Potěšit LGBTQ+ komunitu a šířit vpravdě olympijské ideály bylo autorům zahájení zjevně málo. Umělecký ředitel zahajovacího ceremoniálu Thomas Jolly, který je queer divadelní režisér, herec a komik a jeho tématem je LGBTQ+,[2] ostatně všechny předem varoval: „Podle mě je mimořádné to, že každý u nás i na celém světě má představu, jaká je Francie. A s tím si chci hrát a nabourávat klišé.“[3] Možnosti zviditelnit se v přímém přenosu po celém světě využil Jolly bezezbytku. Letní olympijské hry ve Francii přece mají být nejbezpečnějšími,[4] ekologicky nejudržitelnějšími[5] a společensky nejinkluzivnějšími hrami v dějinách, které podporou sexuálních menšin předčí hry v Tokiu![6]
To tu ještě nebylo
A tak se stalo, že se v průběhu zahajovacího ceremoniálu skupina 18 drag queens (tedy mužů karikujících ženy), včetně onoho tria nesoucího olympijský oheň, postavila za pódiem evokujícím prostřený stůl, a svými pózami i barevností kostýmů účinkujících evokovala Poslední večeři v podání Leonarda da Vinciho. Nic totiž nevyjadřuje inkluzivitu a přátelství mezi lidmi tak, jako obscénní, kýčovitá parodie na Ježíše a dvanáct apoštolů, kdy Ježíše představuje morbidně obézní lesba Barbara Butch[7] s aureolou kolem hlavy a apoštoly pak karikatury žen, přičemž jednomu z účastníků byla zdánlivě vidět varlata, aby se později ukázalo, že mu jen praskly silonky.[8]
To ovšem stále nebylo všechno. Stůl se následně změnil v taneční parket, na kterém se natřásal i Nicky Doll, a k završení absurdity byl následně doprostřed stolu umístěn obří podnos s poklopem, pod kterým se nacházel do modrého overalu navlečený a modře nalíčený muž se sytě žlutými vlasy a plnovousem připomínající Taťku Šmoulu s věncem převážně vinné révy na hlavě a okolo pasu. To koukáte, jací jsme my Francouzi kabrňáci a jak zvedáme laťku toho, co je možné vidět na zahájení olympiády?!
Kromě výše uvedené travesti show obsahovalo zahájení řadu dalších bizarních momentů, kdy se v rámci ukázek francouzské historie objevila bezhlavá Marie Antoinetta se zpívající hlavou, kterou držela v dlaních ve výšce svého pasu, rovněž nalíčená jako transvestita, pavoučí muž lezoucí odnikud nikam, mizerně synchronizovaný kankán, zlaté tele u orchestru nebo maskovaný muž jedoucí na koni, evokující bledého jezdce z Apokalypsy.
Ovšem křepčící transvestity nic z toho nepřekonalo – a o ničem jiném se od zahájení prakticky nemluví. Je to škoda, protože jakkoliv byl čtyřhodinový zahajovací ceremoniál slabý (nejen ve srovnání se zahájením letní olympiády v Londýně před 12 lety), některá vystoupení, třeba francouzské metalové skupiny Gojira nebo zpěvačky Céline Dion, byla skutečně povedená, nápad zavěsit olympijský oheň na balón zase odkazuje na počátky balónového létání ve Francii.
Vizitka dnešní Francie
Někteří kritici úvodního ceremoniálu namítají, že zahájení olympijských her v Paříži není reprezentativním vzorkem moderní Francie. Že sexuální menšiny tvoří velmi malou část populace, že Francie je založena i na křesťanství, jako ostatně celá euroatlantická civilizace. Mýlí se. Ve skutečnosti výše popsaná dekonstrukce Poslední večeře reprezentuje Francii roku 2024 dokonale. Uměleckému řediteli zahájení Thomasi Jollymu nikdy nešlo ani o propagaci francouzské kultury, ani o myšlenky olympismu, ale o vlastní zviditelnění se tím, že zvládne pomocí obscénní karikatury notoricky známého uměleckého díla urazit a naštvat co nejvíce lidí. Když tohoto cíle dosáhl, tak jeho apologeti okamžitě spustili osvědčenou odrhovačku o tom, že zahájení olympiády mohlo urazit jen zaprděné bigotní homofobní burany, co tomu vůbec nerozumí a brečí o konci civilizace.
Obhájci proměny zahájení olympiády v travesti show tím dávají ostentativně najevo, že oni tomu na rozdíl od těch netolerantních homofobů rozumí, že oni jsou ta chytřejší, kulturnější a tolerantnější část společnosti, která má nadhled a ví, že za deset, dvacet let nám tohle zahájení bude připadat naprosto normální. Jsou to titíž lidé, kteří se rozplývají nad olympijskými župany a barevnými fleky pocákanými oblečky české olympijské výpravy Jana Černého, ačkoliv vypadá jako kolekce z výprodeje Reserved stará několik let. Jsou to titíž lidé, kteří tleskají „hrám“ Olivera Frljiće, ve kterých Ježíš znásilňuje muslimku, a nevidí v nich šíření náboženské nenávisti. Jsou to titíž jedinci, kteří za umění považují banán nalepený izolepou na zeď galerie. Ale zkuste jim říct, že pohlaví jsou jen dvě, a nikoliv sto padesát, a dopadnete jako J. K. Rowlingová.
Olympijský výbor vyslal signál…
Slovy klasika, organizátoři olympijských her „vyslali jasný signál“. A diváci napříč kulturami i kontinenty – nejen křesťané, ale také muslimové (protože i oni uznávají Ježíše jako jednoho z proroků) pochopili zahájení jednoznačně: jako naprosté pošlapání jednoho z klíčových okamžiků křesťanství, vedoucích ke spáse lidstva jako takového, a současně jako otřesnou parodii na světoznámé dílo Leonarda da Vinciho. Nutno dodat, že se okamžitě objevili také obhájci této ostudné, nevkusné frašky, nicméně lavina rozhořčené kritiky od Prahy po Sydney byla tak mohutná, že se už v neděli organizátoři omlouvali za zahájení. Anne Descampsová, mluvčí organizačního výboru olympijských her v Paříži, na tiskové konferenci uvedla, že: „Je zřejmé, že nikdy nebyl záměr projevovat neúctu k jakékoli náboženské skupině. Naopak si myslím, že Thomas Jolly se opravdu snažil, opravdu měl v úmyslu oslavovat toleranci komunity, to bylo jeho slovo večera…“.[9] Tak určitě.
Organizátoři si velmi rychle uvědomili, že mají ve svých rukou prvotřídní průšvih, a okamžitě začali „minimalizovat škody“, totiž cenzurovat videoklipy zobrazující Poslední večeři na YouTube a sociálních sítích na základě údajného „zásahu do autorských práv“ (přičemž zahájení zmizelo i z oficiálního YouTube kanálu olympijských her).[10] Facebook dokonce fotografie travesti show označil za „vyobrazení nahoty nebo sexuální aktivity“ a začal kromě mazání příspěvků rozdávat bany uživatelům, kteří je šířili. Důsledkem této cenzury bude jen další kolo efektu Barbry Streisandové. Ohroženy jsou i příjmy z reklamy. Americká společnost C Spire už zrušila veškeré své reklamy, protože nechce být spojována s takovou hanebností.[11] V sázce je totiž 2,6 miliardy křesťanů – a to už je nějaká kupní síla.
…který většinový divák nepochopil
Organizátoři zatím nepřiznali, že jejich cílem – jako všech „pokrokových levicových aktivistů“ za posledních 120 let – bylo konečně zadupat pozůstatky křesťanství do země a místo toho budovat „nového člověka“, který nebude mít s podobnými sexuálními excesy žádný problém. To by totiž riskovali obvinění z šíření nenávisti proti skupině obyvatel (přestože rouhání se víře není ve Francii trestným činem, hranice mezi rouháním a šířením nenávisti není jednoznačná).[12] Proto tvrdí, že se nejednalo o parodii Poslední večeře, ale že šlo o bakchanálie, přičemž modře nalíčený a oblečený muž je ve skutečnosti Bakchus, resp. Dionýsos, bůh vína a nevázaného veselí. V podtextu: pokud se vám travesti show nelíbí, jste nekulturní barbaři, kteří to vůbec nepochopili.
I kdyby to byla pravda, jako že z řady důvodů není (Bakchus nebyl nikdy znázorňován jako Šmoula, chybí další atributy Bakcha a jeho družiny, včetně jeho hole, vína, břečťanu, satyrů apod.), každý umělec nese odpovědnost za své dílo, včetně toho, jak bude interpretováno diváky. Pokud měl Thomas Jolly skutečně v úmyslu zobrazit bakchanálie, pak v tomto cíli naprosto selhal a projevil mimořádné diletantství, protože diváci v jeho díle vidí něco zcela jiného. Pokud měl v úmyslu zobrazit Poslední večeři, pak jeho cílem musela být urážka křesťanů, která se ale vůbec neslučuje s účely olympijských her, kterými jsou (mimo jiné) boj s jakoukoli formou diskriminace ovlivňující olympijské hnutí, a odpor vůči jakémukoliv politickému nebo komerčnímu zneužívání sportu a atletů.[13] Vlastně ani nevím, která z uvedených možností je horší.
Kde se bere netolerance
Až se zase nějací krasoduchové budou za nějakou dobu divit, odkud se ve společnosti bere tolik násilí a netolerance nejen vůči sexuálním menšinám, pak jejím primárním zdrojem jsou „umělci“ jako Thomas Jolly, kteří musí svými „liberálními pokroky ze Západu“ kondenzovanými do nejubožejších provokací mlátit své spoluobčany po hlavách. Jejich cílem je udělat z představení vhodného do Moulin Rouge novou normalitu. Nestačí jim, že je většinová společnost toleruje, oni požadují povinnou adoraci a obdiv. Nestačí jim den, pak týden a teď už rovnou celý měsíc zasvěcený LGBT+ menšinám, během kterého okupují mainstreamová média, pochodují městem a požadují nová privilegia.
Oni musí svou menšinovou sexuální orientaci a s tím spojenou agendu cpát do filmů, knih, počítačových her a teď už i do zahájení olympiády, a to v míře, která už naprosto neodpovídá procentuálnímu zastoupení těchto sexuálních menšin v populaci. Jejich obscénní gesta a provokace jen utvrzují všechny nepřátele naší civilizace v jejich jedovaté víře, že Západ je nenapravitelně zkažený a dekadentní, a že jeho zničením prokáží lidstvu službu.
Agresivní vynucování si pozornosti vede k tomu, že to po dosažení určité míry excesů a úchylností přestane být lidem jedno (protože přesně o tom tolerance je), ale začne je to štvát a začnou se proti tomu vymezovat, a to stejnými prostředky, jakými se dnes prosazuje LGBTQ+ ideologie – ostrakizací, cenzurou, trestním stíháním a rovněž násilím.
Vlna nesouhlasu se zahajovacím ceremoniálem, která se převalila přes olympijský výbor jako tsunami, dává naději, že tak špatně na tom snad ještě nejsme. Sportovní zápolení ještě dokáže lidi spojovat – nenechme si to vzít.
