Polské letectvo je pod tlakem, který ještě před několika lety v Evropě působil spíš jako scénář z vojenského cvičení. Ruské drony ve vzdušném prostoru a v jeho blízkosti nutí Varšavu držet bojovou pohotovost prakticky každou noc. Letadla, technika i lidé jedou na hraně — a polská armáda přiznává, že plně moderní protivzdušná obrana je stále několik let daleko.
Foto: Polský letoun F-16C letí vedle amerického tankovacího letounu KC-135 Stratotanker přiřazeného ke 100. leteckému křídlu pro doplňování paliva během tankovací mise v rámci cvičení Ramstein Flag 26 nad Finskem dne 12. června 2026 | U.S. Air Force / Senior Airman Aidan Martínez Rosiere
Na Warsaw Security Forum to otevřeně popsal generálmajor Ireneusz Nowak, operační velitel polských ozbrojených sil. Podle něj dnes polské letectvo soustředí až 80 procent své pozornosti na protivzdušnou obranu. Jenže systém, který má propojit pozemní a vzdušnou složku do skutečně integrované ochrany polského nebe, bude podle něj hotový až za tři až čtyři roky.
„Jsme možná na třiceti procentech,“ shrnul Nowak stav modernizace. Polsko nakupuje nové zbraně, buduje nové schopnosti a čeká, až budou zavedeny do služby. Problém je, že hrozba nečeká.
Nová pravidla: rychleji rozhodnout, rychleji zasáhnout
Polsko proto od 1. října změnilo postupy, podle kterých jeho piloti reagují na podezřelé cíle. Dříve se používal režim vizuální identifikace — tedy situace, kdy se pilot musel dostat dostatečně blízko, aby cíl ověřil zrakem. Musel potvrdit typ objektu, jeho označení nebo národnost.
To je ale v éře dronů pomalé a riskantní.
Nově polské letectvo přešlo na takzvanou pozitivní identifikaci. Pilot už nemusí čekat, až cíl uvidí na vlastní oči. Rozhodnutí o zásahu může vycházet z radarových dat, informací z dalších senzorů, zpravodajských poznatků a také z informací předávaných Ukrajinou.
Výsledek je jasný: Polsko chce mít možnost reagovat rychleji. Ne až ve chvíli, kdy je pilot blízko cíle, ale ve chvíli, kdy má armáda dostatek dat k tomu, aby věděla, co se ve vzduchu děje.
Nowak to popsal jednoduše: polské síly jsou díky tomu pružnější a schopné rychlejší reakce.
Stíhačka proti levnému dronu? Špatná matematika, ale zatím nutnost
Polsko tím ale naráží na problém, který dnes řeší celá Evropa: jak sestřelovat levné drony, aniž by obrana vyčerpala drahé zbraně a přetížila špičkovou techniku.
Použít bojový letoun proti bezpilotnímu prostředku je z hlediska nákladů nevýhodné. Dron může stát zlomek ceny munice, paliva a provozu stíhačky. Jenže podle Nowaka Polsko v tuto chvíli nemá dostatek jiných možností.
„Potřebujeme vyvinout masové, rychle reagující zbraňové systémy schopné čelit operacím bezpilotních prostředků,“ uvedl polský velitel.
Stejný problém pojmenoval i norský generálporučík Rolf Folland, vojenský představitel Norska při NATO. Podle něj se mění samotný model vzdušné převahy, na který byly západní armády zvyklé. Nestačí mít drahé a výkonné zbraně pro několik rozhodujících střetů. Obrana musí být schopná reagovat opakovaně — noc za nocí, vlnu za vlnou.
Jinými slovy: moderní protivzdušná obrana už není jen o sestřelení jedné sofistikované rakety. Je také o schopnosti dlouhodobě čelit levným, početným a vytrvalým hrozbám.
F-16 čekají na levnější munici. Brzdí je pojistky
Jedním z krátkodobých řešení mají být rakety APKWS integrované na polské F-16. Jde o přesně naváděné zbraně, které mohou být proti dronům vhodnější než dražší střely vzduch–vzduch. Jenže ani tato cesta zatím není hotová.
Nowak upozornil, že Polsko narazilo na problém s pojistkami používanými americkým letectvem. Ty už byly certifikované, ale kvůli obchodním omezením a restrikcím je polské letectvo nemohlo získat. Varšava proto čeká na nový typ pojistky.
Je to typický příklad problému, který se v debatách o evropské obraně často přehlíží. Nestačí jen koupit letadla nebo oznámit modernizaci. Klíčové jsou drobné, ale zásadní prvky: certifikace, integrace zbraní, dostupnost komponentů, logistika a výrobní kapacity.
A právě ty dnes rozhodují o tom, jestli má armáda schopnost na papíře — nebo ve skutečnosti.
Naděje jménem FA-50GF. Ale až za dva roky
Polsko vidí potenciál také v letounech FA-50GF, které podle ministra obrany Władysława Kosiniaka-Kamysze už zahájily bojovou službu. Generál Nowak je označil za velmi slibný stroj pro roli „lovce dronů“ a za vhodný nástroj proti současným hrozbám ze strany Ruské federace.
Jenže i tady přichází stejné varování: letadlo ještě není plně připravené.
Podle Nowaka bude FA-50GF skutečně použitelný jako plnohodnotný nástroj proti aktuálním hrozbám možná za dva roky. Důvodem jsou opět výzbrojní a integrační výzvy. Letoun může být vhodný, ale musí mít správné senzory, zbraně, software, procedury a vycvičené posádky.
„Trvá to dlouho. A ten čas je příliš dlouhý,“ naznačil Nowak frustraci, kterou dnes sdílí řada evropských vojenských plánovačů.
Polsko stojí v první linii nové války o oblohu
Polská situace ukazuje širší evropský problém. NATO dlouho stavělo na technologické převaze, drahých platformách a předpokladu, že vzdušný prostor bude možné kontrolovat pomocí sofistikovaných systémů. Jenže ruská válka proti Ukrajině ukázala jinou realitu.
Drony jsou levné, dostupné, početné a politicky nebezpečné. Mohou testovat reakční dobu protivníka, zatěžovat protivzdušnou obranu, nutit k drahým zásahům a vytvářet tlak na veřejnost i armádu. Nemusí vždy způsobit ničivé škody. Někdy stačí, že donutí obránce udržovat permanentní pohotovost.
A přesně to se děje v Polsku.
Zatímco modernizace protivzdušné obrany pokračuje, polské letectvo musí fungovat s tím, co má k dispozici teď. Proto mění pravidla zapojení. Proto hledá levnější munici. Proto zvažuje nové role pro letouny FA-50GF. A proto se tolik mluví o potřebě masových systémů proti dronům.
Hrozba přišla rychleji než modernizace
Největší problém není v tom, že by Polsko nereagovalo. Právě naopak — Varšava patří v Evropě k zemím, které do obrany investují nejviditelněji. Jenže válka na východě ukazuje, že ani ambiciózní modernizace nemusí stačit, pokud se bezpečnostní prostředí změní rychleji než armádní akviziční procesy.
Polsko dnes řeší mezeru mezi tím, co potřebuje okamžitě, a tím, co bude mít k dispozici za několik let.
A tato mezera je nebezpečná.
Ruské drony nejsou jen ukrajinský problém. Jsou testem celé východní hranice NATO. Každý incident ve vzdušném prostoru ukazuje, jak důležitá je rychlá identifikace, vrstvená protivzdušná obrana, dostupná munice a schopnost ničit levné cíle levným způsobem.
Polsko už proto nečeká, až bude jeho modernizace dokončená. Přizpůsobuje taktiku realitě. Piloti dostávají větší flexibilitu. Stíhačky zůstávají ve vysoké pohotovosti. A armáda hledá způsob, jak z drahé obrany proti levným dronům udělat udržitelný systém.
Protože ve válce dronů nerozhoduje jen to, kdo má nejlepší letadla. Rozhoduje také to, kdo vydrží reagovat každou noc.
Zdroj: Breaking Defense
