Larry C. Johnson / 19.1.2025
Zásadní roli v pozadí rozvíjejícího se chaosu v Sýrii hrají Kurdové. Jsou původním etnikem Blízkého východu a tvoří čtvrtou nejpočetnější etnickou skupinu v regionu s 25 až 35 miliony obyvatel. Obývají především hornatou oblast známou jako Kurdistán, která se rozkládá na části území Turecka, Iráku, Sýrie, Íránu a Arménie. Kurdové mají odlišnou kulturu, jazyk a identitu, ale nemají vlastní suverénní stát.
Kurdové představují jeden z největších národů bez státní příslušnosti na světě a mají v regionu dlouhou a pohnutou historii, která sahá až do 11. století. Přestože neovládají žádné svrchované území, zachovali si svou osobitou identitu, přestože jsou rozptýleni ve více zemích:
- V Turecku tvoří asi 19 % obyvatelstva.
- V Iráku tvoří 15-20 % obyvatelstva.
- V Sýrii tvoří asi 10 % obyvatelstva.
- V Íránu jsou jednou z největších etnických menšin 4.
Většina Kurdů jsou sunnitští muslimové, někteří však vyznávají súfismus a další formy mystického islámu. Všimněte si však, že ačkoli Kurdové vyznávají stejné náboženství jako Turci, etnický konflikt to nesmazává.
Politická situace
Snaha Kurdů o státnost začala na počátku 20. století po rozpadu Osmanské říše. Smlouva ze Sèvres z roku 1920 původně navrhovala vytvoření autonomního kurdského státu, ale následná smlouva z Lausanne z roku 1923 otázku kurdské domoviny neřešila. Dnes mají Kurdové v různých zemích různou míru autonomie a práv:
- V Iráku existuje autonomní oblast známá jako Regionální vláda Kurdistánu (KRG) nebo Irácký Kurdistán.
- V Íránu existuje provincie Kordestán.
- V Turecku a Sýrii vedou Kurdové boj o přežití.
Kurdové dnes čelí několika významným výzvám, které se týkají především jejich autonomie, bezpečnosti a politického zastoupení v různých zemích, přičemž největší hrozbu představuje Turecko. Ačkoli jsou kurdské autonomní oblasti v Iráku a Sýrii pod rostoucím tlakem sousedních zemí a centrálních vlád, je to právě Turecko, které se agresivně snaží eliminovat kurdskou autonomii v Sýrii.
Kurdové jsou bohužel plní vnitřních rozporů. V iráckém Kurdistánu soupeření mezi kurdskými politickými stranami, zejména Demokratickou stranou Kurdistánu (KDP) a Vlasteneckým svazem Kurdistánu (PUK), oslabuje jednotu regionu a jeho vyjednávací sílu s iráckou vládou. Tyto vnitřní rozpory podkopávají autonomii a důvěryhodnost regionální vlády Kurdistánu (KRG).
Ještě horší situace je pro Kurdy v Sýrii, kde má největší moc Strana kurdských pracujících (PKK). PKK je kurdská militantní politická organizace a ozbrojené partyzánské hnutí, které bylo založeno 27. listopadu 1978 v Ziyaretu ve státě Lice. PKK původně vznikla jako marxisticko-leninská separatistická organizace, postupem času se vyvíjela a nyní působí především v jihovýchodním Turecku, severovýchodní Sýrii a severním Iráku. PKK založil Abdullah Öcalan, který zůstává jejím čestným vůdcem a vůdčí osobností, přestože si od roku 1999 odpykává v Turecku doživotní trest. Současné každodenní operace skupiny vede Murat Karayılan, mezi další klíčové postavy patří Cemil Bayik, Duran Kalkan, Fehman Huseyin a Riza Altun.
PKK je zapojena do ozbrojeného konfliktu s tureckými bezpečnostními silami od roku 1979, přičemž povstání v plném rozsahu začalo 15. srpna 1984. V 80. a na počátku 90. let 20. století poskytovalo Řecko PKK hospodářskou a vojenskou podporu, což vyvolalo značné napětí uvnitř NATO. Tento pokračující konflikt si vyžádal více než 40 000 mrtvých, převážně kurdských civilistů.
PKK je sice Tureckem, Spojenými státy a Evropskou unií označena za teroristickou organizaci, ale USA a Evropa neuplatňují vůči PKK stejně přísné sankce jako vůči jiným skupinám označeným za teroristické organizace, jako jsou Hamás a Hizballáh. Ve skutečnosti je PKK nyní důležitou součástí Syrských demokratických sil (SDF), které dostávají přímou podporu od americké armády a CIA. Jedná se o další příklad pokrytectví Západu při používání označení terorismus.
Turecké vojenské tažení proti Kurdům je hlavním zdrojem třecích ploch ve vztazích mezi Tureckem a USA a je jen další hromádkou zapáchajících výkalů, kterou bude muset Donald Trump zvládnout.
V posledním díle pořadu Counter Currents jsem si povídal se Sheri Lazierovou:
Sheri Laizerová je autorka a specialistka na Blízký východ, která vystupuje pod jménem S.J.Laizer Journalism. Sheri Laizerová pracovala mnoho let také jako novinářka ve vysílání. Sheri Laizer se 30 let věnovala žurnalistice a výzkumu, připravovala znalecké posudky pro azylová a imigrační slyšení ve Velké Británii, USA, Nizozemsku a Německu a podávala zprávy jako odbornice na Blízký východ. je autorkou dvou básnických sbírek s fotografiemi a několika knih literatury faktu o Blízkém východě a kurdské otázce. Patří mezi ně Into Kurdistan-Frontiers under Fire (Zed Books, Londýn a New York, 1991; Martyrs, Traitors and Patriots – Kurdistan after the Gulf War (Zed Books, Londýn a New York, 1996); na rok 2016 je plánováno vydání připravovaného titulu Intimate Wars – From Baghdad to Bethlehem and Beirut.
Překlad Deepl
