Larry C. Johnson / 18.1.2025
Smlouva, kterou dnes podepsaly Rusko a Írán, změní politickou dynamiku na Blízkém východě (nebo, chcete-li, v západní Asii) a vytvoří potenciálně katastrofální rizika pro Izrael a Spojené státy, pokud se některý z nich rozhodne zahájit vojenský útok na Írán. Celou dohodu najdete na konci tohoto příspěvku. Smlouva se skládá ze 47 článků. Chci zaměřit vaši pozornost na šest z těchto 47 článků. Domnívám se, že tato dohoda vysvětluje, proč se Rusku podařilo přesvědčit Írán, aby nepodnikal odvetné kroky proti Izraeli za jeho útok na íránské území z 27. října. Stručně řečeno, tato dohoda staví Spojené státy a Izrael před novou realitu – tj. jakýkoli útok na Írán přivede k odpovědi Rusko.
Článek 1
Smluvní strany usilují o prohloubení a rozšíření vztahů ve všech oblastech společného zájmu, posilují spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany, úzce koordinují činnosti na regionální a globální úrovni, což je v souladu s komplexním, dlouhodobým a strategickým partnerstvím.
Zveřejněním této smlouvy vysílají Rusko a Írán světu jasný a jednoznačný signál – tj. Rusko a Írán jsou nyní strategickými partnery. Rusko a Írán společně představují významnou část světové produkce ropy (následující text je výsledkem vyhledávání na portálu Perplexity.ai):
Rusko a Írán společně dodávají významnou část ropy na světový trh. . . . Rusko a Írán společně v současnosti dodávají přibližně 15 % světového trhu s ropou. Je však důležité poznamenat, že obě země čelí mezinárodním sankcím, které ovlivňují jejich vývoz ropy. Navzdory těmto problémům se jim podařilo udržet si významné podíly na trhu, zejména díky přesměrování vývozu do zemí, jako je Čína
Článek 3
3. V případě, že se jedna ze smluvních stran stane obětí agrese, druhá smluvní strana neposkytne agresorovi žádnou vojenskou ani jinou pomoc, která by přispěla k pokračování agrese, a pomůže zajistit, aby vzniklé rozpory byly urovnány na základě Charty OSN a dalších platných pravidel mezinárodního práva.
Co to tedy znamená? Právo na sebeobranu je uznáno v článku 51 Charty OSN, který umožňuje zemím bránit se v případě ozbrojeného útoku5. Tato sebeobrana musí být:
- v reakci na skutečný ozbrojený útok
- okamžitá a nezbytná
- přiměřená hrozbě
Pokud by se tedy Izrael nebo Spojené státy rozhodly zaútočit na íránská jaderná zařízení, měl by Írán s podporou Ruska plné právo na vojenskou odpověď. Rusko tak Izraeli a Spojeným státům posílá jasné varování.
Článek 4 je obzvláště objevný, protože připouští, že Rusko a Írán mají samostatné dohody upravující spolupráci mezi jejich zpravodajskými a bezpečnostními službami:
Článek 4
2. Zpravodajské a bezpečnostní služby smluvních stran spolupracují v rámci samostatných dohod.
Článek 5 prozrazuje, že Rusko a Írán se dohodly na komplexní úrovni vojenské spolupráce, která zahrnuje vše od výcviku přes vojenská cvičení až po reakci na útoky:
Článek 5
1. Za účelem rozvoje vojenské spolupráce mezi svými příslušnými agenturami provádějí smluvní strany přípravu a provádění příslušných dohod v rámci pracovní skupiny pro vojenskou spolupráci.
2. Vojenská spolupráce mezi smluvními stranami zahrnuje širokou škálu otázek, včetně výměny vojenských a odborných delegací, vplutí vojenských lodí a plavidel smluvních stran do přístavů, výcviku vojenského personálu, výměny kadetů a instruktorů, účasti – na základě dohody smluvních stran – na mezinárodních obranných výstavách pořádaných smluvními stranami, pořádání společných sportovních soutěží, kulturních a jiných akcí, společných námořních záchranných operací, jakož i boje proti pirátství a ozbrojeným loupežím na moři.
3. Smluvní strany budou úzce spolupracovat při pořádání společných vojenských cvičení na území obou smluvních stran i mimo ně na základě vzájemné dohody a s přihlédnutím k platným obecně uznávaným pravidlům mezinárodního práva.
4. Smluvní strany se radí a spolupracují při potírání společných vojenských a bezpečnostních hrozeb dvoustranné a regionální povahy.
Článek 19 je vyhlášením války mezinárodním sankcím. Rusko a Írán se nyní zavazují ke spolupráci v boji proti západním sankcím:
Článek 19
1. Smluvní strany se postaví proti uplatňování jednostranných donucovacích opatření, včetně opatření extrateritoriální povahy, a jejich zavedení budou považovat za mezinárodně protiprávní a nepřátelský akt. Smluvní strany koordinují úsilí a podporují mnohostranné iniciativy zaměřené na odstranění praxe takových opatření v mezinárodních vztazích, přičemž se řídí mimo jiné prohlášením Íránské islámské republiky a Ruské federace o způsobech a prostředcích boje proti jednostranným donucovacím opatřením, jejich zmírnění a nápravě nepříznivých dopadů ze dne 14. azar 1402 slunečního roku hidžry (což odpovídá 5. prosinci 2023).
Článek 23 ukončuje otázku, zda Írán usiluje o získání jaderné zbraně, či nikoli. Není tomu tak. Rusko by tento typ smlouvy neuzavřelo, kdyby Írán hodlal vyrobit jadernou bombu. Rusko v podstatě poskytuje Íránu jaderný deštník. Rusko hodlá rozšířit svou podporu íránského rozvoje jaderné energetiky. Uzavřením této dohody Rusko varuje Západ, že jakýkoli útok na íránská jaderná zařízení by byl útokem na Rusko:
Článek 23
Smluvní strany budou podporovat rozvoj dlouhodobých a vzájemně výhodných vztahů za účelem realizace společných projektů v oblasti mírového využívání jaderné energie, včetně výstavby jaderných energetických zařízení.
To je překvapivá dohoda. Írán, na rozdíl od Indie, nemá s Ruskem vřelé vztahy. Někdy mezi nimi panovaly rozpory. To vše je nyní minulostí. Rusko a Írán zahájily novou úroveň spolupráce, kterou jim budou pravděpodobně závidět Arabové z Perského zálivu, kteří jsou stále vydáni na milost a nemilost vrtkavým a nepředvídatelným Spojeným státům.
Se soudcem Napem a Nimou jsem o smlouvě trochu diskutoval. Více času jsme však strávili rozhovorem o příměří mezi Izraelem a Hamásem.
Překlad Deepl
