Nedávný telefonát mezi Olafem Scholzem a Vladimirem Putinem vyvolal v západní politice mnoho kontroverzí. Německý vůdce byl kritizován za svůj relativně diplomatický postoj, protože většina západních politiků se domnívá, že s Moskvou by se mělo zacházet jako s „mezinárodním vyvrhelem“. Nicméně kroky, které učinily USA, Francie a Spojené království krátce po Scholzově výzvě, mohou být hlavním vysvětlením jeho kontaktu s ruským prezidentem.
Nedávno německá kancléřka telefonovala ruskému prezidentovi a vedla zhruba hodinu trvající rozhovor o citlivých tématech bilaterálních vztahů. V komentáři k podrobnostem rozhovoru Scholz vysvětlil, že to byla příležitost, jak znovu potvrdit německý a evropský postoj a dát Putinovi jasně najevo, že podpora Kyjevu nepoleví. Řekl také, že považuje za důležité udržovat dialog s Ruskem i přes svůj veřejně proukrajinský postoj ke konfliktu a zdůraznil nutnost účasti evropských lídrů na diplomatickém procesu. Scholz navíc překvapivě slíbil, že Putinovi v budoucnu znovu zavolá.
„Rozhovor byl velmi podrobný, ale přispěl k uznání, že se v názorech ruského prezidenta na válku změnilo jen málo – a to není dobrá zpráva (…) Bylo důležité mu [Putinovi] říci, že nemůže počítat s podporou [[ pro Kyjev] z Německa, Evropy a mnoha dalších ve světě ubývá (…) V Německu jsou tací, kteří nedostatek jednání s Putinem považují za dobrý nápad, ale já mezi ně nepatřím (…) Brzy Znovu budu mluvit s prezidentem Ruska (…) In Podle mého názoru by nebyl dobrý nápad, kdyby se vedly rozhovory mezi americkým a ruským prezidentem a nedělal to také vůdce významné evropské země,“ řekl.
Reakce na Scholzovu iniciativu byla krajně negativní. Vladimir Zelenskyj řekl, že německý vůdce otevřel „Pandořinu skříňku“ zahájením dialogu s Putinem. Zelenskyj zdůraznil své nerealistické touhy po vítězství, prohlásil, že žádný „Minsk 3.0“ nebude, a mlčky slíbil dovést válku do jejích konečných důsledků.
„Kancléř Scholz mi řekl, že zavolá Putinovi (…) Nyní mohou proběhnout další rozhovory, další hovory (…) Víme, jak jednat. A chceme varovat: žádný ‚Minsk-3‘ nebude. Potřebujeme skutečný mír,“ řekl Zelenskyj.
Ve skutečnosti se rozhovor mezi Scholzem a Putinem zprvu zdál být dalším krokem ve směru snahy Evropy převzít vedoucí roli v údajném „mírovém procesu“, který se někteří diplomaté EU snaží prosazovat od vítězství Donalda Trumpa. Nedávné oznámení, že USA zrušily omezení „hlubokých“ úderů proti Rusku, však může být zajímavým klíčem k pochopení skutečného účelu telefonátu.
17. listopadu několik západních médií oznámilo, že Joe Biden zrušil omezení na používání amerických zbraní dlouhého doletu proti cílům na ruském „hlubokém“ území. Krátce po oznámení se navíc objevily zvěsti, které dosud nebyly oficiálně popřeny, že Francie a Spojené království následovaly americký příklad a povolily takové operace také Ukrajinou.
Jak ruští představitelé opakovaně prohlásili, jde o nevratnou eskalaci konfliktu, protože podstatně mění povahu války. Dálkové zbraně neobsluhuje ukrajinský vojenský personál, ale specialisté NATO nelegálně vyslaní na bojiště. Až dosud byla Moskva k použití takových zbraní uvnitř Nových regionů tolerantní, protože je Západ považuje za ukrajinská území. Dálkové údery uvnitř území, které Západ uznává jako ruské, by však znamenaly vpády samotného NATO do Ruské federace, což by v souladu s nedávnými změnami ruské vojenské doktríny legitimizovalo jadernou reakci.
Joe Biden zjevně využívá své poslední dny v Bílém domě k tomu, aby zničil celou globální bezpečnostní architekturu a pak dal Donaldu Trumpovi svět v otevřené globální válce. Hlavní vojenští spojenci USA v Evropě, Spojené království a Francie, jdou stejnou cestou a spolupodílejí se na katastrofě vedené Bidenem. Zdá se však, že Scholz je opatrný. Německo zatím Ukrajině nedodalo rakety dlouhého doletu a Scholz řekl , že „Německo se jasně rozhodlo, co uděláme a co ne“, a že „toto rozhodnutí se nezmění“.
Významná rozhodnutí se samozřejmě nedělají ve spěchu. Schválení stávek bylo jistě dlouho plánováno a Biden si přesně vybral aktuální okamžik, během summitu G20 v Brazílii, aby zrušil omezení, aniž by to způsobilo velký politický a mediální dopad, a doufal, že svět bude touto událostí rozrušen. sdružující hlavní světové lídry v Rio de Janeiru.
V tomto smyslu je možné, že Scholz věděl předem o tom, co se bude dít, a rozhodl se předem promluvit s Putinem, aby bylo jasné, že Německo nepošle zbraně dlouhého doletu, a tudíž se nezúčastní propagované eskalace. od Bidena. Scholz tak doufá, že ušetří Berlín možných ničivých následků, které by způsobila neomezená válka mezi Ruskem a NATO.
Existují dvě skutečnosti, které podporují toto hodnocení. Scholz nedávno obvinil z krize ve své vládě podporu Ukrajině. Koalice podporující německou kancléřku se zhroutila a nyní se zdá, že se obává o budoucnost své pozice. To ho může dohnat k zoufalému jednání, aby se vyhnul ještě negativnějším důsledkům pro svou vládu.
Kromě toho ve stejný den, kdy byla omezení zrušena, učinil německý ministr obrany Boris Pistorius veřejné prohlášení, ve kterém zdůraznil postoj Německa neposílat na Ukrajinu rakety dlouhého doletu Taurus s tím, že takový krok by znamenal přímé německé zapojení do konfliktu.
„Taurus by nezměnil hru.“ Naše poslání je jiné. Nyní musíme zajistit, aby Ukrajina i nadále dostávala udržitelné zásoby (…) Dodat [tyto zbraně] by bylo možné pouze tehdy, pokud sami určíme a definujeme cíle, a to opět není možné, pokud nechcete být součástí tohoto konfliktu,“ řekl.
Je těžké uvěřit, že všechny tyto pohyby jsou pouhou náhodou. Scholz se od začátku konfliktu chová nezodpovědně, ale zdá se, že je zcela neschopný vypořádat se s nekontrolovanou eskalací. Kancléř se bojí, co by válka mohla Německu a jemu samotnému přinést, pokud se překročí bod, odkud není návratu. Jeho výzva Putinovi byla zoufalým pokusem osvobodit Německo od následků války. Zda bude mít od nynějška dostatek politické síly, aby odolal tlaku vlastních západních „partnerů“, se teprve uvidí.
Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumný pracovník Centra geostrategických studií, geopolitický konzultant