Nejpočetnějším německým kolovým obrněným automobilem 2. světové války se stal malý, téměř 5 tun vážící SdKfz 222 (verze Ausf. B), celým označením Sd.Kfz.222 Leichter Panzerspähwagen 2cm. Vozidlo, jež vzniklo zejména pro potřeby průzkumu v rámci tankových divizí Wehrmachtu, vycházelo z téměř identického předchůdce – stroje SdKfz 221. Nový obrněný automobil měl řešit hlavní nedostatek „Dvě stě dvacet jedničky“, tedy nedostatečnou výzbroj, kterou tvořil pouze jeden kulomet.
Foto: SdKfz 222 v severní Africe, 1941 | Wikimedia Commons / Public domain
Nová generace čtyřkolového obrněného vozidla, která se poprvé objevila v roce 1938, byla kromě kulometu MG 34 vyzbrojena hlavně rychlopalným kanonem KwK 30 L/55 ráže 20 mm. S ním se již tříčlenná osádka ve složení řidič, velitel/střelec a nabíječ mohla postavit i silněji pancéřovanému protivníkovi. Kanon dokázal při použití střeliva PzGr.40 na 500 metrů probít ocelovou desku o tloušťce 20 mm.
Zbraně byly v desetiboké věžičce o síle pouhých 8 mm, uchyceny na společném podstavci, tzv. Sockellafette. Tato společná lafetace umožňovala plné otáčení zbraní spolu s věží a vertikální náměr od -7° do +80°, což nám dokládá i snímek níže. Kadence kanonu KwK 30 byla okolo 280 výstřelů za minutu, přičemž ve vozidle se v závislosti na zdrojích přepravovalo maximálně 180–200 kusů munice + 1 050 kulometných nábojů. U náměru do +20° bylo možné dosáhnout i s uzavřeným pletivovým krytem věže, pro míření nad 20° již bylo nutno kryt otevřít. Vozidla tak byla velmi často využívána k protiletadlové obraně kolon, jelikož mohla zahájit palbu proti nízkoletícím letounům nepřítele prakticky okamžitě.
Do produkce vozidel Sd.Kfz. 222 se zapojilo několik firem. Zatímco společnost Horch dodávala podvozky a pohonné jednotky, Eisenwerk Weserhütte produkoval korby. Továrny Schichau a Maschinenfabrik Niedersachsen v Hannoveru pak zajišťovaly konečnou montáž vozidel. Nově byly do výroby zapojeny také firmy Büssing-NAG a Rheinmetall.
Sériová výroba, která zpočátku běžela souběžně se starším Sd.Kfz. 221, probíhala od roku 1938 do roku 1943, s malou přestávkou na počátku roku 1940. Ale zatímco tehdy bylo upuštěno od produkce verze Sd.Kfz. 221, Sd.Kfz. 222 se začal znovu vyrábět od června 1940 v pozměněné verzi Ausf. B. Hlavní změnou bylo použití silnějšího, myšleno zesíleného podvozku Horch Einheitsfahrgestell I. S tím souvisela i montáž výkonnějšího motoru Horch V8 3,8 l o obsahu 3,823 litru o maximálním výkonu 81 koní při 3 600 otáčkách za minutu.
Další posun vpřed znamenalo zesílení čelního pancéřování ze 14,5 až na 30 mm a v neposlední řadě i výměna primární zbraně, tedy kanonu KwK 30, za KwK 38 s ještě vyšší rychlostí palby. Díky použití nové závěsné lafety Hängelafette 38 došlo ke zvětšení maximálního vertikálního náměru z 80° na 87°, což ještě výrazněji zlepšilo možnosti vozidla v boji proti letounům protivníka. Přestože tak došlo u verze Ausf. B k nárůstu hmotnosti o dalších 400 kg, na téměř 5 tun, vozidlo dokázalo na silnici uhánět rychlostí až 80 km/h.
Panzerspähwagen SdKfz 222 se zejména v prvních taženích projevil jako mimořádně zdařilý stroj, vhodný k nasazení na rozvinuté a kvalitní síti evropských silnic. Jakmile však došlo k jeho nasazení v pouštích severní Afriky a zejména pak v terénu východní fronty, objevilo se u něj mnoho problémů. Kvůli složitému podvozku vznikalo mnoho poruch, jako třeba zavěšení kol, které se často zanášelo pověstným ruským bahnem.
Od roku 1938 do roku 1943 bylo vyrobeno 989 vozidel SdKfz 222, čímž se stal nejvyráběnějším obrněným automobilem nacistického Německa. Již v roce 1938 bylo celkem 12 strojů Ausf. A (někdy se zmiňuje i 18 vozidel) odesláno do Číny, kde byly zařazeny do Čankajškovy armády a využívány v bojích proti Japoncům.
Zdroj: Tank Encyclopedia
