IVO STREJČEK
Na jakési pražské konferenci, kde se před pár dny mělo hloubat málem o novém světovém uspořádání, vystoupil i český – pirátský – ministr zahraničních věcí Lipavský. Jeho řeč byla jako obvykle namyšlená a arogantní, jeho návrhy „pirátsky“ agresivní. U některých z nich se na chvilku zastavme. Jsou pro naši společnost natolik nebezpečné, že by opravdu neměly zapadnout a měli bychom si Lipavského slov se vší vážností všimnout.
Začněme od Lipavského prvních vět. Na úvod všem sdělil, že „hlavním úkolem dneška je odolávání ruskému imperialismu“. To je sice Lipavského dlouhodobá pozice, která je posvěcena i exaltována pozicí Fialovy české vlády, je to ovšem pozice, která stále častěji posouvá českou zahraniční politiku na nejzazší okraj západního názorového spektra. České vládní názory jsou ve vztahu k Rusku natolik extrémní, že bychom jen těžko v našem okolí hledali názory vyhrocenější. Českým „gaučovým“ rusobijcům to jistě dělá radost, je však postoj záměrně vyhrocovaný na samotný okraj přijatelnosti v dlouhodobém zájmu České republiky? Zkusme na tuto otázku neideologicky hledat odpověď (jsme-li toho v dnešní antiruské hysterii vůbec schopni).
Při pohledu na ministra Lipavského jednoho napadne, kde se bere v člověku tak mladém tolik „antiruské“ zloby, zášti a nenávisti. Vždyť jde o kloučka, který nejenže nepamatuje traumata spojená s invazí států Varšavské smlouvy do Československa, ale musí jít i o nezkušeného mladíka, který v československo-sovětském komunistickém prostředí nikdy nežil a strasti té doby nikdy osobně nezažil. Z jakých hlubin čerpají tito političtí adolescenti svůj fanatismus? A je jejich fanatismus vůbec autentický? Není je to vše jen účelová hra? Jen póza? Jen pokus o dobově výhodný dramatický postoj?
Lipavský je ministrem zahraničních věcí, není jen figurou z nějakého zběsilého pirátského internetového fóra. Jeho základní výbavou by snad měl být uměřený diplomatický slovník. Snad bychom jako občané tohoto státu, který on reprezentuje, měli mít právo očekávat, že se bude diplomaticky „držet zpátky“. Vždyť je to on, kdo na svých cestách po celém světě naši zemi symbolizuje. On přece musí slyšet, že názory na rusko-ukrajinskou válku jsou v Asii, Africe, Jižní Americe odlišné od názorů našich, tedy že vnímání tohoto konfliktu významnými světovými hráči vůbec není „lipavsky“ jednosměrné. Proč není v jeho myšlenkové kapacitě vzít v úvahu i jinou realitu než tu, která vládne pod Fialou ve Strakově akademii nebo v pirátské ideové centrále?
Lipavský ovšem pokračoval: „… Rusko nás chce rozdělit a podporuje populisty na všech stranách – ať jsou nalevo či napravo…“. Populistou je v očích Lipavského samozřejmě každý, kdo si troufá polemizovat s vládní linií pětikoaliční vlády Petra Fialy, ale ani to není nic nového. Přesto komentovat Lipavského odsudky populistů jako málem „Putinových pohůnků“ dnes nechci. Lipavský šel totiž mnohem dál a řekl: „Jedním z léků [proti ruskému vlivu] by byla strategická komunikace. To je něco jako školní třída … taková třída má svého učitele, který vám neříká, CO si máte myslet, ale JAK myslet…“.
Jsem si jist, že v novodobých polistopadových českých politických dějinách nikdo z českých politiků takto otevřeně nevystoupil proti svobodě slova. Nevzpomínám si, že by si kdo dovolil takto svévolně a drze volat po znovunastolení komunistické oficiální vládní propagandy, která lidem „naleje“ do hlav, jak mají myslet. Zatím tu před Lipavským nebyl nikdo, kdo by se k bolševikovi Dzeržinskému přiznal tak otevřeně. A nikdo, nikdo z české politiky se proti bolševismu Lipavského neohradil. Nenašel se žádný hlas – ani v poslanecké sněmovně, ani v oné bájné „pojistce demokracie“ v Senátu. Chtít od „fialovců“ vyjádření jisté distance od agresivního pirátského myšlení je zbytečné (od Rakušana, Dvořáka, Jurečky, Baxi, Bartoše…?), kde ovšem zůstala opozice?
Své vystoupení ministr zahraničních věcí české vlády, ne nějaký tlachal nad sklenicí piva, zakončil výzvou, abychom „posílili současné zákony, které nám pomohou postavit se ruskému vlivu u nás“. Jaké zákony to mají být? Zákony proti podvracení republiky? Zákony proti „hanobitelům“ naší země? Zákony omezující svobodu slova? Zákony rozšiřující pravomoci všech, kteří „bojují proti dezinformacím“? Ne Lipavský, tato slova nám musí vysvětlit sám premiér Fiala!
Znovu se tedy ptám, jak je možné, že Lipavský je po svých slovech na konferenci GlobSec ještě ministrem zahraničních věcí vlády, která se tak úporně a hlasitě hlásí k dodržování jakýchsi „evropských hodnot“, o nichž tvrdí, že stojí na vládě práva a svobodě slova. Ostatně je to právě Fiala, kdo se tak vehementně hlásí k „evropským hodnotám“, až spolu s Tuskem vedou V4 k rozpadu (neboť Orbán i Fico jsou českou i polskou vládní elitou považováni div ne za diktátory vládnoucí výhradně skrze potlačení svobody slova).
Lipavského slova pronesená na oné konferenci jsou dalším – vědomým – krokem jednoho z představitelů dnešní české vlády směrem k nesvobodě. Jenomže Lipavský není jen osobou sám o sobě. Oč jednodušší by to bylo. Je reprezentantem podivné anarchisticko-levicové struktury – Pirátů, kteří v džungli zákazů, nařízení, direktiv a omezení našich svobod pod hlavičkou „digitalizace“ vidí budoucnost světa. A ti jsou ctěnou součástí Fialovy vlády. Jak dlouho to ještě máme za povinnost tolerovat?
Ivo Strejček, IVK
