JINDŘICH RAJCHL
Nový lidovec Jan Grolich včera na CNN Prima News na můj argument, že se do nákladů na ukrajinské migranty nezapočítávají platy učitelů, lékařů, zdravotních sester, soudců, policistů, hasičů, cestářů a stovek dalších profesí, jejichž služby využívají, oponoval klasicky slabou a již stokrát ohranou frází, že jsme kvůli nim, žádné nové lékaře, zdravotní sestry či učitele nemuseli přijímat.
Za prvé tím fakticky potvrdil, že veškeré tyto náklady hradíme my, občané České republiky, a že se do nákladů na ukrajinskou migraci nezapočítávají.
Jinými slovy, že oni těch služeb využívají a nijak se na nich finančně nepodílejí.
Následně pak v zoufalém pokusu odvrátit argumentační debakl celému národu sdělil, že není pravdou, že se naše děti nedostávají kvůli ukrajinským studentům na střední školy a že se neprodlužují čekací doby na preventivní vyšetření či lékařské zákroky pro naše občany.
K tomu bych chtěl uvést, že minulý rok se 41.000 uchazečů o studium na středních školách nedostalo na ústav, který preferovali (sám vím o prestižním gymnáziu, kde dvě místa ve třídě zabírají Ukrajinky, které přišly na výuku za celý školní rok asi 3x, ovšem kvůli nim se tam dvě české děti, které by měly o studium jistě vyšší zájem, nedostaly) a 1.500 dětí se nedostalo na vůbec žádnou střední školu. Což zcela odpovídá trendu, jenž započal od roku 2022.
A co se týče výrazného prodloužení čekacích dob u lékařů a faktu, že Ukrajinci jsou velmi často upřednostňováni, to myslím viděl každý, kdo v posledních letech nějakou ordinaci navštívil.
Ne, nemám nic proti ukrajinským dětem, ani proti ukrajinským pacientům, využívajícím služby našeho zdravotnického systému.
Nicméně se mi hrubě nelíbí, když dochází k jejich zvýhodňování v přijímacím řízení (zejména při testech z českého jazyka), díky čenuž se pak na svou vysněnou střední školu nedostanou naše děti, které na ty přijímačky dřely i několik měsíců.
Nelíbí se mi i to, že ukrajinští pacienti mají často přednost u lékaře a často služeb našich zdravotních zařízení zneužívají. Například v případě psychiatrických léčeben, kam se nechávají odvézt jen kvůli lůžku a stravě zadarmo.
A zásadně protestuji proti tomu, aby se podíl na těchto nákladech nezapočítával do výdajů souvisejících s ukrajinskou migrací a věšely se nám tady bulíky na nos, že se nám ta jejich migrace vlastně vyplatí.
Jak jsem řekl včera v televizi – kdybyste stejný výpočtový vzorec uplatnili na naše občany (tj. do příjmů započítali všechny daně a odvody, které platíme a do výdajů jen důchody a sociální dávky), tak bude náš rozpočet několik set miliard v plusu. Což evidentně není.
Ty náklady na provoz státu a státních zaměstnanců totiž prostě někdo zaplatit musí. A nevidím jediný důvod, proč bychom to měli za Ukrajince hradit jen my.
Sečteno a podtrženo – přestaňme si už konečně lhát do kapsy. Ukrajinská migrace je pro nás zdravotní, vzdělávací i sociální systém zátěží, nikoliv přínosem.
A tvrdit našim občanům opak a ještě jim cpát do hlavy, že máme být za jejich příchod vděční, a že jsou slušnější než Češi (jak říkal Vít Rakušan), je jen trapným obelháváním, jehož přímým důsledkem je zhoršování vztahů mezi většinovou populací a ukrajinskou minoritou, které byly až do roku 2022 velmi nadstandardní.
Za jejich rapidní zhoršení nemůže Rajchl ani Okamura, nýbrž právě politici pětikoalice a média, která nám Ukrajince vychvalují do nebes, ač naši lidé vidí ve své ulici pravý opak.
Je tudíž nejvyšší čas přestat naše lidi oblbovat a začít s nimi hrát fér hru.
A právě to je můj cíl.
Aby politici začali být k lidem upřímní.
Pojmenování problémů, kterým čelíme, není šířením nenávisti, je to elementární základ budování důvěry mezi občanem a státem.
Která naší zemi bohužel zoufale chybí.
Lidé pravdu unesou. Jediné, co nesnáší, je to, když jim politici lžou do očí.
I nepříjemná pravda je totiž stokrát lepší než narůžovo namalovaná lež.
fb
