napsal hoch
Víkendové kolo fotbalové ligy ještě více vyrovnalo situaci v horních patrech tabulky, ale i na jejím konci. Vedoucí Slavia nečekaně ztratila dva body v Teplicích a plzeňská Viktoria dokonce všechny tři na půdě Slovácka
Na úvod patří omluva. V bitvě Bohemians se Spartou v minulém kole se nestal terčem kopanců Tomáše Čvančary domácí veterán Josef Jimdříšek, jak jsem nesprávně ve svém pondělním komentáři uvedl, ale explzeňský Jan Kovařík. Přehrával jsem si celou situaci několikrát a bylo to stejně málo, zmýlil jsem sr. Nic to však nemění na faktu, že útočník měl bez pardonu dostat červenou kartu. Média přešla incident téměř mlčky, pouze v pondělním televizním TIKI – TAKA se o kopancích rudého plejera debatovalo. Proč jen tam, je záhadou, vlastně není…
Nyní už ke kolu poslednímu, v pořadí dvacátému.
Bitva na Moravském poli mezi Brnem a ostravským Baníkem skončila zaslouženou výhrou domácích 2:1. Zbrojovka prohrála poslední dva domácí mače, a pokaždé inkasovala tři góly. Baník dokázal bodovat v obou jarních výjezdech a na stadionu v Srbské v posledních dvou duelech vyhrál. Tentokrát bylo všechno jinak. I díky tomu, že Brno má Jakuba Řezníčka. Nejlepší ligový střelec přidal další dva kusy a celkem jich nasázel do branek soupeřů už třináct. Brno vedlo 2:0, hostující a střídající Matěj Šín deset minut před koncem snížil, čímž odstartoval závěrečný tlak Baníku, ale v domácí svatyni zářil Martin Berkovec. Po šesti zápasech v řadě bez vítězství konečně Brno zabodovalo naplno. V jeho základní sestavě se objevil na stoperu Mohamed Tijany hostující z plzeňské Viktorie. Apropó Jakub Řezníček! Pamatuji si velmi dobře podobného útočníka, který si dovedl v šestnáctce najít míč do šance, ke kterému se balony do tutovek sami odráželi, lidově řečeno „měl čich na góly.“ Byl to na rozhraní padesátých a šedesátých let plzeňský Jirka Lopata. Dokázal balon napálit z každé pozice, stejně tak jemně umístit placírkou.
Výkon ostravského Baníku hodně naštval pravověrné fanoušky, kteří opět do moravské metropole přicestovali v hojném počtu. Jejich rozpoložení bylo znát i na sociálních sítích. Za všechny jakýsi Diego Grispanis. „Už jim konečně sáhněte na peníze. Teď máme ještě ty nejslabší soupeře, co budeme dělat potom? S každou další sezónou pod Brabcem je to horší a horší…. Máme čtvrtý nejhodnotnější tým ligy, tak problémy budou asi fakt jinde… Proč prodlužujeme smlouvy hráčům jako je Juroška? To asi fakt žádné ambice ten klub nemá …. Zřejmě je úplně jedno jestli to trénuje Panik, Kozel, Smetana, Vrba nebo Hapal. Taktéž jestli to vede Jankul, Grussman nebo jiní ..“ Něco pravdy na názoru fanouška zřejmě bude, protože Baník na jaře odvedl kvalitní práci zatím jen ve druhém poločase v Teplicích, kdy nastřílel pět gólů.
V duelu Hradec Králové – Mladá Boleslav hrály vlastně oba celky v domácím prostředí. No a vyhráli ti skutečně domácí z Mladé Boleslavi. Jejich výhru 1:0 zařídil Vasil Kušej pohotovou střelou z voleje a ještě k tomu z úhlu. Tento nadstandardně rychlý borec pláchl poté hradecké obraně ještě dvakrát, ale v jasných šancích neuspěl, skvěle ho vychytal čaroděj Pavol Bajza, který už v prvním jarním kole zazářil v Plzni. Autor prvního svého ligového gólu je trojnásobný dvaadvacetiletý reprezentant ČR do 21 let, zkušenosti sbíral v dresu Drážďan v juniorské Bundeslize, v druholigovém rakouském Innsbrucku a v našich druholigových klubech Ústí nad Labem a Prostějově.
Hradec Králové se nepotýká s bůhvíjakou formou. Na úvod jara překvapil výhrou 2:1 v Plzni, kde předvedl vysoce kvalitní výkon. Potom jakoby si borci Votroků mysleli, že se jejich soupeři pouze ukloní a odevzdají body. Vyřazení v poháru v Českých Budějovicích, domácí prohra 0:2 s Bohemians, potom částečné probuzení remízou 2:2 v Olomouci, ale teď opět „domácí“ propad. V příštím kole cestují Východočeši do Ostravy a oba celky budou jistě chtít vykročit k lepším zítřkům. Hradečtí toužebně očekávají dokončení nového stadionu, protože hrát stále na cizí půdě není žádná slast.
Liberec doma letos zatím příliš nezáří, jeho soupeř z Olomouce ve všech třech jarních utkáních remízoval. A remízoval i v tom čtvrtém. V souboji o první šestku šli Severočeši rychle do vedení brankou, která stojí za podrobnější popsání. Obránci hostů odražený centr z rohového kopu, asi dvacet metrů od branky si na míč naběhl Lubomír Tupla a rovnou z voleje ho nechytatelnou střelou napálil přesně k tyči. Krásný gól! Jenže Hanáci zabojovali a skóre otočili. Z penalty vyrovnal už slavistický plejer Mojmír Chytil a do vedení hosty poslal Jan Navrátil. Ale ještě za stavu 1:0 měl jít ven olomoucký zadák Lukáš Vraštil, sudí Michal Křepský za klasické sáně tasil červenou, ale VAR nesprávně zasáhl a z karty červené se stala žlutá. Na konečných 2:2 dvanáct minut před koncem upravil Lukáš Červ. Olomouc se pomalu stává remízovým králem, Liberec uhrál ze dvou zápasů doma vřadě pouhý bod. Na obou stranách maximální spokojenost rozhodně nepanuje.
Souboj Teplic s vedoucí Slavií měl jasného a troufnu si napsat, tisíciprocentního favorita. Zároveň šlo o souboj nejhoršího jarního celku s nejlepším. Severočeši před utkáním celkově letošní lize inkasovali nejvíce gólů (44), zatímco Slavia branek nejvíce nastřílela (60). Střetnutí bylo vyvrcholením sobotního ligového menu a skončilo velkým překvapením, troufnu si napsat malou senzací. Na jaře vstřelily Teplice jediný gól, nezískaly jediný bod a mezi slavistickými fanoušky se uzavíraly sázky, o kolik gólů sešívaní zvítězí. Odhady 0:3, 0:5 nebyly zvláštností a nepostrádaly realitní nádech. Při srovnání počtu a hlavně kvality obou hráčských kádrů se zdálo být vše jasné. Na Stínadlech se však děly věci!
Hned ve třetí minutě vyrobila slavistická obrana minelu, syn teplického manažera Štěpána Vachouška Tadeáš ji prchnul a mazácky prostřelil Ondřeje Koláře. Nastal totální chaos ve hře sešívané party i některých jejich jednotlivců. Tatam byla organizovanost týmu, jeho agresivita a nasazení. V transu hrající Teplice mohly přidat další gól, který by zřejmě lídra tabulky poslal definitivně do kolen. Severočeši měli za tohoto stavu kopat penaltu po ruce Igoha Ogbua, ale arbitr Tomáš Klíma ji nenařídil. Tento sudí se už po několikáté zachoval jako fanoušek sešívaných, nepomohl jim totiž poprvé. Slavia potom dostala šanci na obrat v podobě dvou správně nařízených pokutových kopů. První Mick van Buren ještě neproměnil, zaskvěl se Tomáš Grigar, ale při druhém už střídající Stanislav Tecl nezaváhal. Stav 1:1 vydržel až do konce, přestože Slavia druhý poločas po příchodu čerstvých hráčů mohutně útočila, ale Tomáši Grigarovi by slušela v Teplicích mohutná socha. Pokud se tedy skláři zachrání. Slavia sice po sobotních duelech zvýšila náskok před Viktorií na dva body, ale Západočeši měli před sebou těžké utkání na půdě Slovácka a jejich fanoušci byli ve velkém napětí, zda takový odstup zůstane, či jejich mužstvo sešívané v čele předběhne. Nebo v případě plichty bude platit stále jednobodový rozdíl. Na nedělní drama bylo zaděláno…
Noví trenéři českobudějovického Dynama čekali na první výhru. Domácí v celé sezoně před nedělním utkáním s Bohemians vyhráli doma jen jedinkrát. Potíž byla především ve střílení gólů. Za poslední čtyři utkání si zapsali českobudějovičtí pouze jedinou trefu do černého, a to byla vlastní plzeňského obránce Václava Jemelky. V neděli Jihočeši konečně zabodovali naplno. Klokani byli herně dobří, ale střelecké kopačky neměli správně seřízené. Dynamo dřelo, herní projev sice trochu vázl, ale bojovností často hodně dokážeš. A domácí dokázali! Dostávali se do šancí, jen Quadri Adediran z Nigérie spálil čtyři. Šest minut před koncem střídající Roman Potočný byl na správném místě a pohotově do sítě napálil odražený balon. Výhru 1:0 mohl v samotném závěru ještě pečetit Lukáč Čmelík, ale jeho sólo Martin Jedlička vychytal. Boj o udržení bude každým kolem gradovat, cenou zlata se bude vyvažovat každý získaný bod.
Pardubice – Zlín!!! V důležitém zápase prakticky o šest záchranářských bodů se utkalo nejmladší mužstvo s nejstarším. Zlín před tím čtyřikrát v řadě neprohrál, ale tentokrát se musel sklonit před elánem a nadšením pardubického týmu. Ke kvalitnímu hernímu projevu, přestože v něm tentokrát byly trochu výpadky, domácí přidali i střeleckou produktivity a zaslouženě zvítězili 2:1. Oba góly nesly plzeňskou stopu. V šesté minutě ve výtečné formě hrající Dominik Janošek napřáhl z dvaceti metrů a prudká střela skončila přesně v šibenici. Tak ukázková trefa se často nevidí… Po obrátce nejlepší hráč na hřišti Milan Hlavatý nacentroval, Robin Hlaváč trefil hlavou tyč a Ladislav Krobot trefil přesně. V nastaveném čase svěřenci trenéra Pavla Vrby jen výsledek kosmeticky upravili. Při pohledu především na hru Dominika Janoška a Michala Hlavatého, jsem hořce zalitoval, že již Viktorce nepatří. Jak by se teď hodili…
Slovácko – Viktoria. Slovácko letos doma ještě neinkasovalo, většinou rozhodovalo zápasy ve druhých poločasech a zlé jazyky tvrdí, že starší motor se déle zahřívá. Úřadující mistr venku v této sezoně zatím kraloval, když mimo svůj stadion neprohrál a z deseti utkání získal 24 bodů. Viktoria také porazila Slovácko pětkrát v řadě. Před týdnem jsem napsal, že pokud Viktoria nezlepší svůj herní projev, tak pravděpodobně ztratí na hřišti Slovácka body, a přesně to se stalo. Jestli si v sobotu fanoušci plzeňského mužstva po ztrátě Slavie mysleli, že je šance po vítězství vyhoupnout se opět na první příčku, museli být notně zklamáni. Místo aby pod kopačkami hostujících hráčů hořel trávník, předvedli ustrašený chaotický výkon plný nedůslednosti a chyb. Mužstvo není semknuté, nebojuje organizovaně jako jeden muž. Místo rychlých kombinací jen nakopávané míče, místo jistoty chyby v rozhodujících momentech. Před prvním gólem obránci odražený míč před šestnáctku, kde nikdo nebránil, zcela volný Vlastimil Daníček napálil míč k tyči a Jindřich Staněk, který měl zakrytý výhled, pozdě reagoval. Před druhou brankou zase Milan Petržela dokonale vyškolil Milana Havla, všichni očekávali přihrávku, ale explzeňský borec střelou na bližší tyč překvapil plzeňského brankáře, který si sám míč ještě vrazil do sítě. Ani se mi nechce počítat, u kolikáté inkasované jarní branky pravý bek Plzně byl. Řada hráčů má k ideální formě hodně daleko.
Defenzíva byla na podzim chloubou Viktorie, každý fanda fotbalu ví, že je základem výstavby hry mužstva, ale u Viktorie na jaře obranná činnost nemá pouhá okénka, v některých momentech jsou to výkladní skříně. Vymlouvat se na absenci Lukáše Kalvacha nelze, ano je mozkem týmu, ale Viktoria má dostatečně široký kádr, aby si s tím trenéři poradili. Začínám však pochybovat o opravdové kvalitě hráčů, kteří dosud seděli na lavičce a nedostali se do základní sestavy. Na Slovácku udělal trenér Michal Bílek změny, čtyřikrát střídal i v průběhu hry, měnil i herní rozestavení, ale všechno marno. V žádném případě nechci Viktorku zatracovat, pozorně ji sleduji od začátku šedesátých let, vždyť jsem zažil vzestupy a pády do druhé ligy. Posledních dvanáct let si tady v Plzni užíváme. Loňský mistrovský titul málokdo čekal, ale teď mám dojem, že si hráči myslí, že všechno půjde samo, že se vlastně nic neděje. Některá pozápasová vyjádření trenéra i hráčů po Slovácku tomu nasvědčují.
V dalších dvou kolech hraje Viktorka dvakrát za sebou doma s Libercem a Olomoucí, potom jede na Slavii. Povinností by mělo být získat v Doosan Areně šest bodů, jinak se může stát, že si do Edenu pojede mužstvo jen zahrát. Před jarem jsem osobně viděl plzeňský tým na konci ligy na třetí příčce, což se pomalu, pomaloučku stává realitou. Určitě bychom se v Plzni z třetí příčky nehroutili, ale zamrzí, když Viktorka hraje pod své možnosti. Adolf Šádek určitě současnou formu jen tak mávnutím ruky nepřejde. Vyžaduje vždy maximum od všech hráčů i trenérů.
Zvláštní pozornost si zaslouží Milan Petržela. Když hrál v Plzni, měl jsem pro něj velkou slabost, omlouval jsem i jeho některé herní výpadky. Fandím mu i i v dresu Slovácka. V neděli měl výrazný podíl na první brance a to, co předvedl devětatřicetiletý fantom s obranou Viktorky při druhém gólu, bylo obdivuhodné. V Plzni dokázal hodně, získával tituly, hrál Evropu, dostal se do reprezentace, tvrdil jsem, že odchází předčasně, a on to svými výkony v týmu Slovácka potvrzuje. Viktorku má stále ve svém srdci, což vyjádřil i po svém gólu: „Ano, neslavil jsem. Nehodí se, abych slavil proti svému milovanému klubu.“
Sparta – Jablonec. Letenští měli šňůru pěti domácích výher v řadě. Jablonci se venku nedaří, když mimo Střelnici prohráli čtyři z pěti posledních duelů- Výhra v Ostravě 2:1 v minulém kole měla být povzbuzením. Ale ztráty vedoucí dvojice byly především povzbuzením pro Spartu. Suverénně dokráčela k zaslouženému vítězství 3:0. když další tutovky zahodila. Ani pro karty stojící Tomáš Čvančara jí nechyběl. Střelecky se opět dařilo Lukáši Haraslínovi, který zaznamenal dva góly. Trenér Brian Priske zřejmě našel vhodné složení základní sestavy, vyhovující herní systém a Sparta se herně i výsledkově zvedá. Rudí hoši cítí krev Viktorky i Sparty, rozhodně se vrací do hry o titul. Pokud nebudou zbytečně ztrácet body venku, příští kolo hrají ve Zlíně, jejich velkou výhodou může být, že největší soky Slavii a Viktorii budou hostit před bouřícím kotlem na Letné.
Nakonec trochu ze slovenského soudku. V pátek jsem viděl v přímém přenosu opět utkání slovenské fotbalové ligy, tentokrát mezi Spartakem Trnava a Ružomberokom. Pětinásobný mistr Československa z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let je v tabulce třetí, nahání Slovan Bratislava s Dunajskou Stredou a stále má šanci na titul. Ružomberok má možnost vyšplhat se do šestičlenné skupiny, která bude hrát o titul. Utkání mě zajímalo i z důvodu, že v kádru obou soupeřů jsou hráči, kteří v nedávné době byli součástí plzeňské Viktorie. Za Trnavu hraje Roman Procházka a za Ružomberok kdysi nadějný talent Martin Chrien. Velkým favoritem byli Bílí andělé, však také celých devadesát minut soupeře herně jasně válcovali, vytvořili si spoustu šancí, rohů, ale ružomberská defenzíva byla skálopevná. Jak ubíhal čas, na trnavské kopačky se vkrádala nervozita, snad i s vědomím toho, že se soupeřem domácí prohráli posledních pět zápasů. A prohráli 0:2 i tentokrát! Hosté z tří střel na branku dali dva góly, ten druhý právě Martin Chrien, který po odchodu z Viktorie zkoušel štěstí i v Benfice Lisabon. Domácí Roman Procházka proseděl celé utkání na lavičce náhradníků.
Nadchnul mě trnavský stadion, mohl jsem totiž srovnávat. Já osobně zažil ještě ten starý, když jsem v srpnu 1972 osobně naživo viděl duel tehdejšího mistra v sestavě s Jozefem Adamcem, Karolom Dobiášem, Laco Kunou, Kamilem Majerníkem, Dušanem Kabátem a dalšími mistry kopaného míče s ligovým nováčkem Škodou Plzeň. Hosté dirigováni Františkem Plassem předváděli velmi dobrý fotbal, dostávali se i do šancí, ale Ivan Bican neměl svůj den, dvě jasné tutovky zahodil, třetí zazdil Ján Gomola. A tak favorit nakonec vyhrál 2:0. Bylo vyprodáno (na rozdíl od pátku, kdy se v devatenáctitisícovém hledišti ztrácelo dva a půl tisíce diváků), fanoušci přáli svým, ale také dokázali ocenit výkon soupeře. Když Škodovka úřadující mistry svírala, několikrát se z hlediště ozvalo: „Bravó Franto Plass!“ Omlouvám se za trošku letitou jedenapadesátiletou vzpomínku, inu nostalgie…
