Letní či zimní čas? A co takhle jediný celosvětový čas?

Letní či zimní čas? A co takhle jediný celosvětový čas?

Svět již je jednou globální vesnicí. Neměla by tedy být v celé vesnici pro pořádek stejná nejen minuta, ale i hodina? Mnohé by se tím zjednodušilo…

Ilustrace

Čtyřiadvacet časových pásem, jak je známe po zeměkouli dnes, vznikalo v době, kdy většina lidí „seděla na zadku“ ve svém bydlišti a blízkém okolí. Cestovat, zejména cestovat do vzdáleného zahraničí, byla záležitost značně exkluzivní. Málo lidí létalo daleko přes poledníky, málo lidí si tedy muselo přeřizovat hodinky a vůbec dávat bacha na to, že například v pražských 9:40 dopoledne v takovém New Yorku zdaleka ještě není 9:40 a že tam tedy lidé nemohou například běžně pracovně jednat; a že by bylo neslušné v pražských 9:40 někomu do New Yorku telefonovat.

Nicméně v dnešní době globální vesnice (která bude své rysy do budoucna stále posilovat) je na čase, aby například:

  • Přestalo složité luštění letových řádů letadel; aby čas příletu a doletu byl prostě jeden jediný, jasný, jednoznačný.
  • Všechny počítače, tablety a chytré mobily světa měly nastaveno stejné číslo označující hodinu (a stejné číslo označující minutu – to už mají).
  • Aby odpadla datová hranice kdesi v Tichomoří. To přece není žádná legrace, když na velké výletní lodi kolem svého dne osmnáctých narozenin přeplujete na východ; před minutou už vám podle data bylo osmnáct, mohli jste legálně chlastat, teď je o den méně – takže si podle zákona nesmíte připít ani sklenou vína. A při návratu lodi zpět na západ už zase můžete. Nebo co když se na takové lodi narodí dítě právě v momentu přechodu datové hranice? Jaké mu napsat datum narození? To vše jsou legrácky do plytkého zábavného seriálu; ale – co když je někdo těsně před datovou hranicí právě osmnáctiletý, tedy samostatně způsobilý k právním úkonům, chystá se právě podepsat právní akt o milionové hodnotě, ale těsně před dotekem jeho ruky s propiskou smluvního papíru už je loď za „čárou“, on tedy ještě nemá osmnáct – a jeho podpis tedy neplatí? Kolem toho by jistě mohly být velké soudní tahanice…
  • Ve zprávách celého světa bylo vždy jasné, kdy se která přírodní, politická, sportovní, kulturní nebo jinak význačná událost stala. Bez nutnosti převádět si to podle místa vzniku na domácí čas…

Prostě všude by platil Greenwichský čas neboli GMT. Pouze by zmizela vazba onoho hodinového čísla na hodinkách na polohu slunce na obloze.

No ano, nevýhody jsou zde také. Ve většině světa by přestalo platit ono obvyklé „vstává se kolem sedmé, práce je (plus minus něco – to zde neřešme) od osmi do šestnácti, večeří se kolem osmnácté, spát se jde kolem dvaadvacáté“. Takhle by to měli jen na Britských ostrovech a jižněji v nejzápadnějším cípu Afriky.

A jak třeba v australském Sydney (dnes GMT + 10)?

Vstává se kolem jednadvacáté, práce je (plus minus něco – to zde neřešme) od dvaadvacáté hodiny jednoho dne do šesti dalšího dne, večeří se kolem osmé, spát se jde kolem dvanácté.

A jak třeba v New Yorku (dnes GMT – 5)?

Vstává se kolem dvanácté, práce je (plus minus něco – to zde neřešme) od třinácti do jednadvaceti, večeří se kolem třiadvacáté, spát se jde kolem třetí.

Dnes jistě nezvyk; ale tipoval bych, že do pár měsíců by si to sedlo, výhody by převažovaly. A u koho by si to „sedalo“ pomalu, mohl by si pomáhat paralelně tím starým časem. Tak jako si dnes ještě mnohdy pomáháme u slovenských televizních reklam, kdy uváděnou „úžasnou“ cenu v eurech rychle dělíme pětadvaceti, abychom byli v obraze, zda ty brambory nebo sekačka na trávu jsou dražší nebo levnější než u nás.

A ještě jednu vadu specificky pro nás Čechy by to mělo: Pamatujete na hru Smoljaka a Svěráka Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem? Člen výpravy, učitel, udělal pár kroků rovným směrem, prvních pár kroků pravdivě tvrdil „jdu na sever“ a pak beze změny směru chůze „a už jdu na jih“. Kdyby to autory tehdy v roce 1985 napadlo, mohl ten učitel poté ještě kolem vrcholového bodu zeměkoule chodit v malém kruhu dokola a pravdivě říkat: „Mám sedm hodin – a už mám osm hodin – a už mám devět hodin – a už mám deset hodin…“ a třeba si při tom neustále přetáčet ciferník svých hodinek… Po zavedení jednotného světového času, tedy jediného časového pásma pro celý svět, už by ta druhá učitelova legrácka nebyla možná.


Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském




Loading…