Listy dědovy, aneb jak potomstvo uchovává tvorbu svých předchůdců, je-li k tomu vedeno

Listy dědovy, aneb jak potomstvo uchovává tvorbu svých předchůdců, je-li k tomu vedeno

napsal  Geordyn

Zdravím všechny čtenářky a čtenáře blogu Kosa Nostra zostra.

Tentokrát o něčem nejosobnějším.

Léto budiž pochváleno. Chladná rána začátkem června mají vystřídat vedra přímo tropická. Golfský proud buď už fakticky slábne, nebo přehřátý povrch moře něžně nazvaný – jezulátko – opět mění směry tryskového proudění vzduchu, anebo je to vliv faktoru extra výkonného vysílače na Aljašce? Ultrakrátkých radiových vln, kdysi zkoušených Nikolo Teslou. Ten pro nedostatek financí výzkum nedokončil. Dnes je tu i onde peněz až moc. Ale nedejte na fámy, i když… Kdo ví? Třeba je v tom i ta čínská zkoušená šestka G, či už sedmička G?

Už žít a bydlet pod vedením samozřejmě silnoproudým elektrickým se nedoporučuje. Kdysi se kolega uřekl o režimu let padesátých ( bylo to po roce 70) a před ostatními to kompenzoval – „ať žije SSSR“, třikrát… Že by se nyní a tu hodilo podobně – ať žije… raději desetkrát, když je ta nevypověditelná smlouva o základně Amíkům na let deset? To záleží na charakteru. Jeho založením. Stabilním a jistém, třebaže uklouznout může každý. Neumí-li brzdit… Nechoďte s pány na led, tam se uklouzne často se zlomením i vazu.

Na něco, nebo někoho se ten celosvětový chaos svádět musí. Když propaganda už přesáhla do fanatizmu.

Vraťme se raději k dovoleným a letním teplům. Půjde-li to.

Nejspíš už s nastávajícím létem a mnohým i blížící se dovolenou v různých koutech – světa snad ani ne, vzhledem k úbytkům toho, co k spokojené dovolené je naspořeno, nebo není na rodinných účtech. Vichrem zbrojních nákupů z ciziny. Cizina je název pro země, už tím slovem, kde nám – octneme-li se tam, je většina okolí, lidé mluvící jinak, jejich vzhled, zvyky, způsoby – ne neznámé, víme kde jsme a proč. Chybí jistota domova. Nemůžeme tam cítit se jako doma, kde známe vše a nepřekvapí snad nic. Jen ta Pětidemolice. Překvapuje zatím trvale a neurvale. Kolaborantů stále dost.

Tak snad ty tři týdny dovolené jen u Máchova jezera, u Hamru na jezeře, nebo na vlastní, ne-li vypůjčené chatě. I na zahrádce může být za hezkého počasí příjemně.

Jen ten kalící mrak, ženoucí se stejně zlověstně jako to, co se odehrálo před historicky hodně a hodně dávno, ačkoliv má stejný cíl a možná i stejný výsledek. Kdo logicky srovná s chladnou myslí kupování odpustků na financování válek mezi Papeži ve 14. století a placení emisních povolenek dnes a zítra, musí se zeptat – co takhle stejné společenské vyústění toho – bude, bude? A přibližně totožně? Baba Vanga by mohla vědět. Když odpustky a povolenky totéž jsou.

Ale pohledy na zelené lesy a modravé hory o dovolené určitě odeženou nevhodné chmury. Doporučuji. Zabírá to i když krátkodobě, ale zabírá. Zeleň a vůně právě kvetoucích lip nabízí hodně. Velkolisté mají velký úspěch. Uklidní.

Snad dále dovolíte abych se vrátil k tomu nadpisu, jsouc poučován neustále svou velmi pestrou životní poutí – a pochlubil potomstvem a jeho pílí – vždyť vychovat řádně své nástupce je svatou povinností každého lidského tvora – kdo toho nedbá a nedopatřením přírody, nebo svou lehkomyslností ( náhodnou nebo i úmyslnou – ke své škodě), nezanechá žádnou smysluplnou stopu – lidově řečeno – ani pes po něm neštěkne. To chlubení mi odpusťte. Starcova pošetilost. Poznáte sami. Za pár let. Let životem nezastavíte. A zrychluje se.

A proto kratičce ze své balkónové bramborové zahrádky mohu (s vlkovým velkomyslným – doufám souhlasem – předvést vnučkami vytvořenou a mnou focenou přehlídku tří knih, ve kterých si mohou potomci číst dědovy články, až jednou zmlkne internetová služba. Stane se to určitě a jistě, jako zanikly kdysi kláštery, schraňující písemné i architektonické památky a znalosti předchozích věků. Budou moci číst o událostech a myšlenkách v textech nazvaných oněmi vnučkami – Listy dědovy. Asi sto textů na velmi rozmanitá témata. S úvodem na prvním listě – Náš dědeček nás brával pozorovat hvězdy. Naučily jsme se poslouchat ticho, vidět světlo a cítit noční vítr…

Výstřižek3

S dodatkem – Tento jedinečný manuskript dědy Slávka vychází nakladatelstvím D & H pouze v jediném a to nezničitelném originále.

A také – Pro dědu k jeho narozeninám

v roce 2020

Dáda a Hantu Wash

Zatím jen ve tří knihách, jejichž exempláře lze – snad to půjde zvěčnit příteli vlkovi obrazem – vidět nad vlnícím se balkónovým brambořištěm. V minulých letech tam byly i jahody, nebo byla rajčata. Letos pokus o získání vlastní mini úrody brambůrek. Setba z běžných brambor z obchodu – tedy brambor egyptských, nebo holandských, či chorvatských. Tak dalece jsme už zvlčili, vlku promiň – my pěstitelé světově známých odrůd brambor z Vysočiny – kdysi kilo za padesát haléřů. Nebo devadesát ? Československých.

Zjistíme jak se jim bude líbit růst na podhůří začínajících Karpat. A na balkoně. Tedy přesněji lokalizováno, v severní části dolnomoravského úvalu. Pro velmi malý obsah zeminy pro ně nutno každý den zalévat půllitrem vody. Jinak kloní své bramborové hlavinky hodně nízko. Bez obav o jejich osud. Ověřeno v minulosti s jinými rostlinami – když existuje jinde i pěstování hydroponické.

Dvě knihy v černé vazbě a jedna v modré. Aby autorky ihned poznaly, kdo co vázal. Jejich jeden pradědeček totiž byl knihař. A papírník s malým obchůdkem mezi dvěma základními školami v moravském městečku. Jakoby to knihařské řemeslo zanechalo svou stopu ? Asi ano. Vždyť v knihovně máme asi deset knih vázaných mým tchánem.

Budu-li ještě vzhledem k věku a odolnosti vlastního organizmu moci brambůrky na podzim sklidit a ochutnat, možná dám vědět, jak se vydařily. Nebudu-li, vyhrábnou si je a ochutnají potomci.

V tom je ta nesmrtelnost člověka. V jistých zemích na východě, mívají potomci v rukou fotografie svých předků a oznamují tak také jejich nesmrtelnost. Znalí vědí, neználci už ne. Protože ti takto – neexistují. Zatím obrazně a později fakticky.

Řečeno snad filozoficky – Svět oplácí tím, čím zaseješ. A jak opatruješ. Zemědělsky řečeno také tak. Někteří sejí vítr a sklízejí bouři – nerozhlédli se, nebo byli navedeni větroplachy. Přesně tak.

A povolte mysli také jisté zahloubání. Osvěží.

Je pátek a před devatenáctou hodinou. Čas pro zapálení plamínku svíčky proti válce a proti pražské vládě ze solidarity se světluškami v Olomouci a Brně. Možná – obnoví-li se i ve Zlíně. I jinde.

Takto svítit sám, není malichernost. Vzpomeňte na duchovní sílu statisíců bratrů Slováků pro léčbu jejich premiéra pana Roberta Fico. Také jednotlivci. Bezpečně to funguje.

Vlkův  dovětek:

Kdy jste  naposled  četli  takovouhle  dokonalou  člověčinu???  Já  Ani nepamatuji! Velebný a moudrý kmete  Geordyne, jsem si  jist,  že ty  brambory  sklidíš.  A  ještě  další a  další.  A  přidáš  nejméně  čtvrtou  knihu svých příspěvků  v Kosy.   A pozdravuj  svoje   moc  šikovné  vnučky  vydavatelky!