Larry C. Johnson / 9. 4. 2026
Hned na úvod jedna „zpráva“, která vlastně ani není novinkou – údajné příměří mezi Spojenými státy a Íránem je v troskách. I když zatím nepadlo žádné oficiální prohlášení, že je po všem, věřte mi, je po všem. Propaganda Trumpovy administrativy, a obecně i ve Washingtonu, DC, je směšná… Prohlášení o velkém vojenském vítězství nad Íránem, aniž by existoval jediný důkaz, že USA dosáhly jakýchkoli strategických cílů kromě toho, že inspirovaly Írán k převzetí kontroly nad Hormuzským průlivem a uvrhly světovou ekonomiku do škrcení dodavatelského řetězce.
Jak Írán, tak Pákistán, zprostředkovatel příměří, trvají na tom, že Trumpova administrativa přijala íránských 10 bodů jako funkční základ pro vyjednávání:
- Závazek USA k neútočení — Formální záruka, že Spojené státy (a Izrael) neprovedou další útoky na Írán, Libanon, Jemen a Irák.
- Pokračující íránská kontrola nad Hormuzským průlivem – Írán si zachovává suverenitu a primární koordinaci námořního provozu v průlivu, s „regulovaným“ nebo „bezpečným tranzitním protokolem“ pro bezpečný průjezd lodí.
- Přijetí íránských práv na obohacování uranu – Výslovné uznání ze strany USA a mezinárodního společenství práva Íránu na obohacování uranu pro jeho civilní jaderný program.
- Zrušení všech primárních sankcí USA vůči Íránu — Odstranění přímých bilaterálních ekonomických sankcí uvalených Spojenými státy.
- Zrušení všech sekundárních sankcí — Odstranění sankcí vůči třetím zemím a subjektům, které obchodují s Íránem.
- Zrušení všech rezolucí Rady bezpečnosti OSN proti Íránu — Zrušení stávajících sankcí a rezolucí Rady bezpečnosti OSN namířených proti Íránu.
- Zrušení všech rezolucí Rady guvernérů MAAE proti Íránu — Ukončení rezolucí Mezinárodní agentury pro atomovou energii a kontrolních opatření souvisejících s íránským jaderným programem.
- Vyplacení kompenzace / válečných reparací Íránu — Finanční kompenzace nebo pomoc na obnovu za škody způsobené americko-izraelskou vojenskou kampaní.
- Uvolnění všech zmrazených íránských aktiv — Odblokování íránských finančních prostředků a aktiv držených v zahraničí (včetně těch v amerických nebo evropských bankách).
- Stažení amerických vojsk z Blízkého východu (a ukončení útoků na spojence Íránu) — Stažení amerických bojových sil z regionálních základen a příměří rozšířené na spojence íránské „Osy odporu“ (včetně zastavení izraelských operací v Libanonu proti Hizballáhu a ukončení nepřátelských akcí na dalších regionálních frontách).
První reakcí Trumpových sionistických příznivců a Netanjahuovy vlády byla směs šoku a zuřivosti. Odpor se ozval okamžitě v úterý večer a ve středu ráno Trumpova administrativa trvala na tom, že souhlasila s jiným – dosud nedefinovaným – souborem 10 bodů. Izrael zajistil, že jednání selžou, když zahájil brutální, vražedné bombardování středního a jižního Libanonu.
Jak jsme se tedy dostali do této situace? Článek v New York Times s názvem „Jak Trump přivedl USA do války s Íránem“ vzbudil velkou pozornost, protože vinu z velké části klade na Bibiho Netanjahua a šéfa Mossadu. Článek vykresluje premiéra Benjamina Netanjahua jako hnací sílu zapojení USA. Netanjahu již měsíce intenzivně loboval za velký společný útok na Írán. Klíčová schůzka v Bílém domě 11. února 2026 – s vysoce utajenou prezentací Netanjahua v situační místnosti – pomohla Trumpovi překonat váhání a omezené možnosti a přiměla ho schválit rozsáhlé údery po boku Izraele.
V měsících před schůzkou 11. února Netanjahu opakovaně naléhal na Trumpovu administrativu, aby USA údery podpořily, a prezentoval je jako nezbytné k neutralizaci íránského jaderného programu, balistických raket a regionálního vlivu. Izraelští představitelé dali najevo, že Izrael je připraven v případě nutnosti jednat jednostranně, čímž u USA vyvolali pocit naléhavosti a nevyhnutelnosti. 11. února Netanjahu dorazil do Bílého domu k jednání, jehož součástí byla podrobná informace o íránských hrozbách. Téměř tříhodinová schůzka se zabývala možnými časovými harmonogramy útoku, riziky probíhajících diplomatických rozhovorů mezi USA a Íránem (které se Netanjahu snažil podkopat) a výhodami vojenské akce. Trump a jeho tým obdrželi zpravodajské informace a argumenty zdůrazňující nutnost rozhodného zásahu.
Nyní si dovolím číst z čajových lístků… Domnívám se, že načasování zveřejnění tohoto článku je součástí washingtonského rituálu hledání obětního beránka či obětních beránků za politiku, která se vymkla z rukou. JD Vance a v menší míře Marco Rubio jsou prezentováni jako dva rozumné hlasy, které se snažily přesvědčit Donalda Trumpa, ABY na Írán NEÚTOČIL. Těsně za nimi v tomto ohledu byl generál Dan Caine, ale zpráva NY Times ho vykresluje jako relativně slabého muže, který se bojí postavit prezidentovi.
Kdo za to ponese vinu? Pete Hegseth. Až se americké útoky v průběhu tohoto týdne opět zintenzivní a Írán bude i nadále ostřelovat americké vojenské základny v Perském zálivu, klíčovou ekonomickou infrastrukturu arabských zemí v Perském zálivu a Izrael, nastane okamžik pravdy, kdy bude Trump nucen přiznat, že USA nedokážou Írán porazit a že náklady na pokračování války budou mít devastující dopad na americkou ekonomiku i na politické vyhlídky republikánů na podzim.
Danny Davis a já jsme diskutovali o krátké životnosti příměří:
Překlad Deepl
