Pro kontext uveďme, že Ondřej Kolář tímto výrokem reaguje na Miloše Zemana, který uvedl, že se chce o zahraniční politice bavit jen s premiérem Petrem Fialou. Nehodlá ji řešit s ministrem zahraničí Janem Lipavským, předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a ani předsedkyní Sněmovny Markétou Pekarovou Adamovou, které v rozhovoru pro Frekvenci 1 kritizoval.
Koncepci a koordinaci zahraniční politiky má na starost Ministerstvo zahraničních věcí, jehož působnost upravuje § 6 kompetenčního zákona: „Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim.“ V zákoně č. 2/1969 Sb. je také uvedeno, že vláda „řídí, kontroluje a sjednocuje“ činnost ministerstev. Vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu.
Co se týče pravomocí Parlamentu ČR v oblasti zahraniční politiky, je dle čl. 49 ústavy k ratifikaci mezinárodních smluv potřeba souhlas obou komor.
V čl. 63 ústavy jsou ukotveny pravomoci prezidenta, který může v oblasti zahraniční politiky sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Tuto pravomoc však může přenést na vládu nebo na její jednotlivé členy, což je již učiněno rozhodnutím č. 144/1993 Sb. Prezident také přijímá, pověřuje nebo odvolává vedoucí zastupitelských misí. Tyto pravomoci nicméně vyžadují ke své platnosti kontrasignaci, tedy spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť vláda je vrcholným orgánem, který zodpovídá za zahraniční politiku
Jak s tímhle jde dohromady prezidentčíkovo nabubřelé, že
-prezident Petr Pavel hodlá v souladu se svým ústavním postavením stát počátkem července v čele české delegacena summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře.
–Ministr zahraničí nemůže rozhodovat o tom, jestli prezident pojede nebo nepojede na setkání hlav států. On je tím, kdo to rozhodnutí zprocesuje. Vláda rozhodnutí prezidenta a bere na vědomí a udělá vše pro to, aby mohl jet,“…..„Očekávám, že pan ministr pochopí, jaká je jeho ústavní role a splní to, co mu řekne premiér,“….
Trumpovsky drzé, přezíravé a nafoukané! Já prostě vládě určím, že pojedu a ministr zahraničí, o kterém synek jeho režiséra tvrdí .. že vláda tedy prostřednictvím Ministerstva zahraničí vykonává a řídí zahraniční politiku státu…
Tohle nám teď sedí nikoli na hřadě, nýbrž na Hradě. Ačkoli to první by daleko spíše odpovídalo Pávkově erudici a nastavení.
Ústavu zná a respektuje jen tehdy, když se mu to hodí. Když ne, nezajímá ho. Je to pro něj jen jakýsi kus nezávazného cancu.
Ještě k té zahraniční politice – pokud zahraniční politiku tvoří a realizuje vláda, musí mít plnou kontrolu nad prostředky i těmi , kteří ji realizují. Což u Pávka zjevně není naplněno. Pávek se to za pomoci opozičních papalášů a nájemných psáčů pokusí určitě zpochybnit.
Co se ovšem ani tihle zpochybnit nepokusí, je odpovědnost vlády za stav životního prostředí. Tady se Babiš a jeho kabinet kdysi rozhodli, že jejich představy v téhle bizárideologii nejlépe naplní s Filipem Turkem. Pávek, za nadšeného potlesku opopapalášstva, psáčů a pořvávačů z ToaLetné jim ho zamázl. Protože chtěl a mohl. Nyní požaduje , aby repreezentoval českou zahraniční politiku na summitu NATO. ZA kterou ovšem ani trochu nestojí. A chce zjevně prosazovat nějakou vlastní.
Půjčka za oplátku Pávku, půjčka za oplátku!
A moc mne těší , jak fňuká a bulí!
Evokuje to ve mně moje nejranější dětská léta, snad ještě z jeslí. Kde když s e tam objevil nějaký takovýhle uplakánek jsme mu zpívali:
Bulí bulí bulíček.
Až se pěkně vybulí,
koupíme mu cibuli!
Vedle toho jsou pro Pávka jen jacísi poskoci, na úrovni uklízečky, co plní jeho přání hned a bez odmluv!!!!
