V minulých dnech mne velmi zaujalo velké zděšení, které opanovalo mnohá takzvaná „veřejnoprávní média“ po celé Evropě poté, co se na Slovensku začaly podnikat kroky proti pokračující jednostranné indoktrinaci médií, která jsou placena za to, aby byla nestranná.
To, že naše ČT a ČRo nejsou ničím jiným než goebbelsovskou vládní agitkou, je jasné každému, kdo někdy shlédl (či slyšel) jakýkoli politický pořad v daných médiích.
Ovšem tento vzorec, kdy je prezentována politika kopírující jednostranný pohled Bruselu, je patrný ve všech evropských zemích. A to nejen těch, které jsou pod kuratelou EU, vždyť v podobném stylu vysílá například i veřejnoprávní BBC.
Nic jako názorovou pluralitu či zpravodajství, ve kterém nepoznáte, jaký je názor moderátora, na takových médiích nenajdete. Podobný jednostranný pohled si mohou dovolit média soukromá, ne tak ovšem ta, která jsou povinně placena koncesionáři.
Takzvaná veřejnoprávní média se však neštítí sama sebe nazývat nezávislými – a pak nám názorně ukazovat jak vypadá propaganda ve stylu Goebbelse. Podle toho samozřejmě vypadá i tamní personální politika.
Ostatně, umíte si představit, že by ČT přijala moderátora s jinými, než jedinými povolenými názory? Nebo například to, že by povolila jeden kanál pro alternativní média s jiným názorem?
Oboje výše uvedené je něco zcela nepřípustného. Nic podobného se nestane nejen u nás, ale ani nikde jinde v EU.
Tedy všichni občané nejen v naší zemi, ale i v mnoha dalších zemích pod kuratelou EU, jsou nuceni formou povinného výpalného platit média, jejichž cílem je propaganda jedné strany a vlády.
A to si ještě říkají „nezávislá média.“ To je asi jako tvrdit, že německá média pod vlivem Goebbelse byla nezávislá. Ta „nezávislost“ je úplně stejná.
Tedy média, která – podobně jako ČT – žijí z mafiánských praktik vybírání výpalného, si dovolí kritizovat Ficovu vládu za to, že tuto jednostrannou propagandu zakazuje.
Jak je to vlastně s takzvanými veřejnoprávními médii na Slovensku?
V prvé řadě výpalné bylo na Slovensku zrušeno už dříve, propagandistická média jsou tedy placena ze státní kasy.
Nicméně tento fakt tehdy nijak nezměnil pokračující jednostrannou politickou propagandu, která se nezměnila ani po nástupu Ficovy vlády a státní média se v podstatě stala striktně protivládními – a hlásnou troubou opozice.
To vedlo ke stávajícím reformám, jejichž cílem je pokračující jednostranné propagandě zabránit.
Proto byl předložen návrh, který by měl být předložen parlamentu k rozhodnutí v červnu, podle kterého by měla být veřejnoprávní stanice RTVS rozpuštěna a nahrazena novou stanicí s názvem STVR.
Nyní jsou to samozřejmě opoziční strany a opět zástupci médií a novináři kritičtí vůči vládě, kteří brojí proti Ficovým reformním krokům.
Obviňují Fica z toho, že chce odvolat předchozího šéfa RTVS Ľubose Machaje, který je ve své funkci sesaditelný až v roce 2027, a kterého Ficova vláda obviňuje z jednostranného zpravodajství, na které se nevztahuje zákonný mandát.
A propouštění zpravodajských novinářů, ke kterému došlo v roce 2022 po Ficově projevu proti vyzbrojování Ukrajiny, se také shoduje s funkčním obdobím Machaje.
Ten stojí v čele státního rozhlasu od srpna 2022 poté, co byl na konci června 2022 zvolen do funkce vládní většinou.
Ficovy reformní plány jsou ale dalekosáhlejší, nejde jen o kontroverzní personální záležitosti. Financování státního rozhlasu má být spíše zajištěno a postaveno na širším základě.
Za tímto účelem mají být například zrušena omezení reklamy a zrušen zákaz reklamy na internetu pro novou státní televizi. Rozšířena má být také možnost přímých plateb od státu u některých smluv.
V současné době však dochází v reakci na tyto kroky k velkému pobouření zejména v EU, ale i v řadách propagandistů v jiných zemích, neboť i tam by mohlo v případě změny politické nálady dojít k reformám (u nás změny nečekám, neboť Babiš byl u vlády 8 let a s ČT nic neudělal).
Najednou nejen slovenská opozice, bývalá vláda a novináři kritičtí vůči vládě, ale i západní veřejnoprávní média hovoří o přeměně na propagandistickou stanici a o konci svobodného nezávislého státního rozhlasu.
Zděšena není jen ČT, ale i takzvaná veřejnoprávní média z dalších zemí EU. Velké pobouření bylo vyjádřeno například v rakouské ORF nebo v německé ZDF.
A EU také před několika měsíci kritizovala reformní plány.
Zajímavé je, že když nový probruselský polský premiér Tusk provedl puč proti státnímu rozhlasu, což navíc proběhlo proti vlastním polským regulím, bylo to v Bruselu oslavováno jako „vítězství svobody projevu.“
Přitom po převzetí Tuskovými lidmi je tam povolena jen jednostranná propaganda (LGBTQ, klima, pro EU apod) – totožná s tou, kterou známe z ČT a jakou mohou zaznamenat i další evropští diváci a posluchači z jejich vlastních takzvaných „veřejnoprávních“ médií.
Právě nyní, kdy dochází k totální restrukturalizaci médií ve dvou různých zemích – a na obě tyto změny jsou zcela odlišné reakce Bruselu – jasně vidíme, jak to s tou „demokracií“ v EU ve skutečnosti je.
Přitom jednu věc nikdo nepřipomíná: veřejnoprávní média jsou v podstatě zcela zbytečná a jejich status „jediné studnice pravdy“ by měl být zrušen. Zásadní totiž je, že už dávno neplní svůj prapůvodní účel.
Ještě v dobách, kdy byla média „v plenkách,“ měla právě občany placená veřejnoprávní média zajišťovat služby jako varování před přírodní katastrofou, velkou havárií či například válečným konfliktem.
Dnes, kdy je mnohem více způsobů jak získávat informace, je již tato funkce zcela zastaralá. Je tedy nejvyšší čas toto odkladiště Bruselu věrných propagandistů zrušit a lidem nechat peníze v kapse.
Těmto televizím by se však měla dát šance na přežití, aby mohla žít jako ostatní z reklam. Pak by se vidělo, zda přežijí.
Systém, kdy jsme nuceni platit za goebbelsovskou propagandu pečlivě vybraných názorů, se v žádném případě nemůže nazývat systémem demokratickým a na něj napojená jednostranná média „nezávislými.“
Jsou to v podstatě mafiánské praktiky, vždyť kdo jiný než mafie vybírá od lidí pod hrozbou sankcí peníze za to, že jim nabízí služby, o které plátce nestojí?
Ohodnoťte tento příspěvek!
