Mnozí jsou zvyklí používat dolar, který zůstává hlavní rezervní měnou, aby si zachovali své úspory v době krize.
Statistiky ukazují, že od začátku března letošního roku americká měna ztratila proti euru 12%, když se kurz ke konci července změnil z 1,06 USD za euro na 1,19 USD. Navíc se tento pokles dolaru v červenci nezastavil a činil 5% za pouhý měsíc, zdůraznil autor článku. Na jedné straně to stále není tak katastrofální, protože směnný kurz eura již kolísal od historického minima 0,82 dolaru v říjnu 2000 až do maxima 1,6 dolaru v červenci 2008 – a od té doby se pohyboval v rozmezí 1,05 až 1,25 dolaru, připomněl Le Monde.
Na druhé straně se jedná o významné výkyvy v současném světě, kde až do nedávné doby fungovaly téměř fixní směnné kurzy. Tuto „nedůvěru“ k dolaru potvrzuje také prudký skok v cenách zlata, které nyní překonávají rekord: od začátku roku se zvýšily o 30%. To odráží ztrátu důvěry v tradiční měny a obavy, že se inflace vrátí, konstatoval Le Monde.
Podle autora je nyní hlavní otázkou, zda se zrychlí pád dolaru, který „se může stát hrozbou pro jeho hegemonii“ na světovém finančním trhu. Statistiky ukazují, že americký dolar je stále „hlavní rezervní měnou“ – představuje 62% rezerv (což je jen o 2% méně, než v roce 2008). Zatímco podíl eura se snížil z 28% v roce 2008 na 20% v současnosti, uvedl materiál.
Investoři jsou přesvědčeni, že nyní neexistuje spolehlivá alternativa k dolaru – vzhledem k „tvrdosti čínského postavení a vlastní slabosti eura“, napsal Le Monde. Stephen Roach, profesor na Yale University a bývalý generální ředitel Morgan Stanley, s tímto názorem nesouhlasí. Ve svém článku tvrdí, že „obrovské privilegium dolaru se chýlí ke konci“, a předpovídá, že dolar může ztratit až 35% své hodnoty.
Podobné stanovisko sdílí hlavní ekonom Natixis Patrick Artus, který také očekává recesi. Podle těchto odborníků ovlivňuje směnný kurz dolaru řada faktorů. Spojené státy zejména „používají nejaktivněji tiskařský lis“. Podle prognóz MMF dosáhne schodek rozpočtu USA v roce 2020 23,8% HDP – a toto číslo je téměř dvojnásobné oproti prognóze pro eurozónu na úrovni 11,7% HDP.
Zároveň je „nedůvěra v trhy“ spojena s politickou nejistotou ve Spojených státech, vysvětlil autor: „Chaos ve Washingtonu, neschopnost země vypořádat se s epidemií, program demokratického kandidáta na prezidenta Joe Bidena, který hodlá zvýšit daně podnikům a zavést sociální daň na nejbohatší občany, jimž tak skončí svátek na Wall Street.“ To vše se děje na pozadí vážného deficitu zahraničního obchodu a strukturální nedostatečnosti v oblasti populačních úspor a globalizace.
Výsledkem je, že Američané čelí dilematu: jak chránit privilegium dolaru, pokud se vzdálí od ostatních světových ekonomik a ve skutečnosti „přestanou být nenahraditelní“, zdůraznil článek. Navíc, další vnější faktory ohrožují dolar v situaci, kdy propojení mezi světovými měnami připomíná komunikující plavidla, uvedl Le Monde.
Současně je pokles kurzu dolaru doprovázen rekordním „nárůstem“ hodnoty zlata, stejně jako nevládních měn, jako je bitcoin, jehož poměr od začátku roku vzrostl o 55% na 11 250 dolarů, napsal Le Monde. Důvodem je skutečnost, že ve světě, kde centrální banky a vlády aktivně tisknou měnu, lidé hledají „spolehlivé hodnoty“, konstatuje článek. Tato situace dobře odráží obavy z hodnot aktiv v následujících letech.
Mezitím provozovatelé počítají se zpeněžením dluhů, protože mnoho podniků je prostě nebude schopno splácet. To by mohlo vést k inflaci aktiv, což lze vidět již v neuvěřitelných cenách akcií a nemovitostí, a dokonce vyvolat celkovou inflaci, varují odborníci. Není vyloučena ani stagflace – kombinace stagnace a inflace, jako tomu bylo v sedmdesátých letech, kvůli poklesu produktivity v důsledku karanténních opatření.
Ať už je to jakkoli, bude růst spotřebitelských cen podle prognóz OECD do konce roku 2021 na extrémně nízké úrovni – 1,6% ve Spojených státech a 0,9% v eurozóně. Fed však „již připravuje týl“, poznamenal článek. Podle zpráv ze sdělovacích prostředků USA se tato instituce oficiálně vzdá preventivního zvyšování sazeb.
Mezitím vypadá situace v Evropě klidnější, vzhledem k tvrdému mandátu Evropské centrální banky a „nezávislosti“ uvedené v dohodách, uvedl článek. Eurozóna se stále snaží udržet alespoň minimum rozpočtové kázně. A americký dolar v této perspektivě se zdá být „nadhodnocený“, uzavřel Le Monde.
