Počátkem 50. let se již mohlo zdát, že pokrok ve světě letectví se zastavil a nebude možné přijít s žádnou novou neobvyklou konstrukcí, lišící se od běžného pojetí létajícího stroje (trup, křídla, směrovky, sedačka atd.). Jistý americký konstruktér vrtulníků tehdy ale došel k závěru, že by se mohl uchytit jakýsi “obrácený vrtulník” – létající plošina, na které by pilot stál a při řízení přenášel váhu. Hiller VZ-1 Pawnee bylo unikátní rotorové letadlo s přímým vztlakem, které využívalo protisměrně se otáčející ventilátory pro vzlet. Dokonce vznikl i funkční prototyp.
Vrtulníkový průkopník Stanley Hiller (1924-2006) se proslavil svými velmi nezvyklými konstrukcemi rozličných “vrtulových samohybů”. Již v patnácti letech navrhl vrtulník XH-44, což byl zároveň zcela první vrtulník s koaxiálním rotorem vzniklý na území Spojených států. Na něj navázal Hiller UH-4 Commuter. Jiným experimentem byl vrtulník bez vyrovnávacího rotoru (takzvaný NOTAR neboli NO TAil Rotor) v podobě stroje Hiller J-10 NOTAR. Pro armádu vznikl pozorovací Hiller OH-23 Raven. Jakožto útočný vrtulník, v podstatě vrtulníkový “gunship”, vznikl Hiller YH-32A ULV Sally Rand. Coby létající prostředek pro individuální přepravu vojáků Hiller nejprve navrhl extrémně zajímavý stroj označovaný jako “rotocykl” nebo také “rotorka” neboli Hiller XROE-1 “Rotorcycle”. Ten byl přepravitelný v pouzdru velikosti přídavné palivové nádrže pod křídly letounů. S podobným účelem, tedy pro vzdušnou přepravu vojáka, vznikla létající platforma, z níž se vyvinul větší model Hiller VZ-1 Pawnee (nutno však poznamenat, že původní koncept byl vyvinut Charlesem H. Zimmerman na konci 40. let). Nakonec armáda namísto jednomístných aerobiků raději pořídila klasické helikoptéry pro vícečlennou posádku a s větším doletem. Dalším ze zajímavých pokusů byl koncept stroje Hiller VXT-8 Coleopter, který však nikdy nevzlétl. Civilní výtvory Hillerovy konstrukční kanceláře představuje vrtulník Hiller UH-12. Jemu podobný je pak Bell 47D Sioux.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons







