Kšeft století, kolem nějž se vrší mrtví

Kšeft století, kolem nějž se vrší mrtví

proxyLeave a comment

MAREK DOBEŠ

Lidé málokdy uvěří, že se zásadní historické události odehrály zcela přirozeně. Je mnohem pohodlnější předpokládat, že svět řídí tajné služby, mocné skupiny a neviditelní loutkovodiči, kteří tahají nitky. A také to dává větší smysl naší existenci.

Copak by nás čistý chaos mohl dovést tam, kde nyní jsme? Mohla by skupina nepříliš inteligentních podnikatelů defraudovat státní miliardy bez posvěcení z vyšších míst? LTO nejsou zkratkou pro druhořadou country hudební skupinu, jde o kauzu Lehké topné oleje, která zahrála v naší moderní historii několik smrtících akordů jako z filmu Tenkrát na Západě.

V české historii devadesátých let existuje kapitola, která dodnes vyvolává mrazení. Oficiálně jde o případ daňových úniků, neoficiálně se však o kauze lehké topné oleje (LTO) mluví jako o největším organizovaném podvodu, který mohl jen stěží fungovat bez posvěcení z těch nejvyšších pater politiky. Major Pavel Vydrář, člen vyšetřovacího týmu Daně: „O tom, co se odehrává, věděli policisté, věděly o tom různé kontrolní orgány, věděli o tom hlavně celníci a finanční úřady. Jenomže zákony jim neumožňovaly dokonce ani to, aby si poznatky mezi sebou vyměňovali. Úředníci finančních úřadů nesměli poznatky předávat dokonce ani policistům, neboť naši zákonodárci přijali zákony, podle kterých jim hrozily až půlmilionové pokuty, pokud by jim něco takového bylo prokázáno.“

Mechanismus legálního rozkrádání státní pokladny

Princip podvodu byl na první pohled brilantně jednoduchý, ale v důsledcích devastující. Legislativa tehdejšího Ministerstva financí ČR umožnila, aby tentýž produkt – motorová nafta – byl papírově deklarován jako lehký topný olej, přičemž rozdíl ve zdanění těchto dvou komodit činil 11 až 14 korun na litr. Až 96 procent veškeré motorové nafty spotřebované v ČR bylo v té době papírově topným olejem, což umožnilo masivní odliv financí mimo státní kasu.

Podvod nebyl pouze v neodvedené dani, neboť prodejci si navíc nechávali od státu vyplácet vratky daně za fiktivní či skutečné vývozy této komodity do zahraničí. Odhaduje se, že státní pokladna přišla minimálně o 60 miliard korun, přičemž investigativní novináři, jako reportérka ČT Jana Lorencová, jsou přesvědčeni, že reálná částka je mnohem vyšší, neboť v ní nejsou započítány další miliardové úniky skrze Chemapol.

Vládní požehnání kmotrů?

Příznivci teorie, že kauza byla řízena shora, poukazují na řadu znepokojivých skutečností, které nelze považovat za náhodu. Ministerstvo financí pod vedením Jana Klaka vydávalo takzvané vysvětlivky k zákonům, které přímo nařizovaly policistům, celníkům a finančním úředníkům považovat tyto obchody za legální. Úředníci finančních úřadů měli dokonce zákonem zakázáno sdílet informace s policií pod hrozbou vysokých pokut, což fakticky znemožnilo efektivní vyšetřování.

Jakmile se vyšetřovatelé z týmu Daně začali přibližovat k vysoce postaveným politikům a konkrétním jménům, celý vyšetřovací tým byl rozpuštěn. Jiří Večeř, jeden z aktérů, který se rozhodl promluvit, otevřeně tvrdí, že o podvodech nejenže věděli, ale přímo je řídili představitelé tehdejší vlády včetně tehdejšího ministra financí Ivana Kočárníka.

Cesta lemovaná mrtvými a zmizelými

Kauza LTO není jen o ekonomické kriminalitě, ale i o děsivém násilí a nevyjasněných úmrtích těch, kteří se dostali příliš blízko pravdě. Seznam obětí je dlouhý a brutální. V roce 1993 byl u řeky Moravy zastřelen Radomil Poprach, v roce 1994 byl v nabouraném autě nalezen mrtvý Ivan Havránek, v roce 1995 byl v Praze zavražděn Lubomír Holý a ve Zlíně nalezen mrtvý Miroslav Kovařík. Marka Lehkého, který měl s podvody také zkušenosti, našli v roce 1995 na Kroměřížsku roztrhaného trhavinou.

Hlavní postava kauzy, bývalý šéf hospodářské kriminálky Vratislav Kutal, byl sice nakonec odsouzen za organizování vražd a výbuchů, avšak jeho následné propuštění po odpykání pouhé poloviny trestu soudkyní Marcelou Benešovou, přestože zákon vyžadoval v jeho případě dvě třetiny, dodnes vyvolává ostré dohady o protekci.

Stopy vedoucí do zahraničí a zapomenutá fakta

Jana Lorencová ve své knize Krvavé oleje naznačuje hlubší propojení mezi špičkami české politiky, bývalými příslušníky komunistické StB a sovětskou KGB, kteří měli na obchody s oleji dohlížet. Peníze z těchto obchodů měly podle dostupných informací končit na tajných kontech v Lichtenštejnsku či Švýcarsku a spekuluje se, že právě ony financovaly tehdejší politické strany skrze nejasné sponzorské dary od mrtvých či neexistujících firem.

Zatímco společnost byla svědkem kšeftu století, státní orgány paradoxně selhaly v zabavení majetku či peněz hlavním aktérům, z nichž mnozí si i dnes užívají své výsluhy. Celá kauza zůstává varovným příkladem selhání systému, přičemž důvodem může být skutečnost, že chapadla zločinu sahala mnohem výše, než si tehdejší společnost byla ochotna připustit. Odpověď na otázku, kdo skutečně tahal za nitky, zůstává ukryta v archivech, pro veřejnost záhadně nedostupných. Stejně jako samotná kniha Krvavé oleje…

Novinářka Jana Lorencová: „Já jsem přesvědčena, že ta částka je mnohem, mnohem vyšší. Krom jiného v ní nejsou zahrnuty ani daňové úniky, ke kterým došlo vývozy motorové nafty prostřednictvím Chemapolu. I v tomto případě šlo o další miliardy, které jsme jako občané ze zákona zaplatili.  To, co přijelo do republiky jako LTO, se pouze přejmenovalo na motorovou naftu, tentýž vlak jel do zahraničí, například do Německa nebo do Rakouska, a státní pokladna tak vracela Chemapolu DPH a spotřební daň. Totéž se odehrávalo v případě, že Chemapol jako obchodní organizace nakoupil od českých rafinérií naftu, označenou jako LTO, za cenu LTO (cca 3,80 – 4 koruny za kilogram) a pod označením motorová nafta ji rovněž vyvezl do zahraničí. Teoreticky tentýž vlak mohl dokonce křižovat střední Evropou pouze fiktivně, aniž by se fyzicky pohnul po kolejích.”

Epilog, nekrolog, prolog: Od LTO k Dozimetru

Závěrem lze říci, že kauza LTO není pouze historickou kapitolou české transformace, ale slouží jako mrazivý precedens pro následné politicko-ekonomické skandály, které společností otřásají dodnes. Stejně jako v devadesátých letech, kdy se kolem obchodu s nezdaněnou naftou vršila těla mrtvých obchodníků a aktérů, i moderní kauzy, jako je hospodaření kolem kampeličky, kde bývalý předseda ODS zapomněl milion, či aféra Dozimetr spojená s hnutím STAN naznačují, že propojení politiky, zákulisních hráčů a finančních toků zůstává v české realitě hluboce zakořeněno.

Zatímco u kauzy LTO byla cena za „přehlížení“ faktů lemována násilnými úmrtími a explozemi, dnešní skandály se odehrávají v sofistikovanější rovině systémového ovlivňování veřejných zakázek, sponzorských darů a obsazování klíčových pozic loajálními lidmi. Smrt klíčových svědků a aktérů v kauze LTO stejně jako politické konce a trestní stíhání u kauz jako Dozimetr tak představují jen různé formy téhož fenoménu: střetu mezi zájmy politických špiček a zájmy daňových poplatníků, kteří tuto kriminalitu v konečném důsledku vždy dotovali ze svých kapes.

V souvislosti s kauzami Dozimetr a nejasnostmi kolem financování politických subjektů (včetně tzv. kampeličky Petra Fialy) figurují v mediálním a veřejném prostoru jména osob, jejichž úmrtí byla dávána do souvislosti s vyšetřováním či historií těchto institucí. V kauze Dozimetr byl klíčovým obviněným Michal Redl, který je však naživu; skutečnými zemřelými přímo z nitra této kauzy jsou obviněný podnikatel Petr Adam, který spáchal sebevraždu krátce po policejním zátahu, a manažer Peter Dovhun, jenž si sáhl na život přímo ve vazební věznici.

V širším politicko-byznysovém okruhu kolem struktur spojených s hnutím STAN v téže době náhle zemřel také spoluzakladatel hnutí Věslav Michalik a exmanažer Martin Horák. V souvislosti s historií družstevní záložny, v níž měl prostředky uloženy i premiér Petr Fiala, jsou zmiňována úmrtí osob spojených s jejím založením a fungováním, mezi něž patří Pavel Seis, Karel Míka a právník Petr Kruliš. Největší pozdvižení však na začátku roku 2024 vyvolala smrt předsedy představenstva této záložny Roberta Zelenky, jehož policie nalezla mrtvého a případ uzavřela jako sebevraždu.

Dále jsou v tomto kontextu frekventovaně zmiňována jména jako Petr Vlček či další lidé, spojení s dřívějším vedením či vlastnickou strukturou záložny, u nichž došlo k úmrtí v různých časových obdobích, přičemž tyto případy jsou médii a částí veřejnosti reflektovány jako body hodné pozornosti s ohledem na jejich vazby na finanční toky a vlivové operace v rámci těchto kauz. U žádné z těchto osob zatím nebyla orgány činnými v trestním řízení oficiálně prokázána násilná příčina smrti v přímé souvislosti s vyšetřováním těchto konkrétních politicko-ekonomických afér. Zatím…

Poděkování: Karel Coma

Zdroje: Wikipedia (ZDE), Jana Lorencová: Krvavé oleje

RedakceRedakce


1 přečtení

Loading…