncentrovanou anekdotu. Někdy se z takových vět stalo příjmím a pak příjmením jen sloveso (Koupil). Příjmení z příčestí minulého činného, která jsou nejčastějším případem tvoření příjmení v této skupině, splynula s příjmeními ze stejně zakončených jmen činitelských a ztratila význam minulosti (Hrabal, Snítil)
A zde ukončíme velmi odborně podrobný vstup do českých příjmení a věnujeme se příjmením moravským, která nyní stanou se příběhutvorná. Ale jen zde v úmyslně humorně laděném textu. Vždyť je dnes legrace tak málo.
Přesněji jde o dnešní příjmení nás občanů,zcela náhodně napsaná, jak tanula myslí. Nejobvyklejší moravská příjmení. S úmyslem naturalizovaného Moravana, kdysi dávno toulajícího se kraji mnohem západněji i jižněji položenými. Než zakotvil tam téměř v Beskydech.
A vědoucího, určitě alespoň dostatečně, jak zemitá a moravskými úvaly protkaná ta jména jsou. Moravská tak, že více již být nemohou. Existuje jedna zajímavost o českém hudebním géniovi, Antonínu Dvořákovi, který byl už v době věhlasnosti jeho hudby zván k návštěvám od obecních a také městských činitelů – tehdy za Rakouska – Uherska, aby se městští radní pochlubili mistru Dvořákovi, jak svědomitě spravují svěřenou obec a jaké mají ve svém městečku schopné radní, které měl Mistr Dvořák poznat a potřást jim ve stisku ruce. Ctihodní pánově se pochopitelně představovali vyslovením svých příjmení – a ta zněla takto: Ale předesílám, že některá příjmení jsem vytvořil sám, hádejte která to jsou. Rodilým Moravanům ta hádanka zajisté bude snadno řešitelná.
Zahradil, Skoumal, Neradil, Zakopal, Zaoral, Zmeškal, Zukal, Zouzal, Zoufal, Matal, Marval, Kyral, Kybal, Kutal, Kuryl, Krul, Zapletal, Zavadil,, Zatloukal, Zachystal, Udržal, Rozšlapil, Přecechtěl, Pospíšil, Koupil, Jakubal, Jarosil, Hrabal, Zavázal, Drahokoupil, Zachoval, Kopal, Chladil, Opletal, Máchal, Odstrčil, Kroutil, Foukal, Musil, Matal, Káral, Odehnal…
a když už snad desátý zasloužilý občan se představil svým příjmením, tak už Mistr Dvořák se neudržel a toho jedenáctého se zeptal předem – a co vy jste udělal dobrý muži?
Měl smysl pro humor a situaci…
