LADISLAV VĚTVIČKA
Za mě zatím nejlepši text o větrnikach:
Karel Strakoš: Norský zázrak, aneb jak větrné elektrárny proměnily vesnici Fjordvik v ráj moderního života.
Zatímco některé země stále vedou nekonečné debaty o přínosech větrné energetiky, obyvatelé norské vesnice Fjordvik mají jasno. Deset let soužití s rozsáhlým větrným parkem jim přineslo tolik výhod, že dnes jen těžko vzpomínají, jak se jim žilo předtím.
„Největším problémem bývalo přelidnění,“ vzpomíná starosta obce. „Dnes máme o více než polovinu méně obyvatel a kvalita života prudce vzrostla. Každý má více prostoru, nikde se netvoří fronty a konečně je kde zaparkovat.“
Podle místních statistik poklesl počet sousedských stížností o 87 %. Odborníci vysvětlují tento úspěch tím, že ta problémová polovina sousedů již ve vesnici nebydlí a zbytek přes neustálé hučení stejně neslyší, co si o sobě navzájem povídají.
Dalším významným přínosem je dramatický pokles turistického ruchu.
„Dříve sem lidé jezdili fotografovat fjordy, pozorovat ptáky a chodit po horách,“ říká majitel bývalého penzionu nyní nezaměstnaný.
„Teď mají před sebou hustý les sto osmdesát metrů vysokých stožárů s blikajícími světly. Konečně máme klid od lidí, kteří si mysleli, že norská příroda existuje výhradně pro jejich rekreaci.“
Největší pozornost však budí výzkum místního experta doktora Bjørna Svenssona, který působí současně jako veterinář, chiropraktik, kadeřník, astrolog a správce obecní sauny.
Podle jeho studie se počáteční příznaky jako bolesti hlavy, nespavost, podrážděnost, úzkosti a bušení srdce již po několika letech proměňují v pocit, že člověku už vlastně nic nevadí.
„Organismus si vytvoří zvláštní druh metamorfózního odstupu,“ vysvětluje doktor.
„Po určité době přestanete řešit hluk, zdravotní problémy i smysl existence. Organismus se prostě přizpůsobí.“
Nejnovější výsledky Svenssonova Institutu pokročilé akustické harmonie, jak nově nazývá svou veterinární ordinaci, přinesly ještě další překvapivý objev. Místní obyvatelé trpící tinnitem po několika letech v blízkosti větrných elektráren přestali své potíže vnímat jako problém.
„Dříve jsem slyšel jen pískání v levém uchu,“ popisuje Ole Hansen. „Dnes slyším pískání, hučení, svištění a občas vzdálené vibrace celé hlavy. Tinnitus tím pádem zcela zanikl v bohaté kakofonii zvuků.“
Princip doktor Svensson vysvětluje s odzbrojující jednoduchostí.
„Když člověk přidá ke zvonění v uších několik dalších frekvencí, mozek už neví, na co se soustředit. Problém se tak statisticky rozpustí v okolním prostředí.“
Studie dospěla k závěru, že u 94 % pacientů tinnitus sice nezmizel, ale stal se součástí širšího akustického zážitku. Svensson tento jev označil jako komplexní zvukovou integraci a podal žádost o grant na další výzkum.
Nejnovější práce doktora Svenssona jde ještě dál a naznačuje, že kombinace infrazvuku, pěti dávek vakcíny proti covidu, pravidelného pojídání tresčích jater a každodenního pohledu na rotující lopatky může mít příznivý vliv také na šilhavost, revmatismus, ztrátu vlasů, nízké sebevědomí a v některých případech dokonce i na poruchy erekce.
Studie zatím nebyla publikována, protože ji odmítlo všech sedm vědeckých časopisů, kterým byla zaslána. Doktor Svensson to považuje za důkaz průlomovosti svého objevu.
„Věda vždy trestá ty, kdo příliš předběhli dobu,“ vysvětluje klidně a upravuje si anténu svého přístroje na měření akustické harmonie, sestrojeného z alobalu a recyklovaných součástek herní konzole Atari.
Pozitivní změny hlásí také místní zemědělci.
„Naše slepice snášejí větší vejce než kdykoli předtím,“ tvrdí farmář Lars Pedersen.
Podle něj za tím stojí především skutečnost, že z okolí téměř zmizeli draví i zpěvní ptáci.
„Dříve nám pořád někdo létal nad hlavou. Teď je obloha nádherně přehledná. Slepice jsou klidnější a soustředí se na výkon.“
Některá vejce již dosahují velikosti menšího melounu. Institut pokročilé akustické harmonie momentálně zkoumá, zda to nesouvisí s infrazvukem a předběžné výsledky jsou podle doktora Svenssona velmi slibné.
Větrný park přinesl i bohatší společenský život. Každý pátek se obyvatelé scházejí na tradiční slavnost „Den ve stínu rotorů“, během které společně sledují hypnotické přebíhání stínů lopatek přes krajinu.
„Je to nádherný zážitek,“ říká jedna z místních obyvatelek. „Když se člověk dívá dostatečně dlouho, zapomene, proč vlastně přišel.“
Psychiatři z Oslo, kteří Fjordvik navštívili v rámci odborné exkurze, popsali tento jev jako kolektivní meditaci vynucenou okolnostmi a odjeli dříve, než plánovali.
„Pokrok se nedá zastavit,“ uzavírá starosta. „A kdyby se o to náhodou někdo pokusil, tak jako odpověď na toto zpátečnictví postavíme další větrník,“ uzavírá debatu.
Igor Iggy Sumilov: Světlana Witowská a její milenec a poradce prezidenta Petr Kolář si stěžují, že jim někdo pocákal dům černou barvou. Budou to oznamovat policii.
Borec Petr Kolář novinářům řekl: „Kdyby ten výtvarný hrdina třeba zazvonil, slušně se představil a řekl mi, že má se mnou problém a potřebuje si to vyříkat, případně si to rozdat na férovku na pěsti, tak bych to i ocenil. Ale tohle…“
Všichni si však pamatujeme jak jeho syn Ondřej Kolář souhlasil s pocákáním sochy osvoboditele Prahy maršála Koněva a odmítl válečný památník očistit. Nepamatuji si odsuzující prohlášení pana Petra Koláře z té doby. Tenkrát to asi nebyli vandalové. Tenkrát to byli jeho příznivci, takže to bylo v pořádku, že?
Ja, synku, kdo s čim zachazi, tim tež schazi… neměl sis s tym Koněvem zahravat. A mimochodem, postřikani sochy Beneša si už odsudil tak rozhořčeně, jako postřikani tvojeho baraku? Nebo chceš řict, že tvuj dům je duležitějši, než socha presidenta?
Daniela Kovářová: Mé dnešní vstoupení k nadšenému usnesení podporujícímu Národní očkovací strategii: Usnesení nemohu podpořit.
Z některých vět mám pocit, že se musíme usnášet na tom, že voda neteče dokopce a že lepší je být zdravý a bohatý. A že je lepší dělat věci správně, než je dělat špatně.
Co tím chceme říci? Že je někdo chce dělá schválně nebo z hlouposti špatně? Mezi řádky cítím opět tu starou známou povýšenost nad kritikou (kritikou jakoukoli, i založenou na oprávněných pochybnostech) a snahu vyautovat legitimní veřejnou diskusi o těchto vážných věcech někam mezi pověry a šarlatánství, jakou jsme zažívali v době lokdaunů a restrikcí.
Chybí mi stopa reflexe toho, co se tu v tu dobu dělo. Reflexe lží o tom, že očkovaný není nakažlivý a že neočkovaný je nebezpečnější svému okolí a je mu třeba odepřít normální život. Nebo tichou záměnu původně rozumné strategie „oplošťování křivek“ za fanatickou „nulovou toleranci“. Nebo co jsme to způsobili dětem uzavřením škol skoro na dva roky. Následky těchto direktivních rozhodnutí řešíme dosud.
Toto téma není jen exaktně vědecké či ryze odborné. Je živé a otevřené. V zahraničí, třeba v Německu, ve Švédsku, ve Francii nebo v URA se konají konference a píší se odborné studie, jak státy svými rozhodnutími pochybily a jak příště je třeba podobné situace řešit jinak. Je to také téma, v němž se diskutuje o variantách, o výnosech, nákladech a rizicích některých řešení, o nezamýšlených negativních dopadech.
Je to i téma společenské a politické. Nedovolme jeho privatizaci do rukou omezených zainteresovaných skupin.
V dokumentu čiší nulová sebereflexe a odhodlání vést si dál svou a nepřipustit pochybnosti. Proto ho nepodpořím.
Vladimír Putin: „Západní elity hlásají svou výlučnost, rozeštvávají lidi, vyvolávají krvavé konflikty a převraty, zasévají rusofobii, agresivní nacionalismus a ničí rodinné, tradiční hodnoty, které dělají člověka člověkem,“ prohlásil před třemi lety ruský diktátor. Západ stále hledá nové příležitosti k oslabení a zničení Ruska“.
Thomas Paukner: Petr Pavel, Michal Strnad, Vít Rakušan, CIA a Rusové financující atentát na premiéra Černé Hory – část první.
Někdy se stává, že něco zní až příliš šíleně na to, aby to snad i mohla být pravda. Minulé příspěvky o moci Michala Strnada a Vítu Rakušanovi, kterého pokládám za nejnebezpečnějšího politika v České republice, doplním o dnešní text. Jelikož jde o tak bizarní, neuvěřitelné a těžko stravitelné téma, budou zdroje pocházet jen z „liberálního mainstreamu“, tedy z redakcí, které nelze podezírat z jakékoli předpojatosti vůči oběma jmenovaným aktérům. Tyto zdroje budou doplněny o další, které celkový obraz tématu dokreslí.
Klíčovými osobnostmi dnešního textu jsou Aron Shaviv, Michal Repa, Martin Burgr, Martin Klčo, Michal Strnad, Petr Pavel a Vít Rakušan.
Příběh začíná v roce 2016. Aron Shaviv je zkušený izraelský politický marketér a zaměstnává ve své firmě Michala Repu, politického stratéga a externě také platí jeho známému, Martinu Burgrovi, dalšímu politickému stratégovi. Shavivova firma Deker získává lukrativní kontrakt na vedení opoziční kampaně v Černé Hoře. Shavivovým společníkem ve firmě je John Assad, bývalý důstojník americké CIA se zkušenostmi z východní Evropy a Blízkého východu. Jak se ale později ukázalo, nešlo o běžnou politickou kampaň. Firma Arona Shaviva, ve které působili i Michal Repa a Martin Burgr (externě), získala skrze pražský odštěpný závod skotské společnosti Sofbiz LLP celkem 1,5 milionu eur, které zaslala ruská reprezentantka společnosti, Ekaterina Ostapchuk. Peníze byly určené na výplaty najatých vojenských kontraktorů, kteří měli za úkol zavraždit premiéra Černé Hory, Mila Djukanoviče.
Zní to neuvěřitelně, ale při výslechu odpovědnými orgány se Brian Scott, majitel soukromé vojenské společnosti Patriot Defence Group dobrovolně přiznal, ačkoli k tomu nebyl jakkoli donucen. V Černé Hoře nepobýval a soudu svůj podíl na plánovaném převratu potvrdil z bezpečí v USA. Atentátníci disponovali rušičkami, konspiračními byty, zbraněmi a Patriot Defence Group je měla po úspěšném splnění mise vyzvednout objednanými vojenskými vrtulníky. Aron Shaviv byl tím, kdo Rusy zaslané prostředky přímo využíval a relevantní vybavení nakoupil i osobně do Černé hory přepravil. Peníze přišly z Rusy ovládaných účelových firem založených ve Skotsku, na Seychellách, v Dubaji a na Kypru s tím, že plánovaný atentát financovala Ekaterina Ostapchuk a Ruslan Galujev, funkcionáři zapojených firem.
Premiér Milo Djukanovič byl jedním z nejvíce pro-evropsky naladěných politiků na Balkáně. Díky němu vstoupila Černá Hora do NATO v roce 2017 a Djukanovič také posunul rozhovory o vstupu své země do Evropské unie, čímž se od jeho kolegů v čele Srbska nebo Bosny a Hercegoviny zásadně lišil.
Jelikož soud proběhl až v roce 2019, měli Aron Shaviv, Michal Repa a Martin Burgr poměrně nepříjemný problém. V mezičase od neúspěšného převratu v Černé hoře totiž pracovali na prezidentské kampani Zuzany Čaputové a také na kampani primátora Bratislavy, Matúše Valla. Oba politici pochází ze strany Progresivní Slovensko, která služeb Shaviva, Repy a Burgra využívala pravidelně i mimo dvě zmíněné kampaně.
Jakmile vyplynula fakta najevo, vydala strana Progresivné Slovensko prohlášení, kde se od Repy, Burgra a Shaviva nedistancovala. Potvrdila jejich roli v kampani, ale uvedla, že spolupráci přeruší až ve chvíli, kdy budou dotyční odsouzeni. To ale nebylo možné, Aron Shaviv před soudem požádal USA o ochranu a ta mu byla poskytnuta. K soudu ani výslechu tak nikdy nedorazil a odsouzen být nemohl.
Situace byla natolik závažná, že reportáž zpracoval i slovenský Denník N, který je přitom silně liberální a redakci lze pokládat za spojence Progresivného Slovenska.
Nyní je třeba z let 2016 a 2019 volně přejít do české prezidentské kampaně let 2022 a 2023. Aron Shaviv a jeho tým působili v pozicích politických marketérů i po zpackaném převratu dál. Střihli si úspěšnou kampaň pro srbského prezidenta Vučiče a také kampaně v Senegalu, Jihoafrické republice, Kolumbii a Kambodži.
Kompletní tým ze Slovenska se v roce 2022 objevil také u Petra Pavla. Martin Burgr a Michal Repa se stali klíčovými stratégy kampaně a doplněni byli o Martina Klča, dalšího velmi vlivného marketéra, o kterém bude řeč níže v tomto příspěvku.
Pozoruhodné je, že úspěšná kampaň Petra Pavla nebyla s Aronem Shavivem jakkoli spojována. Vedla jí Pavla Nýdrle a Repa, Burgr i Klčo byli členy širšího týmu – alespoň tak zní oficiální verze Petra Pavla. Něco jiného ale tvrdí samotný Aron Shaviv, který se na svých osobních stránkách chlubí tím, jak dostal Petra Pavla do úřadu. https://www.aronshaviv.com/about
Lže Aron Shaviv, nebo Petr Pavel, který neuvedl, že by měl kdy s kontroverzním marketérem a obchodníkem s mocí cokoli společného?
Kampaně Petra Pavla, Zuzany Čaputové a Matúše Valla mají jedno společné. Ve všech případech šlo o veřejnosti relativně neznámé osobnosti, které zaznamenaly raketový růst preferencí a bez předchozích politických zkušeností uspěli v naprosto klíčových volbách.
Budeme-li věřit Shavivovi, využil Petr Pavel služby člověka, který byl financován Rusy při pokusu o zabití premiéra zvoleného v demokratických volbách, který byl navíc pro-evropsky smýšlející a dovedl svou vlast do NATO. Budeme-li věřit Pavlovi, využil současný prezident pouze na Shaviva navázané marketéry.
To ale není vše. Petr Pavel byl v roce 2023 zvolen a Michal Repa se s Martinem Burgrem přesunuli k Vítu Rakušanovi. Zajímavé přitom je, že Petr Pavel s Vítem Rakušanem sdílí stejné sponzory – zejména Jana Bártu, Dušana Šenkypla, Jana Dobrovského, Petra Pudila, Martina Vohánku a další miliardáře, kteří sponzorují liberálně smýšlející strany. S Rakušanem sdílí i stejný program – přijetí eura, vzdání se práva veta, vzdání se pravomocí při silnější integraci do EU a v neposlední řadě i masivní výdaje na obranu doplněné o daňovou progresi, aby bylo z čeho obranné výdaje fínancovat. Politickým poradcem Pavla měl být místopředseda STAN, Jan Farský… A mohl bych pokračovat.
Zde přichází na scénu Michal Strnad. V únoru roku 2024 oznamuje Petr Pavel nově vzniklou Českou muniční iniciativu. Jejím smyslem byl nákup staré sovětské munice pro účely obrany Ukrajiny skrze české zbrojaře. Má to ale háček. Na iniciativě se nepodíleli jen zbrojaři, nýbrž také čeští vojenští i civilní zpravodajci.
Ti spadali pod Víta Rakušana a Janu Černochovou. Jelikož se ale ministryně za ODS potýkala s ne zrovna přívětivými vztahy s některými příslušníky velení Armády České republiky, vojenské policie a souvisejícími lídry, byla v muniční iniciativě na straně armády patrná stopa Petra Pavla, Petra Koláře a Tomáše Pojara. Pojar a Kolář přitom v minulosti – i současnosti – otevřeně lobbovali zájmy holdingů CSG a Colt, které z muniční iniciativy značně profitovaly.
Podle zprávy Lukáše Wagenknechta (Piráti), byla přitom Česká muniční iniciativa ve svých útrobách značně kontroverznější, než jak jí politici a Petr Pavel vykreslovali. Staré sovětské náboje se prodávaly za značně vyšší ceny než nová munice ze zemí NATO a provize pro zprostředkovatele dosahovaly nižších jednotek miliard korun. Vše ale bylo utajeno a kromě Wagenknechta o kontroverzích informoval z relevantních zpravodajských domů pouze server Investigace.cz, který uvedl i některá utajená data, částky a výše provizí, ze kterých se zatočí hlava komukoli, kdo si text přečte. Aby toho nebylo málo, z řad rozvědek odcházely nejvyšší šarže přímo do holdingu CSG Michala Strnada. Tyto odchody musely být posvěceny relevantními ministry, což v případě řídících zpravodajců ÚZSI pod Rakušanem nedělalo lídrovi STAN žádný problém.
Zhruba 70 % dodávek v rámci iniciativy pravidelně získával Michal Strnad s jeho Czechoslovak Group. V roli marketéra pro jeho holding pracoval architekt prezidentské kampaně, Martin Klčo. V roce 2025 se přitom Michal Repa, Martin Burgr a Martin Klčo opět potkali při pokusu o úspěšnou kampaň hnutí STAN Víta Rakušana.
Jak je známo, pokus byl neúspěšný. Martin Klčo přitom souběžně s angažmá při kampani Víta Rakušana pracoval také pro holding CSG. Až na bloggera na platformě Médium, kterého bych rád poznal osobně, se o tom nikdo neodvážil napsal a doložit to také relevantními důkazy – Seznam mu článek zřejmě umístil do šuplíku, jaké to překvapení 🙂 https://medium.seznam.cz/…/politicky-insider-prezident…
Zde končí první část mého textu. Aron Shaviv tvrdí, že dostal do úřadu srbského prezidenta Vučiče, Zuzanu Čaputovou a také Petra Pavla. Prezidentovi marketéři, sponzoři a další spřízněné osobnosti se přitom volně prolínají mezi hnutím STAN a Pražským hradem.
Totožný program, totožní sponzoři, totožní marketéři se značně kontroverzní historií a totožná agenda.
Proč byl architektem České muniční iniciativy Petr Pavel a nikoli Petr Fiala? Jak vypadá aliance mezi holdingem CSG a Vítem Rakušanem? Kdo dnes stojí za hnutím STAN a jak se promítají zájmy sponzorů do programu pravděpodobně nejsilnější opoziční partaje?
To se dozvíte v druhé části.
No pěkně, synci, pěkně. Ať se na to divate, jak chcete, odzdrojovane to je dokonale – navíc většinou z našich kolaboračně-režimnich struktur…
