Další naše skvělá videa můžete najít na Herohero 🔸 https://herohero.co/worldhistorycz
🔹🔹🔹
…Dostala také vysokou doživotní penzi i pojistku, která z ní udělala bohatou ženu. Nechala vybudovat dětské hřiště a koupaliště a rozhodla se zničit anglický park se vzácnými stromy. Dřevo prodala a zasadila brambory a další zeleninu, kterou pak prodávala německým vojákům v Praze. Aby mohla obchodovat, potřebovala pracovníky a v zámeckém areálu zřídila miniaturu pracovního a koncentračního tábora. V bývalých stájích žilo asi 150 vězňů z terezínského ghetta, kteří pro Linu Heydrich pracovali v nuzných podmínkách. Dostávali málo jídla a podle výpovědí svědků Lina nuceně nasazené pracovníky fyzicky týrala a špatně se k nim chovala. Podle pozdějších svědectví pozorovala dělníky dalekohledem a nechala příslušníky SS bičovat ty, kteří pracovali příliš pomalu. Plivala na ně nebo je bila, když se jí jejich chování nezdálo patřičně uctivé. Teprve v únoru 1944 přestali vězni z terezínského ghetta sloužit v Panenských Břežanech úplně. Lina Heydrich si však od Himmlera vymohla alespoň nějaké odškodnění: z Flossenbürgu dostala skupinu patnácti Svědků Jehovových. Opakovaně odmítala žádosti z jejich domovského koncentračního tábora ve Flossenbürgu, aby jim za ně řádně platila nájem. Věc nakonec zašla tak daleko, že Himmler sám začal jejím jménem provádět platby ze svého účtu.
24. října 1943 zemřel Klaus, jedno ze čtyř Heydrichových dětí, na následky dopravní nehody. Jezdil na kole se svým bratrem Heiderem na nádvoří zámku Panenské Břežany. Klaus si všiml, že je brána do ulice otevřená a vyjel ven, kde ho srazilo malé nákladní auto jedoucí po silnici. Hned po nehodě poskytl chlapci první pomoc židovský lékař, který byl v pracovní skupině na zámku, ale zranění byla smrtelná a Klaus ještě téhož odpoledne zemřel. Lina se rozhodla Klause pohřbít v zámecké zahradě a hrob vykopali židovští vězni. V předvečer pohřbu však Lina rozhodla, že místo posledního odpočinku jejího árijského dítěte nesmí být vykopáno Židy, a do rána němečtí vojáci vyhloubili a vyzdobili nový hrob.
Lina pak chtěla nechat zastřelit řidiče Karla Kašpara a všechny spolujezdce, ale vyšetřování shledalo řidiče nevinným.
Po válce jeden z očitých svědků vzpomínal, že viděl Linu Heydrich stát s hosty před vchodem do zámku a říkat: „Das ist alles meine“, což znamená „To je všechno moje“. To se však mýlila.
Rodina žila na zámku až do dubna 1945, kdy spolu s mnoha dalšími Němci opustila oblast a utekla před postupující sovětskou Rudou armádou. Před odjezdem nechala zabít králíky, husy a kuřata a sklenice s konzervovaným masem si vzala s sebou. S každým ze zaměstnanců zámku si potřásla rukou a slíbila jim penzi, protože věřila, že se na svůj zámek vrátí. To se však nikdy nestalo.
Ve druhé polovině roku 1945 Lina konečně dorazila se svými dětmi do rodného Fehmarnu. V roce 1948 ji československý Mimořádný lidový soud v nepřítomnosti odsoudil k doživotnímu vězení. Dva roky se Lina musela skrývat před úřady ze strachu, že by mohla být vydána do Československa. Britské úřady však nakonec žádost československé vlády o její vydání do Československa zamítly.
V dalších deseti letech měla Lina jen omezený příjem. Její dům ve Fehmarnu, který po válce dočasně zabavili Britové, jí byl vrácen. Opakovaně žádala o generálskou penzi, přestože Heydrich jako generál SS nebyl podle německých úřadů „voják“, ale válečný zločinec. Nakonec jí však byl přiznán vdovský důchod.
V roce 1965 se seznámila s finským divadelním režisérem Mauno Manninenem, za kterého se provdala, aby si mohla změnit příjmení. Lina poté provozovala bývalý letní dům Reinharda Heydricha ve Fehmarnu jako restauraci a hostinec. Značnou část její klientely tvořili bývalí stoupenci nacistického režimu, kteří vzpomínali na „staré dobré časy“. Restaurace však v únoru 1969 vyhořela. Její manžel Mauno Manninen zemřel v září téhož roku.
V roce 1976 vydala paměti s názvem „Můj život s Reinhardem“. Na období života v protektorátu vzpomínala opakovaně s nostalgií a ani na sklonku života neprojevila lítost a odmítla přiznat jakoukoli vinu svého manžela na nacistických zločinech. O zvěrstvech v nacistických táborech prohlásila: „Všechno to byla pohádka“.
Když Lina 14. srpna 1985 ve Fehmarnu zemřela, bylo jí 74 let.
V roce 1979, šest let před svou smrtí, řekla: „Národní socialismus byl vírou a té se nemohu nikdy zříci.“
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#holocaust
#worldwar2
#ww2
