Ve 20. letech byl Rudou armádou testován německý lehký kulomet Dreyse MG 13 a vzbudil zde velké nadšení. Od roku 1923, pracoval sovětský konstruktér Vasilij Děgťarjov (1880–1949) na konstrukci jednoduchého a lehkého kulometu, ale nechal se inspirovat slavným britským kulometem Lewis. Zvolil ale jiný systém uzamykání závěru, pomocí dvou závor. První prototyp lehkého kulometu DP (DP = Děgťarjov pěchotní) byl sestrojen roku 1926. Do výzbroje Rudé armády byl přijat o rok později. Na přelomu let 1943–1944 byl modernizován, verze byla označena jako DPM (M = modernizovaný) a vznikly i verze zabudované do vozidel nebo letounů. Do druhé světové války vstupovala Rudá armáda se 170 000 těmito kulomety a dalších 660 000 bylo vyrobeno v jejím průběhu. Bojové a technické ztráty však činily více než polovinu tohoto počtu. Tato jednoduchá a snadno ovladatelná zbraň byla používána i v poválečném období zejména v rozvojových zemích.
Děgťarjev DP byl ikonickou zbraní i díky talířovému zásobníku, kvůli němuž byl i nazýván “talířovka”. Právě tento talířový zásobník byl ale největším problémem celé zbraně. Měl totiž malou kapacitu a byl také velmi poruchový. Proto byla v roce 1946 provedena další modifikace kulometu na typ RP-46, u něhož byl zásobník nahrazen nábojovým pásem na 250 nábojů. Druhou zásadní změnou byla silnostěnná hlaveň, která dovolovala vést souvislejší palbu a nebylo problém vystřílet třeba 500 nábojů. Tato verze byla v sovětské armádě používána až do šedesátých let 20. století, kdy byla nahrazena kulometem PK. Čína vyráběla RP-46 pod označením Typ 58. Minimálně od roku 2022 můžeme vidět RP-46 opět v boji, kdy je nasazován u Ukrajinské Národní gardy a jednotek domobrany.
Zdroj obrázku GoodFon
