Kruté utrpení černošského chlapce Gerta Schramma v nacistickém Německu – Buchenwald – 2. svět. válka

Kruté utrpení černošského chlapce Gerta Schramma v nacistickém Německu – Buchenwald – 2. svět. válka

video
play-sharp-fill


Schramm později vzpomínal, jak v mrazivých zimních dnech ve sněhu museli stát venku bez jídla a vody od 5. hodiny ranní do 11. hodiny dopoledne.
Jednou Schramm viděl, jak jeden z vězňů, mladý Žid z Lipska jménem Wolfgang Kohn, byl udupán k smrti dozorcem SS jen proto, že se při nástupu pohnul.

Během nástupů se ti s podlomeným zdravím nebo ti, kteří něčím vybočovali, vystavovali riziku, že budou posláni do vyhlazovacího tábora nebo na místě zabiti.
On vyčníval už jen tím, že byl jediným černošským vězněm, a po týdnech strávených v kamenolomu byl také oslabený. Již zmíněný blokový starší Otto Grosse zorganizoval ostatní vězně, aby ho při každodenním nástupu obklopili, a tím ho ochránili.

Tábor Buchenwald byl osvobozen v dubnu 1945. Dne 8. dubna 1945 vězni buchenwaldského tábora pomocí tajného krátkovlnného vysílače a malého generátoru odeslali zprávu v morseovce: „Spojencům. Armádě generála Pattona. Tady je koncentrační tábor Buchenwald. SOS. Žádáme o pomoc. Chtějí nás evakuovat. SS nás chtějí zničit.“ Tři minuty po vysílání obdrželi zoufalí vězni zprávu: „Vydržte. Spěcháme vám na pomoc. Štáb třetí armády.“
O 3 dny později, 11. dubna, osvobodila americká 6. obrněná divize Buchenwald a našla více než 21 000 zesláblých a vyhublých přeživších.
Přežili, protože když velitelství gestapa ve Výmaru telefonovalo správě tábora, už všichni tamější pracovníci utekli. Telefon zvedl vězeň a na informaci, že jim mají být poslány výbušniny, aby vyhodili do povětří všechny důkazy o existenci tábora včetně jeho vězňů, odpověděl, že to není třeba, protože už tábor zničili. To nebyla pravda.
Poté, co si generál Patton tábor prohlédl, nařídil starostovi nedalekého Výmaru, aby do Buchenwaldu přivezl 1000 občanů, kterým ukáže krematorium a další důkazy nacistických zvěrstev. Američané tak chtěli zajistit, aby Němci přijali odpovědnost za nacistické zločiny, místo aby je odmítali jako “propagandu zvěrstev”. Mnozí z nich plakali a někteří dokonce omdlévali. Viděli mrtvá těla, vyhladovělé přeživší za ploty z ostnatých drátů a také stolní výstavu obrazů na lidských kůžích, stínidla na lampy z lidské kůže, různé části lidského těla konzervované v alkoholu a dvě hlavy, které byly zmenšeny na pětinu své normální velikosti.

Když Buchenwald navštívilo tisíc výmarských občanů, byl u toho i Gert Schramm. Prohlašovali: „Nevěděli jsme, co se děje!“. Gert jim však nevěřil.
Ještě léta po skončení války si pamatoval, jak si říkal: „A teď se podívejte, co se tady s vaším souhlasem dělo.“

Od července 1937 do dubna 1945 věznila SS v Buchenwaldu přibližně 250 000 osob ze všech zemí Evropy. Přesné údaje o úmrtnosti v Buchenwaldu lze pouze odhadovat, protože vedení tábora značný počet vězňů nikdy nezaregistrovalo. SS v buchenwaldském táborovém systému dala zavraždit nejméně 56 000 mužských vězňů. Přibližně 11 000 z nich byli Židé.
V červnu 1945 se Gert Schramm vrátil pěšky domů a začal nový život.
Po válce pracoval v uranovém dole Wismut v sovětské okupační zóně. V letech 1956-1964 pracoval v Essenu v uhelném dole, ale pak se rozhodl přestěhovat do východního Německa.
S pomocí dalšího bývalého buchenwaldského vězně Hermanna Axena, patřícího ke skupině komunistických vězňů, kteří ho během věznění chránili, založil v roce 1985 vlastní taxislužbu „Schramms Reisen“.

Jako člen poradního výboru vězňů nadace památníku Buchenwald navštěvoval Schramm po léta školy, aby jim vyprávěl o hrůzách buchenwaldského tábora. Při jedné takové návštěvě v roce 2012 řekl: „Přeji si, aby naše mládež nikdy nepodlehla těmto rasistickým nacistickým hrdlořezům a nedbala jejich názorů plných nenávisti a rasové diskriminace“.

Gertu Schrammovi bylo 87 let, když 18. dubna 2016 po dlouhé nemoci zemřel. Jeho přítelkyně a poslankyně Evropského parlamentu Pierrette Herzberger-Fofana se domnívá, že se nikdy plně nevzpamatoval z toho, že ho jeho země odmítla kvůli barvě pleti. „Byl to nešťastný člověk,“ řekla.

Gertova odplata spočívala nejen v tom, že přežil a dlouhá léta přednášel o útrapách, které prožil během nacistického režimu, ale také v tom, že jeho odkaz a statečnost budou pokračovat prostřednictvím jeho rodiny. Po válce se oženil, vychoval 4 děti a dočkal se vnoučat a následně i pravnoučat.

Budoucím generacím zanechal poselství míru a smíření.

Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.

► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1

#historie
#dejiny
#holocaust
#holokaust
#worldwar2
#ww2