16. července 2026 proběhl ve Washingtonu mezinárodní summit (Ministerial on the Resurgence of Political Terrorism), jehož se zúčastnili zástupci z více než 60 zemí Evropy, Asie a Ameriky. Hlavním tématem a cílem bylo koordinovat mezinárodní boj, sdílení zpravodajských informací a zavedení finančních sankcí proti krajně levicovému extremismu a terorismu.
Ministr Rubio ve svém vystoupení kritizoval „slepou skvrnu“ v dosavadní globální doktríně boje proti terorismu, připomněl dlouhou historii terorismu krajní levice ve Spojených státech a na celém Západě. Varoval, že elity bagatelizují a zamlčují rozsah terorismu krajní levice, a připomněl, jak násilní byli komunisté v 60. a 70. letech.
Reakce evropských zemí na summit byly nejednoznačné a diplomaticky opatrné. V evropských kruzích panují obavy, že americká definice „krajní levice“ je příliš široká. To, co Washington označuje za radikální extremismus, v Evropě často spadá pod legitimní politický disent či standardní levicový aktivismus. Za Českou republiku se summitu v Washingtonu zúčastnil velvyslanec ČR ve Spojených státech Miloslav Stašek. Česko tak zvolilo stejnou diplomatickou strategii jako většina ostatních evropských zemí, které na konferenci kvůli nejednoznačnému pohledu na priority nevyslaly ministry, ale reprezentaci na nižší, diplomatické úrovni.
Níže nabízíme podstatné výňatky z vystoupení ministra zahraničí USA Marca Rubia.
° ° °
„Již 25 let znamená pojem „boj proti terorismu“ – alespoň na Západě – především boj proti radikálnímu islámskému extremismu. A existuje pro to pádný důvod. 11. září roku 2001 zavraždilo 19 mužů 3 000 lidí zde v mé zemi. Poté tentýž nepřítel udeřil v Evropě, když v roce 2004 zavraždil téměř 200 cestujících ve vlacích v Madridu a o rok později dalších 52 v londýnských autobusech a metru. Celá architektura západního boje proti terorismu byla přestavěna od základů. V té době to dávalo smysl. Naším úkolem bylo zajistit bezpečnost našich občanů a přízrak globálního džihádu představoval hlavní hrozbu pro jejich bezpečnost.
„A tak jsme se pustili do práce a sestavili globální koalici, ve spolupráci s mnoha přáteli, kteří jsou zde dnes zastoupeni. Zničili jsme chalífát ISIS; zabili jsme al-Baghdádího, al-Zawahírího a bin Ládina. Vybudovali jsme zpravodajské a policejní systémy schopné předvídat a zastavit útoky ještě dříve, než se o nich veřejnost vůbec dozví. Každá země, která je dnes zde zastoupena, v určitém okamžiku zmařila teroristickou hrozbu vycházející z tohoto zdroje.
„Naše doktrína boje proti terorismu však měla příliš dlouho slepou skvrnu – slepou skvrnu, pokud jde o extremistické násilí ze strany politické levice. I dnes je samotná představa, že by terorismus krajní levice mohl představovat vážnou hrozbu, považována za pravicový blud, za nebezpečné fašistické spiknutí. Takto s ní zachází mnoho lidí v tisku, v akademické sféře a na našich univerzitách a mnoha dalších institucích.
„Bezpochyby uvidíte, jak se toto dogma projeví i ve zpravodajství o této konferenci. Navzdory jasné a nepopiratelné realitě, číslům a statistikám, navzdory skutečnosti, že se zde dnes scházejí zástupci z celého politického spektra, uslyšíme, jak bude tento druh organizovaného násilí a teroru bagatelizován.
„V našich zemích vyrostlo kolem studia extremismu celé odvětví. Máme think-tanky, výzkumná centra, odborné časopisy a poradenské firmy, mezi nimiž panuje tiché porozumění, že pouze jediný druh politického násilí představuje skutečnou hrozbu pro náš systém. Bomba nastražená neonacistickou skupinou byla hanebným a vražedným činem zla. To je pravda. Ale bomba nastražená marxistickým revolucionářem – no, to je prostě jen tragicky přehnaný idealismus. Možná byly jeho prostředky příliš horlivé, ale jeho cíle byly ctnostné a spravedlivé…
„Po léta byla tato mimořádná ideologická předpojatost zakořeněna ve způsobu, jakým jsme hovořili o politickém násilí a extremismu. Opakovalo se to znovu a znovu, až to bylo přijato jako neutrální a objektivní výchozí bod, až to zakořenilo v konvenčním myšlení hlavního proudu, až to začalo být považováno za apolitický fakt. To je důvod, proč zde v mé zemi tolik lidí na mocenských pozicích opakovaně bagatelizovalo násilné činy a dokonce i terorismus jako legitimní formy politického projevu, pokud sloužily levicové věci.
„To je důvod, proč během nepokojů kolem George Floyda – takzvaného George Floyda – v létě roku 2020, kdy zločinci a extremisté pálili a rabovali v amerických velkoměstech a téměř srazili zemi na kolena, městské samosprávy po celé zemi jednoduše odmítaly stíhat pachatele těchto činů násilí a teroru. To je důvodem dnes již nechvalně proslulého záběru – a vy si to všichni pamatujete – moderátora zpráv z velmi významné agentury, který stál ve čtvrti pohlcované plameny, zatímco v titulku dole se psalo, že protesty byly převážně pokojné. To bylo něco horšího než dvojí metr. Levicové násilí nebylo jen omlouváno; bylo považováno za nedotknutelné, za samostatnou chráněnou kategorii. Tato éra musí skončit.
„Koalice, která se zde dnes sešla, zahrnuje politiky, odborníky a představitele bezpečnostních složek z více než 60 zemí světa. Přišli jste sem z nejrůznějších vlád, stran a politických směrů. Některé z našich vlád se veřejně neshodují, neshodujeme se v otázkách obchodu, energetiky či imigrace. Nepřišli jste sem dnes proto, že byste byli přesvědčeni o každém jednotlivém aspektu amerického pohledu na svět.
„Přišli jste sem, protože před dvěma týdny utrpěla 72letá žena ve svém vlastním domě v Řecku popáleniny na více než 80 % těla a zemřela, zavražděna zápalnou bombou, protože její dcera se odvážila kandidovat do veřejné funkce. Jste tu dnes proto, že letos v zimě na pět dní zhasla světla v Berlíně – šlo o nejdelší výpadek proudu ve městě od druhé světové války, vyvolaný útokem, v jehož důsledku desítky tisíc domácností zůstaly bez elektřiny v mrazivém chladu a při kterém zemřela 83letá žena.
Přišli jste, protože o měsíc později 23letý Francouz podlehl traumatickým poraněním mozku poté, co ho na ulicích Lyonu ubila k smrti skupina militantních výtržníků z extrémní levice. Jste zde, protože vaši političtí představitelé jsou na vašich ulicích napadáni, bodáni a zastřelováni, protože vaše podniky byly vyhozeny do vzduchu, protože vaše železnice byly sabotovány, protože vaši policisté byli zbiti a upáleni. Jste tady, protože je to realita, která se zhoršuje, a již ji nelze popírat ani ignorovat, protože nastal čas toto zlo navždy rozdrtit.
„Politický terorismus krajní levice není žádnou novinkou. Není to fikce vymyšlená konzervativními politiky. Po většinu moderní éry to byla ve skutečnosti dominantní forma politického násilí.
„Každý z našich přátel ze zemí západní polokoule si to pamatuje – pamatuje si desetiletí únosů, bombových útoků, atentátů a poprav, násilný teror Tupamaros, Montoneros, FARC a ELN. Pamatujete si nelidskou krutost peruánské „Světlé stezky“, maoistických fanatiků, kteří masakrovali venkovské osady a sekerami a mačetami ubíjeli těhotné ženy a novorozence k smrti. Pamatujete si desítky tisíc marxistických partyzánů vycvičených k zabíjení v Castrových teroristických táborech.
„Pamatujete si masakry kulometnou palbou italských Rudých brigád, které držely pětinásobného premiéra 55 dní v zajetí, než ho v roce 1978 podrobily revolučnímu „lidovému soudu“ a zavraždili ho. Vzpomínáte si na téměř třicetiletou kampaň Frakce Rudé armády v Německu, na bombové útoky, únosy a atentáty, při nichž byly zavražděny desítky lidí a stovky dalších zraněny. Pamatujete si organizaci „17. listopadu“ v Řecku, marxistické extremisty, kteří více než čtvrt století terorizovali Atény.
„My v Americe si to pamatujeme. Pamatujeme si vládu smrtícího teroru, ospravedlňovanou stejnými slogany, motivovanou stejnými zvrácenými myšlenkami. Pamatujeme si na Weather Underground, která bombardovala Pentagon, Ministerstvo zahraničí a Kapitol. Pamatujeme si na Black Liberation Army, která páchala ozbrojené loupeže a popravovala policisty z bezprostřední blízkosti. Pamatujeme si na Symbionese Liberation Army, která zastřelila ředitele veřejné školy kyanidem naplněnými kulkami.
„Během 18 měsíců mezi lety 1971 a 1972 zaznamenala FBI na americkém území přibližně 2 500 bombových útoků, což představuje téměř pět útoků denně. Drtivá většina tohoto násilí pocházela od levicových extremistů. Mezi lety 1970 a 1980 pocházelo 93 % teroristických útoků na Západě od krajní levice. Tato čísla by dnes většinu Američanů šokovala, protože nás učili věřit, že tento druh politického násilí prostě neexistuje. Ale existuje, a naše národy nesou jizvy, které to dokazují.
„Dnes čelíme nové vlně tohoto starého zla. Ve Spojených státech vzrostl podíl levicových teroristických útoků a spiknutí na úroveň, jakou jsme neviděli desítky let. V Německu vzrostlo násilí ze strany krajní levice jen za poslední rok o více než 40 %. V Řecku je nyní více než 80 % radikálního násilí pácháno aktéry z krajní levice a anarchisty.
„Američané viděli, co tato čísla znamenají – útoky na naše imigrační úředníky, útoky odstřelovačů, výbušniny, ozbrojené přepady. Transgenderový střelec, který spustil palbu na žáky katolické školy, zatímco se žáci modlili, s pistolí označenou slogany „Kde je teď tvůj Bůh?“ Vedoucí zdravotnický pracovník chladnokrevně popravený na ulici. Několik pokusů o atentát na úřadujícího prezidenta. A vražda největšího konzervativního aktivisty své generace, muže, který byl manželem a otcem dvou malých dětí.
„Jedná se o výjimečné a jedinečné zlo. Vždy bylo poháněno především nenávistí, nenávistí vůči samotné civilizaci. Je to vzpoura těch nejhorších proti těm nejlepším, vzpoura slabých a zbabělých proti silným a dobrým. Páchají ji ti, kdo nedokážou budovat, kdo nedokážou tvořit, kdo nedokážou dosáhnout velkých věcí, a mstí se světu za svou vlastní nedostatečnost tím, že se snaží zničit ty, kteří toho schopni jsou. To je to, čím je radikální levice. Může se v různých místech a dobách halit do nejrůznějších hesel a ideologií. Mohou se nazývat antikapitalisty, antiimperialisty, komunisty, anarchisty nebo marxisty. Ale základní povaha je vždy stejná.
„Je to jedovatá zášť maskovaná jazykem rovnosti, spravedlnosti a osvobození, zdrcující potřeba bořit to, co vybudovali větší muži, zničit to, co je krásné a správné, jménem lidí, kteří jsou naplněni pouze ošklivostí a nemají světu co jiného nabídnout. Prostřednictvím násilí a teroru se opět snaží vnutit svou ošklivost nám všem.
„Jednou z kritik, kterou někdy slýcháte na adresu komunismu, je, že to zní dobře v teorii, ale v praxi to nikdy nefunguje. To ve skutečnosti není pravda. Komunismus nezní dobře ani v teorii. Svět, který pro nás všechny představuje, je malý, plochý, šedý, zbavený všech výjimek, vyprázdněný ze všeho dobrého a ušlechtilého v lidské duši. Svět, který představuje, je světem bez odvahy, bez kreativity či ambicí, světem bez hrdinů, slávy či velkých cílů, o které by se dalo usilovat, je světem bez – bez zázraků, bez mýtů, bez lidí, kteří se povznesou nad ostatní, aby vykonali neuvěřitelné a mimořádné věci. A svět, který si komunismus představuje, je svět bez Boha.
„Čelíme mezinárodní, nadnárodní hrozbě. Levicoví teroristé dnes mohou získávat finanční prostředky v jedné zemi, provozovat svou komunikaci v druhé zemi, absolvovat výcvik ve třetí zemi, verbovat bojovníky ve čtvrté zemi a poté společně zaútočit na cíl v páté zemi. Nemáme tedy jinou možnost, než této hrozbě čelit společně. Buď budeme spolupracovat přes hranice, nebo teroristé budou i nadále využívat mezery mezi nimi.
„Je snadné zničit velké věci; mnohem těžší je je vytvořit. Nepřátelé civilizace jsou schopni pouze toho prvního. Jsou schopni pouze ničit velké věci. Znají jen ničení. My jsme však společně vybudovali velké věci. Dokázali jsme to znovu a znovu. Víme, co musíme udělat, a nyní to musíme udělat.“
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
