Pozemní lanová dráha na Letnou byla zprovozněna 31. května 1891 jako první lanovka v Praze. Vedla od řetězového mostu císaře Františka Josefa (dnešní dolní vyústění Letenského tunelu) k restauraci v Letenských sadech (Letenskému zámečku), kde na ni navazovala Křižíkova elektrická dráha do Královské obory. Dva vozy lanovky vyrobila továrna Ringhoffer a měly kapacitu 40 cestujících (24 sedících a 16 stojících). Dráhu dlouhou 109 metrů (38 výškových metrů) cestující překonali asi za 108 sekund. Jízdné pro směr nahoru činilo 3 krejcary, dolů krejcary 2. Původně zajišťoval pohon tzv. systém vodní převahy, kdy byla do nádrže vozu v horní stanici napouštěna voda a dole zas vypouštěna. Těžší vůz sjíždějící do dolní stanice tak vytáhl méně hmotný druhý vagon mířící nahoru. Na první pohled šlo o provozně drahé řešení, proto byla lanovka roku 1903 elektrifikována dle projektu českého vynálezce Františka Křižíka (1847-1941) a mohla tak fungovat celoročně. Provoz přerušila až mobilizace 28. července 1914. Omezeně pak fungovala až od 9. května následujícího roku, ale vozy na dráhy vyjely naposled 10. listopadu 1916. Oficiálně byl její provoz zrušen roku 1922.
V roce 1926 bylo v trase lanovky zprovozněno kryté pohyblivé schodiště. Na okružním článkovém ohebném pásu byly připevněny dřevěné stupně. Jízdné bylo 50 haléřů. Natočily se zde kupříkladu i slavné scény z filmu Muži v offsidu z roku 1931. O čtyři roky později byl provoz ukončen. Zbytky zařízení po lanové dráze a eskalátoru zanikly v letech 1949-1951 při výstavbě Letenského tunelu. V horní části trasy dodnes zůstaly zbytky opěrných zdí. V Muzeu MHD ve vozovně Střešovice je od jara roku 1997 vystaven model letenské lanovky.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
Publikoval
