Maďarsko se dostalo do nepříjemné zbrojní aféry. Podle informací, na které upozornil ukrajinský server Defence Express s odkazem na maďarský portál Telex, měly být obrněné transportéry BTR-80A ruské výroby prodány do Srbska za cenu odpovídající prakticky šrotu. A právě tato transakce teď budí otázky nejen ekonomické, ale i geopolitické.
Foto: Maďarský BTR-80A | Maďarské Ministerstvo obrany
Současné vedení maďarského ministerstva obrany podalo trestní oznámení na své předchůdce. Důvodem má být podezření, že provozuschopné obrněnce byly nejprve prodány prostřednické firmě a následně přeprodány Srbsku. Cena, která se v souvislosti s obchodem objevuje, působí až absurdně: 935 tisíc eur za 66 vozidel.
Pokud by toto číslo platilo, vychází obchod zhruba na jedno euro za kilogram. Jeden BTR-80A má bojovou hmotnost přibližně 14,5 tuny, takže 66 vozidel dohromady představuje asi 957 tun techniky. Jinými slovy: Maďarsko se mělo zbavit funkčních obrněnců za cenu, která připomíná spíše výkup kovového odpadu než strategický vojenský prodej.
Kolik vozidel vlastně zmizelo?
Celou kauzu navíc komplikuje zásadní nejasnost: nikdo se zatím neshoduje, o kolik obrněnců šlo.
Ve hře jsou tři různé počty:
- 22 vozidel,
- 66 vozidel,
- nebo dokonce 108 kusů.
Podle Defence Express mělo mít Maďarsko ještě v roce 2024 k dispozici až 120 těchto transportérů. Pokud by se potvrdila nejvyšší uváděná varianta, znamenalo by to, že do Srbska mohla zamířit drtivá většina maďarských BTR-80A.
Právě rozdíl mezi 22, 66 a 108 kusy je přitom zásadní. U prvního čísla by šlo o relativně omezený přesun starší techniky. U druhého už o významné posílení srbských pozemních sil. A u třetího by se jednalo o rozsáhlý výprodej schopností, který by si zasloužil velmi přesné vysvětlení.
Maďarsko chtělo modernizovat, jenže za jakou cenu?
Na první pohled lze pochopit, proč se Maďarsko chtělo BTR-80A zbavit. Jde o techniku sovětského, respektive ruského původu, která už nezapadá do ambicí modernizované armády NATO. Budapešť navíc investuje do nových pásových bojových vozidel pěchoty KF41 Lynx od Rheinmetallu, přičemž část výnosů z prodeje starší techniky měla údajně směřovat právě na modernizaci armády.
Jenže tady narážíme na hlavní problém. Pokud byla vozidla skutečně provozuschopná, pak jejich prodej za tak nízkou cenu nedává z ekonomického hlediska smysl. Funkční obrněná technika má na trhu hodnotu nejen jako kov, ale především jako okamžitě použitelný vojenský prostředek. A to zvlášť v době, kdy poptávka po obrněných vozidlech v Evropě prudce vzrostla.
Maďarské ministerstvo obrany proto tvrdí, že stát mohl být poškozen. Nejde jen o účetní rozdíl v ceně. Jde o otázku, zda někdo nezbavil maďarskou armádu hodnotného majetku způsobem, který vyhovoval spíše kupci než prodávajícímu.
Srbsko získalo přesně to, co potřebovalo
Z pohledu Srbska ale obchod dával velmi dobrý smysl. Srbská armáda měla podle Defence Express v kategorii kolových obrněných vozidel poměrně omezené kapacity: přibližně 10 sovětských BTR-60 a 40 domácích vozidel Lazar 3.
Dodávka maďarských BTR-80A tak mohla rychle a levně rozšířit flotilu kolových obrněnců. Pro zemi, která dlouhodobě balancuje mezi spoluprací se Západem, vazbami na Rusko a vlastními regionálními ambicemi, jde o praktické posílení.
BTR-80A sice není nejmodernější obrněné vozidlo, ale stále může plnit řadu úkolů: přepravu pěchoty, hlídkování, podporu jednotek nebo rychlé nasazení v krizových oblastech. A pokud se pořizovací cena skutečně pohybovala kolem ceny šrotu, pak Srbsko získalo mimořádně výhodný obchod.
Geopolitický rozměr: Budapešť jako náhradní dodavatel?
Nejcitlivější část celé kauzy neleží v tabulkách, ale v politice. Defence Express upozorňuje, že dodávky BTR-80A a také MiGů-29 staví Maďarsko do role, která připomíná náhradního dodavatele ruské vojenské techniky pro Srbsko.
To je mimořádně problematické. Maďarsko je členem NATO i Evropské unie. Srbsko naopak zůstává vojensky neutrální, udržuje kontakty s Ruskem a zároveň se snaží posilovat vlastní ozbrojené síly. Pokud tedy členský stát NATO fakticky pomáhá Srbsku rozšiřovat kapacity technikou ruského původu, vyvolává to otázky u spojenců i sousedů.
Do pozadí celé věci navíc vstupuje širší balkánská rovnováha. Defence Express zmiňuje úvahy o možném geopolitickém sbližování Maďarska a Srbska proti Chorvatsku, Albánii a Kosovu. Právě v takovém kontextu už prodej starších obrněnců nepůsobí jako obyčejná likvidace přebytečného majetku, ale jako součást širšího regionálního posunu.
Aféra s jednoduchou otázkou a složitou odpovědí
Na konci celé kauzy stojí jednoduchá otázka: prodalo Maďarsko starou techniku efektivně, nebo se zbavilo funkčních obrněnců podezřele levně a politicky citlivým směrem?
Zatím není jasné, kolik vozidel se skutečně prodalo, kdo přesně na transakci vydělal a zda byla cena výsledkem špatného rozhodnutí, záměrného zvýhodnění prostředníka, nebo širší politické dohody. Jisté ale je, že prodej BTR-80A do Srbska už dávno není jen technickou položkou ve vojenském skladu.
Je to případ, který spojuje podezření z nevýhodného hospodaření, modernizaci armády, balkánskou politiku a citlivou otázku, jak se ruská vojenská technika stále pohybuje Evropou — i v době, kdy by se mnoho zemí od ruského zbrojního dědictví nejraději co nejrychleji odstřihlo.
A právě proto tahle kauza nekončí u ceny jedno euro za kilogram. Ve skutečnosti může být mnohem dražší politicky než finančně.
Zdroj: Breaking Defense
