26. 10. 2026
V poslední ze seriálu besed pod názvem „Formula smysla“ si komentátor Dmitrij Kulikov po delší době pozval finančníka a propagátora vědy, jinak člena předsednictva Rady pro zahraniční a obrannou politiku RF Ladislava Loseva a bylo to natolik zajímavé, a hostitel, jinak velmistr ve skoku do řeči, se držel zpět, a tak jsem se rozhodl pro vás přeložit rozhovor celý… (překl.)
Máme-li odlišit zprávy, události mající dlouhodobý vliv od těch, které momentálně zapůsobí, ale dál už ne, musíme odlišit, zda mají události fundamentální ráz a zasahují do rovnováhy sil a zájmů, vzniká-li faktor dodatečných nákladů pro strany…
Například v ropném a plynárenském průmyslu si pamatujeme události 28. února, kdy USA s Izraelem napadly Írán. Tak tato událost měla fundamentální význam a vyvolala příliv nákladů a ztrát v ekonomice a částečně pomohla nám.
Objevují se a zase mizí překážky, mění se struktura finančních trhů nebo politická struktura, mění se politika, uvalují a odvolávají-li se sankce, atd.
A nyní, když vidíme okamžitý kaleidoskop událostí, který připravuji, tak zjišťujeme, že může počkat, ale místo toho si promluvíme o tom, co se děje ve světě, a hlavní událostí je dnešní ráno v Srbsku a Brazílii – pokud jde o ni, proč se tak vzrušují Reuters, Bloomberg, americká a evropská média – co se to takového přihodilo?
Nejdřív ale k Srbsku: – jak vidíte, prokletí Zelenského funguje (kdo si s ním podá ruku, brzy končí), ať se Vučič snažil udržet u moci jak chtěl, hrát na všechny strany a usedět na dvou židlích (ve snaze přesednou do premiérské), nebylo mu to nic platné a prohrál. Otázka ale nezní proč a jak prohrál, ale s kým prohrál. Prohrál proti síle, o níž ani my ani Evropané pořádně nic nevíme – v podstatě je to studentské protestní hnutí. Co znamenají studenti v politice, si pamatujeme ze dvou příkladů ve středo a jihoasijských zemí. Jedno studentské hnutí u nás už ze seznamu teroristů vymazali – afghánský Taliban, zatímco pákistánský Taliban stále teroristickým hnutím je…
K událostem v Srbsku sám Vučič prohlásil, že nová moc zavede sankce proti Rusku, ta ale o záměru uvalit na Rusko sankce nic konkrétního neoznámila. Tam je to natolik různorodý dav různých opozičních hnutí, že sami západní politici nechápou, k čemu tam došlo, a mně se zdá, že tam uvidíme děj filmu od Kusturici (kteréhokoli)- fantasmagorie, sociální drama, tragikomedie – vše jako podle Kusturici. To zmatení, které mezi evropskými politiky zavládlo, je zastihlo nepřipravené. Jsou tam jistě síly prozápadní, ale jsou tam i síly nacionalistické, které Vučičovi neodpustily jeho přešlapování před Západem, a není vůbec jisté, zda bude pokračovat předpokládaná tendence ke vstupu do EU a NATO.
Pro nás dnes nemá smysl naslouchat poraženému Vučičovi, ale musíme pochopit, s kým tam pracovat a jak tam budovat vztahy tím spíš, že to není národ, který zrazuje.
Brazílie
Druhou nejdůležitější jitřní zprávou pro naše protivníky bylo vítězství Luly da Silva nad Bolsonarem mladším ve druhém kole brazilských prezidentských voleb, které dle prognóz ten měl po prvním kole jakoby „v kapse“. To bylo naprosto nečekané. Všichni, včetně Američanů očekávali, že 25-26 října přijde konec BRICS, že se jim podaří vytáhnout z BRICS nejdůležitější zemi Latinské Ameriky a konstrukce BRICS se sesype, že se podaří nastolit proamerický režim a tím se naplní Monroeova doktrína.
Navíc odmítla připojení k USA roponosná kanadská provincie Alberta… – a nezapomínejme, kdo je hlavou Kanady… – britský král, a premiérem je bývalý šéf Banky Anglie, co to byla Britská východoindická společnost a jak fungují peníze, a že je třeba oddělit stát Velká Británie, nebo co z ní zůstane, od struktur vytvářených po staletí, jež po staletí hromadily peníze nakradené v koloniích. Ty peníze totiž jen tak nezmizely, utraceny na paruky a krajky už v 17.století. Oni je hromadili a nadále je hromadí a investují. A zápas, který nyní budeme sledovat v Evropě, na Ukrajině, v Latinské Americe, možná i s Čínou … – to bude zápas starých globalistických peněz (o nich se zmíním zvlášť)…
Dm. Kulikov: – Chtěl bych, i v této souvislosti, obrátit pozornost posluchačů k nedávnému prohlášení Zelenského, že se k žádnému vyhlášení neutrality nechystá, zmenšovat armádu taky ne, územní otázky se chystal projednávat osobně s Putinem, k čemuž zřejmě nedojde… – důležité je ale to první: – že všechna ta jednání v Norsku i jinde nemají cenu. Zelensky slibuje obyvatelstvu energetickou dohodu, námořní dohodu, s tím, že ovšem budou i nadále napadat lodě v mezinárodních vodách… Tímto chci zdůraznit, jaký význam má britský Královský dům a Koruna v těchto velkých úvahách, protože ona nezávisí na kapitálu, ona je sama jeho součástí.
Jistě. Tím, co se děje na Ukrajině se zabývá londýnská City. Ale zpátky k Brazílii: – Lulovi da Silva je 81 let a začíná své 4.funkční období a Bloomberg k tomu píše, že to vše odporuje latinoamerické tendenci, kde stále více středopravých kandidátů a příznivců Trumpa vítězí, zatímco nejlidnatější a hospodářsky nejsilnější dvě země, Mexiko a Brazílie mají nadále vlády středolevé. Bolsonaro ml. se sice snaží přes Nejvyšší soud výsledek zpochybnit, ale nejspíš to k ničemu nepovede. Brazílie tedy není zatím ztracena ani pro Čínu ani pro nás pro spolupráci v rámci BRICS. Proto to tak rozzuřilo Trumpovu administrativu a vyvolalo takovou bouři komentářů, kde je takové Srbsko až někde na 10. stránce.
Pojďme ale dál, protože tu máme další zemi na písmeno „B“.
Bulharsko
Tam prezidentsdké volby v 1.kole nedopadly a 1. istopadu bude kolo druhé a rozklad je takový, že hlavní kandidát Iliana Jotova za Progresivní Bulharsko Rumena Radeva stojí v podstatě vyrovnaně proti dřívějšímu pověřenému premiérovi Andreji Gjurovovi – takže nelze vyloučit ani to, že i Bulharsko by se mohlo odštěpit od proukrajinské koalice a začít rušit protiruské sankce nebo aspoň změnit svůj přístup, protože nás nemusí vzrušovat ani tak sankce, jako bezpečnost Černého moře. Navíc je otázka, jak Bulhaři přežijí zimu, zda je spasí El-Niňo, na které tolik spoléhá EU.
Ještě bych citoval z dokumentu jedné země (není to ta, kde je „ein Reich, ein Fuhrer“),ale jiná:
…“Původ jakékoli suverenity tkví v podstatě v národu.
Svoboda spočívá v možnosti dělat vše, co neškodí druhému.
Tak je uplatnění přirozených práv jedince stanoveno hranicemi,
zajišťujícími ostatním členům společnosti požívat stejných práv“.
Jde o Deklaraci práv člověka, občana z roku 1789, z níž začala Velká francouzská revoluce…
Francie
To, co se dnes ve Francii děje, je v naprostém rozporu oné Deklarace, která je základem všech francouzských republik po sobě jdoucích. Lid nemá žádná práva a svobody, vládne mu bůhvíkdo a možnost dělat to, co neškodí druhému, je přeškrtnuto tím, že lze konat cokoli, co vás napadne, jakkoli to škodí druhým, a to jak na nejnižší úrovni, tak i na úrovni státní moci.
V minulém týdnu se ve Francii stal zázrak… – agentura Moodyś stanovila Francii rating Aa3, a proti očekávání ho nesnížila, což zřejmě vydrží do voleb.
A nyní k tomu, proč to asi udělali. Na stránkách FT dosud visí rozhovor, který poskytl David de Rothschilda s korespondentkou FT v kavárně na boulevardu Saint Michelle v Paříži a rozpovídal se o tom, jak instalovali do funkce prezidenta Francie Macrona… – člověka, který se pohyboval v okruhu osob globálních peněz…
No a toho člověka nyní zachraňují přes finance, protože chápou, že to, co se děje na ulicích Francie, není to, co světoví finančníci potřebují. Francie je zemí s jadernými zbraněmi. Oni to vidí tak, že pokud lze problém řešit penězi, pak to není problém, ale náklady.
Další informace z těch kruhů:
Banka Rothschild převzala kontrolu nad dvěma ukrajinskými bankami – proč? Podle nich zřejmě bitva o Ukrajinu nekončí a jsou nutné jiné cesty financování, nejdřív toho režimu a potom prostoru, který koupili (anebo od kyjevského režimu dostali za pár cingrlátek jako kdysi v Africe) a vědí, že koloniální válka je stále dražší. Belgie odmítla vydat zmrazené ruské peníze Ukrajincům, tak žádná ratingová společnost nepomůže zachránit evropský finanční systém. Protože pokud porušíte mezinárodní právo a předáte peníze centrální banky, aktiva maximálně chráněná mezinárodním právem kvůli nějakým politickým výhodám, pak odpovídat budou všichni. A to dlouho a bolestivě, protože bude nutné aktiva Rusku vrátit spolu se sankcemi, ale navíc vrátit peníze úplně všem, tedy Američanům, Číňanům, Latinoameričanům i drogovým kartelům, kteří do Evropy přivezli peníze – protože z Evropy budou utíkat všichni! Včetně Evropanů samých, ačkoli není jasné kam, kromě Ameriky.
Američané doufají, že je zachrání emise dolarů a další nafukování dluhů, bez ohledu na všechny varovné propočty.
Američané ale přitom chápou, že mají před sebou další část představení, kterou je Blízký Východ, připravují veřejné mínění k tomu, že asi budou muset přikročit k pozemní operaci. Překvapil mě článek v Foreign Affairs s názvem „Hranice americké moci“, jehož smysl mi velmi připomíná dialog Stierlitze s generálem Wehrmachtu ve vagónu vlaku směřujícím z Berlína do Švýcar. Kdy generál říká, že nelze samotným bombardováním dosáhnout vítězství, že je třeba stát nohama tam, kde je fronta. Američané se dosud domnívají, že mohou zvítězit jen bombardováním. Z toho pro nás plyne, jak oni píší, že Rusko nedosáhne vítězství, aniž by noha jeho vojáka vstoupila do Kyjeva, jakkoli globalisté mají představu věčné války.
Trump s globalisty poněkud nesouhlasí, protože on i jeho okolí ví, že dříve, či později peníze, vynaložené na podporu Ukrajiny, skončí tím, že to vše bude Rusko a my budeme mít plné právo na kompenzaci všech ztrát škod, které nám způsobili, a to i z majetku, který tam dostali.
Tady je třeba vysvětlit jednu důležitou věc:
Proč se evropští politici tak nezodpovědně chovají ke svým občanům ?
Protože se oni zodpovídají jiným lidem!
Protože ti, kteří nyní zachraňují Francii, berou pod kontrolu bankovní systém Ukrajiny, bojují s Trumpem na finančním poli a pokouší se vybudovat hegemonii jinak …
Tito bankéři a finančníci jsou těmi, komu se zodpovídají europolitici!
Ti, kteří investovali do Ukrajiny, nutí nyní europolitiky: – aby z prostředků daňových poplatníků, evropského byznysu, na jeho úkor a na úkor obyvatel Evropy – toto vše financovali. Proč? Protože mohou, a tak stojí jejich moc.
Nezbývá tedy nic jiného, než tyto jejich iluze rozptýlit. Protože my máme také kupní smlouvu na Kyjev z roku 1667, ale i na Pobaltí – ovšem bez Pobaltů, kteří mohou klidně odejít třeba do Kanady…
No, a Blízký Východ se musí připravit k čemusi velmi vážnému…
A nyní se krátce vrátím ke, v úvodu zmíněnému, „kaleidoskopu“:
Plánuje se velká podmořská válka, infrastrukturní válka s podmořskými kabely, s plyno- a ropovody, ale hlavně s kabely.
Internet a datacentra, která bylo možné stavět na Blízkém Východě a dalších místech. Ta centra jsou, jak se ukazuje, velmi závislá na oněch podmořských kabelech, ležících na dně Hormúzského průlivu, Rudého moře, v průlivech sousedících s Čínou a dostat se k nim příslušnými aparáty je poměrně snadné, ale opravit je, pokud budou porušeny na několika místech, třeba uprostřed Atlantiku. A USA i Írán se k tomu připravují. Emiráty se od Íránců vykoupily, tak je Írán nijak silně nebombarduje (jen cizí objekty a investice) – v Íránu jsou normálně uvažující lidé. Pak tam ale jsou síly které nelze za arabské peníze koupit – Izrael, který má zájem na tom, aby nebyly ani Emiráty, ani Saudská Arábie ani Írán, a vůbec žádný muslimský svět. A proto ten chaos, který tam způsobili, bude pokračovat, jakož i vše, co z toho vyplývá…
Jen malá poznámka závěrem:
Prognostici naší centrální banky předpovídají cenu 55 usd/barel, přičemž dle mého to je příliš konzervativní a bude v lepším případě 155. Zajímavé je, že se dnes burzovní ceny ropy liší od fyzické přibližně o 25%. Při ceně barelu 110-111 usd, je cena naší ropy Urals na trhu 130 dolarů, při ceně 117 pak kolem 140 dolarů za barel.
www.youtube.com/watch?v=xI728oPiG2I&t=668s
Preklad: St. Hroch, 27. 10. 2026
