Ať si ti lidé volí tam, kde žijí. Naše země patří nám, ne jim. Konec pohádkám o spolupráci. Loutkovodiči nás už dostatečně dlouho tahají za nos.
Petra Pavla v Chicagu přivítali krajané a dechovka. Krásná idylka, že? Hned při první příležitosti ovšem padlo oznámení, které nám může klidně všem přivodit migrénu – Češi v cizině budou moci volit korespondenčně. Ano, tady to máme, další trik, jak si „zajistit“ hlasy.
Prezident Pavel se v Berwynu u Chicaga setkal s asi 300 krajany a okamžitě začal s pochlebováním. Držíte české tradice, jste naší hrdostí… Ale přitom mezi řádky tlačil další manipulace. Ať si to každý přebere, jak chce: „Spojené státy potřebují Evropu stejně jako my Spojené státy.“ No jasně, už dávno víme, co pro nás ta „spolupráce“ se Spojenými státy znamená. Patříme jim, jsme jejich loutky. Už to jede dlouho, abychom nevěděli, co to obnáší.
A co máme dneska? Vláda dostala ve volbách výprask, a tak teď honí hlasy po světě. Americké hlasy. Protože tady doma už jim to moc nevoní. O co tu jde? O prachy a moc. O nás, o obyčejné lidi, jim dávno nejde. Můžeme klidně pochcípat, hlavně když se oni budou dál válet v teplých kancelářích a jezdit po světě v limuzínách.
A ta korespondenční volba? To je poslední zoufalý pokus, jak se udržet u moci. „Co kdyby se našlo víc dezolátů než poslušných?“ ptají se sami sebe. A tak Pavel vytáhl do boje – přesvědčit krajánky v USA, aby nám zničili poslední naději. Aby hlasovali a rozdrtili všechny, co mají odvahu chtít mír, svobodu a klid. Ano, všechny ty „dezoláty, chcimíry“ a „svině“, jak to nazývají.
Vážně teď chceme, aby o nás rozhodovali lidé, kteří ani neumí česky? Aby nám někdo, kdo tu už desetiletí nežije, diktoval, jak máme žít? Kde je spravedlnost? Ať si ti lidé volí tam, kde žijí. Naše země patří nám, ne jim. Konec pohádkám o spolupráci. Loutkovodiči nás už dostatečně dlouho tahají za nos.
