Varování: Otázky zde jsou, ale odpovědi chybí. Úvaha na hranici mezi satirou a „ekonomickou analýzou”.
Dva konkureční systémy
Společnost se skládá z lidí různých. Mohou být pracovití, líní, odvážní nebo bojící se rizika, čestní, vypočítaví, prostě taková normální všehochuť.
Systém A se ani nesnaží předstírat, že by je mohl změnit. Nechá lidi být a umožní jim, aby se snažili svým spoluobčanům nabídnout nějakou službu nebo výrobek. Ti, kteří se odváží se do něčeho pustit a mají dostatek píle nebo je prostě jen políbí štěstěna, se stanou bohatými se vším, co s tím souvisí. Třeba se občas projedou v placatém voze po městě.
V tom okamžiku se objeví zastánci systému B. Bohatství a sláva v systému A jsou nespravedlivé, a proto je čas na změnu.
Systém B ovšem musí pracovat s úplně stejnou skupinou lidí, která je kombinací hříchu a ctnosti. V systému B rozhoduje o tom, kdo se stane vlivný a úspěšný, skupina byrokratů a úspěch přinese ne ochota riskovat a schopnost sloužit lidem, ale oddanost momentálně oblíbené ideologii, znalost, které pozadí stojí za pozornost, a nástěnkářské umění.
Otázka:
- V čem je systém postavený na oddanosti ideologii lepší než systém založený na službě pro lidi, ve kterém může být vítězství občas nezasloužené, ale je minimálně spravedlivé v tom, že zahrát si mohl každý?
Abstinenční příznaky
Dojdou-li kuřákovi v pátek večer cigarety, jsou jeho abstinenční příznaky silné, protože ví, že někde v blízkosti musí být otevřený alespoň jeden krám, kde je prodávají. Dojdou-li mu na horské túře v Alpách, jsou abstinenční příznaky výrazně slabší, protože ví, že se jen tak ke své dávce nikotinu nedostane. To potvrdí devět z deseti kuřáků.
Touha dostat něco zadarmo se podobá touze po nikotinu. Může se silně projevovat pouze tehdy, když je něco zadarmo „na každém rohu”.
Otázka:
- Proč není politikou sebevědomého státu snížit abstinenční příznaky po „něčem zadarmo” tím, že to „něco zadarmo” je stejně vzácné jako otevřená trafika s cigaretami na horské stezce v Alpách?
Bordel versus pořádek
Pokud člověk vejde do domu s více byty, pozná s vysokou pravděpodobností během několika málo minut, zda v domě žijí lidé, kteří byty vlastní, nebo lidé, kteří je mají pouze pronajaté. To platí pro 99 domů ze 100. V tom jednom případě, kdy to neplatí, žijí v domě nájemníci příliš krátce.
Otázka:
- Proč nepořádají školy exkurze do domů s majiteli a domů s nájemníky, aby dětem ukázaly, že soukromý majetek vede k pořádku a společný majetek k nepořádku, který často přechází v bordel?
- Oprava, pardon. Proč ty exkurze nepořádá úřad vlády pro vybrané ministry?
Férový podíl
Podle statistik z USA, které mají více dat, má nově založená firma zhruba padesátiprocentní šanci na to, že přežije prvních pět let. Ne, že se bude topit v penězích, ale že přežije. Pravděpodobnost jackpotu, tedy velkého výdělku na konci, statistiky neuvádějí.
Otázka:
- Pokud někdo přežije prvních pět let a pak se mu nějakou kombinací úsilí a štěstí podaří vydělat větší peníze, jaký je „férový podíl”, který by měl odevzdat ostatním, kteří riskovat nechtěli, nebo těm, kteří stáli od začátku s nataženou rukou?
- Na základě jakých argumentů je takto stanovený podíl férový?
- Je-li daň z výhry v loterii, tedy daň ze „štěstí”, 15 %, proč by měla být daň z ochoty riskovat vlastní úspory, pracovat více než ostatní, dávat lidem práci a platit státu jiné daně dlouhé roky výrazně vyšší než daň ze štěstí?
Konkurence
Jediným lékem na lidskou lenost je konkurence. Proto trénují sportovci v týmech, aby mohli porovnávat svoji výkonnost a vzájemně se hecovat. Proto skoro každý amatérský běžec přidá, když ho předbíhá někdo zhruba stejného věku nebo když muže předbíhá žena bez ohledu na věk obou. A ten co nepřidá, má prokazatelně nastupující infarkt.
Otázka:
- Proč vláda nevystaví svoji přesvědčovací lenost konkurenci jiných názorů, když by ji to s vysokou pravděpodobností vytáhlo k lepším výkonům?
