Minomety představují jeden z nejrozšířenějších druhů vojenské techniky. Díky své jednoduchosti, a zároveň vysokému účinku v cíli jsou čím dál oblíbenější. A vše nasvědčuje tomu, že jejich význam dál poroste. Současné konflikty pak význam především samohybných minometů podtrhují, což je dáno i celkovým důrazem na mobilitu a rychlý přesun jednotek na bojišti.V případě minometů je rychlý přesun možná ještě důležitější než klasického dělostřelectva, protože minomety se vyznačují relativně nízkým dostřelem, a jsou tak více vystaveny protiakcím nepřátelského dělostřelectva. Ale stejně tak je tomu i proto, že u klasických minometů je třeba upevnit na zem ložiště pohlcující zpětný ráz minometu, což dál zvyšuje jak dobu pro zaujetí palebného postavení, tak i k jeho opuštění.
Samohybné minomety
Kategorii samohybných minometů máme obvykle spojenou s výkonnými samohybnými minomety ráže 120 mm, osazenými na podvozky OT a BVP, a to jak pásových, tak i kolových. Typickým představitelem takovýchto systémů je např. známý typ AMOS, využívající podvozek BVP CV90; z kolových typů je to např. moderní polský typ Rak, osazený na podvozek obrněného transportéru Rosomak.
To, že se pozornost soustřeďuje převážně na tyto typy, je pochopitelné. Díky osazenému minometu 120 mm – různých typů – jsou tyto samohybné minomety nejvýkonnější, vyznačují se nejvyšším dostřelem. Nespornou výhodou je i bojový vzhled těchto těžkých systémů a z něj plynoucí mediální atraktivita.
Jenže takovéto samohybné minomety představují jen menší část minometné techniky. Důvodem je již jen to, že jejich podvozky jsou odvozeny od běžných OT a BVP. Hodí se tedy pro palebnou podporu jednotek vybavených těmito typy, se kterými sdílejí stejnou rychlost pohybu, ale i součástkovou základnu. Jednotky vybavené těmito OT a BVP ale obvykle tvoří jen menší část armád; jejich těžké, obrněné jádro.
Jenže vedle těchto těžkých jednotek prakticky v každé moderní armádě slouží i lehčí jednotky, vybavené automobily, a to jak obrněnými, tak i běžnými neopancéřovanými terénními automobily. I tyto jednotky ale potřebují pro plnění svých úkolů nějaký systém palebné podpory. Obvykle tento úkol plní minomety, protože tyto jednotky nedisponují klasickými 155mm děly, max. lehkými děly ráže 105 mm. Ta ale nemají dostatečný účinek v cíli, a proto jsou kombinovány s minomety.
Právě tyto jednotky ale čím dál častěji přecházejí na samohybné minomety. Je to dáno i charakterem těchto jednotek, u kterých se klade důraz především na mobilitu, na rychlost přesunu na bojišti, ale i na schopnost rychle opustit palebné stanoviště.
Jednotky vyzbrojené obrněnými automobily obvykle disponují samohybnými minomety odvozenými od daného typu obrněného automobilu. Např. ukrajinská armáda používá samohybné minomety Bars-8 MMK, odvozené od obrněných automobilů Bars. Obdobně tak byl před nedávnem představen samohybný minomet Alakran, nesoucí 120mm minomet a užívající jako podvozek známý obrněný automobil Nimr. U těchto samohybných minometů se čím dál častěji prosazuje řešení, kdy je minomet umístěn na podstavci, spolu s nímž je před palbou sklápěn na zem, díky čemuž je pohlcen zpětný ráz. Výhodou tohoto řešení je i schopnost rychle opustit palebné stanoviště.
Foto: Mobilní minomet Bars-8 MMK | Ukroboronprom
Takto koncipované samohybné minomety jsou ovšem vhodné primárně pro jednotky vybavené obrněnými automobily, od kterých jsou odvozeny. Jenže vedle těchto jednotek majících jako základní bojový prostředek obrněné automobily existují i jednotky, postavené na bázi běžných neobrněných terénních automobilů, jako jsou např. známé automobily Toyota Land Cruiser, Landrover atd., často upravených do podoby vozidel technicals osazením různých kulometů. Tyto jednotky lehké pěchoty, případě speciální síly, ale také potřebují mít nějaký systém palebné podpory, kterou i zde představují minomety. Oproti výše zmíněným jednotkám postavených na bázi obrněných transportérů či obrněných automobilů, které používají výkonné minomety ráže 120 mm, se tyto jednotky často spokojí s minomety o ráži 81 mm či dokonce jen 60 mm.
Také tyto jednotky lehké pěchoty se v poslední době potýkají s tím, že jejich minometné baterie nejsou dostatečně mobilní; příliš dlouho jim trvá, než zaujmou palebné postavení,
a stejně tak jim dlouho trvá, než jej opustí. I zde je proto tendence k přechodu na samohybné minomety, odvozené od běžných automobilů, případně od lehkých obrněných automobilů.
Je ale pozoruhodné, že u této kategorie se prosazují samohybné minomety, u nichž samotný minomet není před palbou sklápěn na zem (jak je tomu např. u zmíněného samohybného minometu Alakran), ale jsou uloženy na korbě automobilu, odkud také vedou palbu.
Takovéto řešení působí na první pohled nezvykle, a až nelogicky. Vždyť při palbě minometu vznikají značné tlaky, které na rozdíl od klasických děl nepohlcuje zákluz, proto jsou také minomety obvykle pokládány na zem. V tomto případě, kdy je minomet osazen přímo na vozidlo a z něj je také vedena palba, se tlaky přenášejí přímo do konstrukce automobilu. Mohlo by se zdát, že tyto tlaky dokážou takový automobil zcela zničit. Přesto tomu tak není. Jednak je to dáno tím, že jsou používány minomety nižších ráží, 81 či jen 60 mm, vyznačující se nižším zpětným rázem. Stejně tak je to dáno i tím, že tyto lehké samohybné minomety používají prvek, který je známý ze samohybných děl kategorie TMG – výklopné podpěry, jejichž účelem je právě pohlcení zpětného rázu.
I proto se objevují první takto koncipované konstrukce. Je možná příznačné, že se tyto samohybné minomety objevují především v současných asymetrických konfliktech, ve kterých se klade vysoký důraz na mobilitu, a ve kterých jsou často používány terénní automobily transformované do podoby vozidel technicals. Např. v současném libyjském konfliktu byla v rámci jednotek LNA patřících pod velení Ch. Haftára, patrně u známé 106 . brigády, spatřena poněkud kuriózní konstrukce samohybného minometu. Ten jako nosný prvek používá známý terénní automobil Toyota Land Cruiser. Na něj je pak jednoduše osazen 81mm minomet. Vozidlo je vybaveno i výsuvnými podpěrami, zjevně polní výroby. Celá konstrukce ostatně působí spíše provizorním dojmem. Nicméně záběry zveřejněné na Youtube ukazují, že tento samohybný minomet je nejen schopen střelby, ale je jí schopen trvale, přičemž následně byl po stažení výsuvných podpěr normálně schopen se pohybovat.
Obdobnou konstrukci používá také ruská armáda, u níž byl takovýto samohybný minomet spatřen v ukrajinském konfliktu. V tomto případě byl jako nosný prvek použit známý automobil UAZ Patriot/Profi ve variantě pick-up. U něj byl na ložnou plochu osazen běžný 82 minomet, podle všeho typ 2B14 Podnos (standardní 82 minomet ruské armády). I tato konstrukce pak používá výsuvné podpěry, jejichž účelem je pohlcení zpětného rázu vzniklého při palbě. Je pozoruhodné, že bylo spatřeno již větší množství těchto vozidel.
Oba tyto samohybné minomety představují atypické, spíše improvizované konstrukce. Přesto mají svůj význam. Ukázaly totiž, že lze vytvořit samohybný minomet i na bázi běžného terénního automobilu. A to navíc automobilu střední kategorie, výrazně menším a lehčím než jsou např. známé americké automobily HMMWV. Stejně tak je důležité i to, že tyto improvizované samohybné minomety otevřely bránu dalším, sofistikovanějším konstrukcím.
Jednou z prvních takovýchto sofistikovaných konstrukcí velmi lehkého samohybného minometu je minometná verze bosenského lehkého obrněného automobilu Vihor, představeného na nedávné srbské vojenské výstavě Partner. Samotný obrněný automobil Vihor představuje celkem obligátní konstrukci lehkého obrněného automobilu o hmotnosti 8 t, je tedy mnohem lehčí než je např. český obrněný automobil Patriot o hmotnosti cca 14 tun. Ve své základní podobě je obrněný automobil Vihor vyzbrojený věží s kulometnou výzbrojí, mnohem zajímavější je ale jeho minometná verze.
Minometná verze obrněného automobilu Vihor je vyzbrojená 60mm minometem M 06 A srbské společnosti PTT NAMENSKA. Jde o klasický minomet vycházející z dlouhé tradice 60mm minometů vyvinutých ještě za dob federativní Jugoslávie, s hmotností 34,7 kg, dostřelem 6 km, a kadencí až 25 ran/min. Tento minomet je uložen na korbu vozidla, odkud také vede palbu, případně je možno vést palbu i vně vozidla.
Příznačným prvkem tohoto lehkého samohybného minometu je použití dvou poměrně silných výsuvných podpěr, umístěných v zádi vozidla. Jejich účelem je právě kompenzování zpětného rázu vzniklého při palbě minometu. To je ale umožněno i tím, že jako zbraň byl použit minomet nižší ráže a s relativně nízkým zpětným rázem.
Je pozoruhodné, že se do vývoje takovéhoto obrněného automobilu a především jeho minometné verze pustila relativně mladá, méně známá firma. To nám ukazuje, že s novátorskými řešeními často přicházejí mladé, začínající firmy. Stejně tak nám to ale ukazuje, že do vývoje takového samohybného minometu se mohou pustit i méně vyspělé státy. Je proto pravděpodobné, že takovýchto konstrukcí bude přibývat, a to i v rozvojovém světě. Stejně tak se ale zřejmě budou tyto konstrukce objevovat i ve vyspělých státech, které také budou potřebovat takovýto samohybný minomet coby systém palebné podpory pro své lehké jednotky.
A co Česká republika?
Nabízí se proto otázka, zda by se otázkou vývoje takového lehkého samohybného minometu neměla zabývat i Česká republika. A stejně tak i to, zda by takovýto lehký samohybný minomet nebyl vhodný i pro AČR.
Předně je třeba říci, že i zmíněné příklady ze zahraničí ukazují, že zkonstruování takového samohybného minometu na bázi běžného terénního automobilu je relativně snadné. V České republice s jejím vyspělým zbrojním průmyslem to platí víc než kdekoliv jinde. V případě České republiky by pak takový vývoj usnadňovalo i to, že by při něm bylo možno použít již existující komponenty, které jsou navíc již zavedené do výzbroje AČR, a které vyrábí český zbrojní průmysl.
Jako nosič takového samohybného minomety by mohl být použit např. automobil Toyota Hilux, zaváděný v současnosti do výzbroje AČR ve velkých počtech. Automobil Toyota Hilux totiž svými výkony zhruba odpovídá jak výše zmíněným automobilům Toyota Land Cruiser či UAZ Patriot, ale i automobilu Vihor, od kterého se liší absencí pancéřování. Automobil Toyota Hilux se vyznačuje nejen vynikajícími jízdními vlastnostmi a vysokou odolností, ale stejně tak i značnou nosností, kterou by bylo možno využít právě pro osazení minometem.
Jako samotná minometná zbraň by mohl být použit 60mm minomet ANTOS, vyvinutý a vyráběný českým zbrojním průmyslem, státním podnikem VTÚVM Slavičín. Jde o zbraň, která je již zavedena v AČR, a se kterou jsou dobré zkušenosti. Hypoteticky se nabízí i možnost osazení minometem 81-MK2-KM ráže 81 mm, který je také zaveden v AČR. V takovém případě by bylo nutno počítat s vyšším zpětným rázem; výše zmíněné zahraniční zkušenosti ale naznačují, že i takovéto řešení je možné.
Pro účely samohybného minometu by samozřejmě bylo třeba vybavit automobil Hilux výsuvnými podpěrami, jejichž úkolem by byla absorpce zpětného rázu vzniklého při palbě. Použití tohoto prvku je ale relativně nenáročné. Samozřejmostí by muselo být použití nějakého systému řízení palby. Ale takovýto systém by mohl být jen převzat z klasické verze daného minometu.
Stejně tak je zřejmé, že by takovýto lehký nenáročný samohybný minomet byl vhodný i pro AČR. Na první pohled tomu tak není, jelikož pravidelná armáda nedisponuje lehkou pěchotou, a pozornost se v současné době koncentruje především na 7 mechanizovanou brigádu. Jenže AČR ve skutečnosti lehkou pěchotou disponuje. Jsou jí Aktivní zálohy, jejichž počet je navíc v současnosti navyšován. Pro Aktivní zálohy by pak takovýto samohybný minomet byl vhodný i díky své jednoduchosti a nenáročnosti.
Obdobně by ale takovýto lehký samohybný minomet byl vhodný i pro některé další jednotky AČR, které používají minomety nižších ráží. Jde především o 43. výsadkový pluk v Chrudimi, ale také 601. skupinu speciálních sil v Prostějově. Pro tyto jednotky by takto koncipovaný samohybný minomet byl zajímavý především svou vysokou mobilitou. Nemalou hodnotu má i fakt, že vývoj takového lehkého samohybného minometu by mohl resort obrany realizovat vlastními silami, prostřednictvím svých podniků VTÚ. To by ovšem rentabilitu takového projektu jen zvyšovalo. Vývoj lehkého samohybného minometu by ale mohl být zajímavý i pro český privátní zbrojní průmysl, protože takovýto lehký samohybný minomet by měl i nesporný exportní potenciál.
Lehký samohybný minomet na podvozku běžného, jen částečně upraveného terénního automobilu by tak mohl umocnit palebnou sílu AČR, a to při nízkých finančních nákladech. To v dnešní době zvýšeného bezpečnostního napětí v Evropě má nemalou hodnotu. I proto by stálo za to – i vzhledem k zmíněným pozitivním zkušenostem v zahraničí – se otázkou vývoje takového lehkého, až ultra lehkého samohybného minometu zabývat.
Zdroj: Reuters, Army Recognition, Armáda ČR
