napsal Leo K.
Když se popisuje nějaký ekonomický pád, tak se s oblibou používá sousloví „na palubě se ještě tančí…“ Von der Leyen se ve svém nástupním projevu opatrně vyhnula tématu nových dohod o volném obchodu. To vyvolalo jen malé nadšení mezi těmi, kteří v době rostoucího obchodního protekcionismu ve světě čekají od unijní exekutivy jasné plány.
Za to zdůraznila, že budou potřebné nové peníze, což říkal Andrej Babiš už před třemi lety:„ Nemáme představu, kolik bude transformace (fit for 55) stát, ani zda si ji můžeme dovolit. Bez odpovědí na tuto otázku se Zelená dohoda stane evropskou zelenou sebevraždou.“ Že bude nutné více zapojit soukromý kapitál, ale kde ho vzít? Celá EU je v principu živena německým ekonomickým motorem, který se hroutí! Přední švýcarský deník NZZ píše: Naděje na hospodářské oživení je pryč: německé firmy varují před horšími časy. A poslední zpráva – Německá vláda ve snaze snížit deficit veřejných financí zastavuje schvalování nové vojenské pomoci Ukrajině. Píše to deník Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) s odvoláním na vládní dokumenty, e-maily a zdroje z jednání za zavřenými dveřmi. Za vše ale může Čína. Z článku v NZZ:
Nepříjemná byla páteční aktualizace výkonu v německé chemické společnosti BASF . Tržby se ve srovnání se stejným obdobím loňského roku snížily o 6,9 procenta na 16,1 miliardy eur. Upravený zisk Ebitda před mimořádnými položkami stagnoval na 1,96 miliardy eur; Ovšem pouze v případě, že jsou investoři připraveni vyloučit tzv. speciální faktory ve výši 394 milionů eur… Problémy, kterými chemička trpí, si zčásti způsobila sama. Vedení až příliš dlouho spoléhalo na to, že levný ruský plyn bude proudit věčně – a že čínská ekonomika bude i nadále nezadržitelně růst.
Na portálu Asiaskop píší naši sinologové zajímavé články, které nehledají na Číně a ostatních jihovýchodních Asijských zemích kdejaký „fujtajbl“(jako Olga Lomová ze Sinopsis), ale popisují fakta, která by (pokud budeme chtít) mohla sloužit i nám. Z odkazovaného článku si dovolím citovat ukázku, která by měla potvrdit někdejší kontroverzní slova prezidenta Zemana, že i v Číně se můžeme přiučit, jak vládnout lidem.
…Celé jedno čtvrtstoletí se světová ekonomika spoléhala na motor čínského růstu víc, než jsme si ochotni připustit. Aby vytvořila úctyhodných 13 % globálního HDP, nakupuje Čína gigantické množství materiálů, energie a potravin. Tím živí světový komoditní trh, zděšený z možného zpomalení čínské ekonomiky snad víc než čínští lídři. Na budování infrastruktury konzumuje Čína 54 % světové spotřeby hliníku, 50 % niklu, 48 % mědi, 45 % oceli a 60 % betonu. Za poslední tři roky betonovala Čína víc než Spojené státy za celé 20. století.
Čína hltá i paliva. Do elektráren a oceláren jde 49 % světového uhlí, spálí se tu i 13 % světového uranu a 12 % ropy. Mizí tu hory potravin. 30 % světové rýže, 22 % kukuřice a 17 % pšenice. Nakupuje nebo těží se 23 % světového zlata a 15 % stříbra. Už tato čísla ukazují, že jakékoliv „tvrdé přistání“ čínské ekonomiky by citelně zasáhlo světové trhy…
Ovšem „čínská továrna světa“ nevznikala ze dne na den, nýbrž ji čínská reforma po etapách vytvářela 45 let, a tak i její postupná transformace do inovací, produkce s vyšší přidanou hodnotou, ekologicky udržitelnějšího hospodářství či duální cirkulace začala už před lety. A ani to si kdekdo nechce připustit. Čínské dlouhodobé koncepce a kontinuita politického vedení, jakkoliv sporná či nepřijatelná pro západní svět, daly čínským firmám luxus plánovat v dlouhodobém horizontu a brát státní podporu. Jaký to rozdíl proti teoretikům a politickým živnostníkům z EU, kteří primárně řeší své vlastní přežití v pětiletých cyklech…
…Proto dnes zelené technologie kupujeme od čínských firem, ovládajících už 62 nejvýznamnějších nalezišť klíčových surovin, včetně kobaltu, niklu a manganu, a držících třetinu globálních zdrojů lithia. Díky tomu vyrobili Číňané většinu elektrických aut prodaných v roce 2023, drží 60 % globální výroby větrných elektráren, kontrolují přes 80 % dodavatelského řetězce solárních panelů a jsou na špici produkce mobilních telefonů…
…Zásady demokratických hodnot a vysokých standardů, rovnocennosti atd. to zní na první poslech dobře, ale „cílové zákazníky“ zajímají hlavně pragmatické podmínky dodávek bez ideologických a ekologických školení. Je fascinující, že i tady jsou čínští dodavatelé, byť sami zatížení ideologií, přepjatým vlastenectvím a slušnou dávkou kulturní ignorance, v praktičnosti stále o parník před evropskými rozumbrady.
Pravda nikoho nezajímá, protože rozšlapává každému jeho světově výjimečné bábovičky. Můžete mít skvělý Youtubový kanál o historii – a máte problém. Založíte svá videa na lži, že tam či onde mučí lidi – a jste v pohodě. Všechny řeči o standardech, společnosti, zodpovědnosti a tak dále – to jsou jenom takové kecy kolem zahrádky, aby se nám více zelenala. Když letí do Číny za obchodem von der Leyen – nezapomene se pozeptat na zdraví odbojných Ujgurů a poučit čínské představitele o právech Falung gong. Stejně se chovají (s výjimkou Francie a Maďarska) i jiní evropští představitelé. Pak se čtenáři v jejich zemích dozvídají, že z čínských investic sešlo, že to byla prázdná slova. Čína už nějaké to desetiletí není rozvojovou zemí tzv. třetího světa a proto vyžaduje odpovídající zacházení. Když to není zatěžko pro společnost s nejvyšší tržní hodnotou na světě, Apple Inc. a její obchodní zastoupení, tak nechápu postoj EU.
Respektive chápu jej jako projev loajality k zámořským USA. Pak se ovšem naskýtá otázka k čemu byl dobrý evropský projekt?
Čína vítězí v Africe. Nezajímá ji podíl dětské práce ani kdo má pravdu v kmenových šarvátkách a je schopna doložit referencemi, že jí vybudovaná dopravní infrastruktura je světovou špičkou. Začínala před více než třiceti lety přepracováváním světového plastového odpadu a dnes se pídí po zakázkách se špičkovou přidanou hodnotou. Méně lukrativní zakázky vymísťují sami čínští podnikatelé do ostatních států jihovýchodní Asie.
Nerozumíme Číně a dovolím si tvrdit, že jí ani nechceme rozumět. Stavěli jsme (teď už ani ne) na odiv své antické a křesťanské kořeny a zcela zapomínáme, že Čína má kontinuální historii v trvání 5000 let! Celou dobu si podržela své obrázkové písmo a více než 2000 let filosofii založenou Konfuciem. Čína je zhruba stejně velká jako celá Evropa. Jak Evropa tak Čína se rozkládají na cca deseti milionech čtverečních kilometrů. A jak v Evropě, tak v Číně, obyvatel ze severu nerozumí obyvateli z jihu. Čínské písmo má tu specifickou vlastnost, že když to seveřan napíše, tak to jižan přečte. Čínské písmo je taková lingua franca, něco jako angličtina v Evropě se kterou se jakž takž domluvíte jak v Polsku, tak na Sardinii. Zatím co čínské písmo sjednocuje všech 56 oficiálních čínských etnik, dovedete si představit, co bychom řekli řádku v hlaholici ⱄⱅⰰⱃⱁⰱⱏⰺⰾⰵ ⱂⰹⱄⰿⱁkterou se psalo na Velké Moravě v 9. století?
Nechceme rozumět Číně. Čínská lidová republika a Čínská republika (Tchaj-wan) sdílí Konsenzus z roku 1992, že existuje pouze „jedna Čína,“
tudíž každá si nárokuje suverenitu nad celým územím toho druhého.
Něco takového je mimo naší představivost. Ale opět to vychází z čínské historie. Čínský postoj je založen na tom, že na ostrově stejně jako na pevnině jsou Číňané ze kterého jednoznačně vyplývá, že sjednocení silou zbraní by byl nejhorší možný způsob jak si vychovat nepřítele. Konfucius by zaplakal, ale to je právě to, co potřebuje USA.
Ne, ten kdo zvyšuje napětí v úžině není Čína.
Ptáte-li se „…a co ta letadla, která narušují tchajwanský vzdušný prostor?“ To je varování směrem ven, ve významu „Čínu si ohlídáme.“ Když vystoupíte na letišti v Tchaj-peji, můžete s velkou pravděpodobností sledovat dopravní letadla čínských pevninských společností. V dubnu loňského roku přijel na pevninu, „zem svých předků“ taiwanský exprezident Ma Jing-ťiou s doprovodem. Navštívil také školy, kde studují taiwanští žáci seznamoval je se svými názory. Některé Ma Jing-ťiouvy názory, především důraz na kontinuitu Čínské republiky před a po roce 1949, nebo představa o jedné Číně, uvnitř které budou existovat dvě čínské republiky, nesouznějí s názory, které jsme zvyklí slýchat z Pekingu. Především nejsou v souladu se zásadou jeden stát, dva systémy. Přesto hostitelé tyto výroky, alespoň veřejně, nekomentovali. Ma byl všude srdečně vítán, přátelskou atmosféru to nenarušilo. Jak se takováhle skutečnost snáší s Vystrčilovou návštěvou a prohlášením:
„Jsem Tchajwanec.“
Nic směšnějšího nemohl říct. Už Václav Klaus v devadesátých letech řekl. že „morálka není ekonomickou kategorií“ a teď tohle. Nestačí nám kulturní války, do kterých nás zavléklo tsunami africké a blízkovýchodní migrace a jejich evidentní nekompatibilita s Evropským obyvatelstvem. Posun směrem k nacionalismu odráží širší trend politiky založené na identitě a společenském rozdělení, což signalizuje složitou budoucnost Evropy i světa.
Současná doba se vyznačuje dezorientací, strachem a úzkostí, které má nacionalismus řešit. Globální změny podporují celosvětové postoje typu „moje země na prvním místě“, takže Evropa už není nijak unikátní a je jen jednou z mnoha obávaných částí nejistého světa. Stále víc se ve shodě s Petrem Robejškem potvrzuje, že politický (abych se vyhnul adjektivu „národní“) stát je asi největším územím, které se dá efektivně řídit a to ještě jen tehdy, když do vlády nastoupí osobnosti schopné kritického myšlení a nezatížené bludnou ideologii. A my se necháme vyvést z konceptu nějakým Foltýnem, který o části národa myslící jinak než on prohlásí, že jsou svině. Foltýn je „zelený mozek,“ lampasák v tom nejhorším slova smyslu. Ten jiný nebude.
Škodnou, v mysliveckém slova smyslu, je ten kdo ho do vládní funkce ustavil.
