1324 – podzim byl mimořádně teplý.
1424 – i na podzim, stejně jako v létě, bylo teplo a sucho.
1524 – podzim byl chladný a hodně deštivý.
1624 – podzim byl velmi teplý a suchý, hojně se urodilo ovoce.
1724 – do poloviny září bylo teplo a velmi sucho, pak přišly deště.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – v září bylo průměrně 15,1 °C.
1824 – září bylo teplé, průměrně 17,7 °C.
1874 – v září bylo průměrně 17,4 °C.
1924 – v září byla průměrná teplota 15,6 °C.
1974 – v září se proti srpnu citelně (téměř o 5 °C) ochladilo na průměrně 15,6 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
Dne 1. 9. 2004 zemřel 81letý Teodor Rotrekl, výtvarník a ilustrátor, věnující se především žánru sci-fi a naučné literatuře pro děti. Roku 1959 se zapojil do skupiny Radar, která se snažila vytvářet moderní umění proti tehdy upřednostňovanému socialistickému realismu. Po odmítnutí invaze vojsk Varšavské smlouvy měl Rotrekl zakáz vystavovat své práce v pražských galériích. Znovu publikovat bez omezení mohl až po roce 1980.
Dne 1. 9. 2004 v Rusku, na severním Kavkaze v Beslanu vnikli čečenští teroristé do školy při zahájení školního roku a zadrželi tam jako rukojmí na 1200 žáků s jejich rodiči. Teroristé chtěli v Čečensku vytvoření nezávislého islámského státu.
Dne 2. 9. 1894 zemřel v 68 letech Vojtěch Náprstek, podnikatel, mecenáš, národopisec a hlavně – vlastenec. Až do svých 54 let se oficiálně jmenoval Adalbert Fingerhut (i když se jako Náprstek podepisoval už za studií). Už při studiu na gymnáziu projevoval zájem o cizí kultury a chtěl studovat orientalistiku. Na přání matky však studoval práva. V roce 1848, to ještě studoval, se zapojil do povstání v Praze i ve Vídni. Poté, co byla revoluce potlačena a jemu hrozilo vězení, emigroval do USA, kde prožil 10 let. Zpočátku se těžce protloukal, živil se jako nádeník, až se uchytil ve Wisconsinu jako knihkupec. Jeho knihkupectví se tam stalo významným krajanským střediskem pro přistěhovalce z Čech. Stal se také členem vládní expedice, jejímž úkolem bylo prozkoumat indiánský kmen Dakota. Po návratu do vlasti (1858) mu matka, významná pražská podnikatelka, nejprve vymohla amnestii, aby se mohl zapojit do normálního života. S matkou pak přeměnil rodinný pivovar „U Halánků“ na Betlémském náměstí na centrum české inteligence a později i muzeum. S jeho budováním a uspořádáním sbírek mu obětavě pomáhala jeho žena Josefa (1838-1907). Náprstkovou zásluhou např. vznikl (1865) Americký klub dam – první ženský spolek v Čechách, který se mj. věnoval vzdělávání žen. Přednášeli tam J. Vrchlický, J. V. Sládek, T. G. Masaryk a další. Na jaře a v létě klub chodil na výlety, navštěvoval památky, školy, nemocnice, vědecké ústavy, apod. Zima patřila výuce jazyků a cvičení v tělocvičně. Náprstkovým snem bylo založení průmyslového muzea. Náprstek stál (1888) také u zrodu Klubu českých turistů, jehož byl prvním předsedou a hlavním mecenášem. Díky jeho organizačním schopnostem dokázal klub získat prostředky na stavbu Petřínské rozhledny (1891) a k ní vedoucí lanové dráhy. Když Náprstek zemřel, tak i jeho poslední přání bylo ve znamení pokroku – byl ve své době prvním Čechem, který se nechal zpopelnit.
Dne 3. 9. 1914 – první světová válka: francouzská vláda v čele s prezidentem R. Poincaré opustila Paříž, k níž mířila německá vojska; vláda se provizorně usídlila v Bordeaux.
Dne 3. 9. 1984 zemřel 63letý Jan Zábrana, básník, prozaik, esejista a překladatel. První články, překlady i vlastní verše uveřejňoval už ve školním časopise humpoleckého gymnázia. Oficiálně začal publikovat od poloviny padesátých let. Překládal moderní angloamerickou a ruskou literaturu, a to jak poezii, tak prózu. Nevyhýbal se však ani tvorbě detektivní (Agatha Christie, Ed McBain aj.). Některé jeho významné překlady mohly vyjít až po jeho smrti (Boris Pasternak: Doktor Živago, Allen Ginsberg: Kvílení). Se Zábranovou překladatelskou prací je úzce spjata činnost komentátorsky interpretační. Významnou součástí Zábranovy tvorby jsou také jeho deníkové záznamy, vedené od gymnazijních studií.
Dne 3. 9. 2004 skončil (po třech dnech) teroristický útok na beslanskou školu explozemi. Zemřelo na 330 civilistů, z toho 186 dětí, dále 10 příslušníků zvláštní jednotky a 31 teroristů. K útoku se přihlásil čečenský terorista Šamil Basajev (1965-2006), ale údajně nebylo vyšetřeno(?!), kdo stojí za těmi explozemi – zda teroristé nebo zasahující policisté a vojáci.
Dne 4. 9. 1784 byl kartouzský klášter v Brně na Králově Poli určen císařským výnosem pro vojenské využití a budova byla změněna na kasárna. Císař Josef II., v rámci svých reforem, nařídil už 12. 1. 1782 zrušit všechny kláštery, které žádných škol neb nemocnic nevydržují, nebo jejichž členové nezastávají úřad kněžský a kazatelský… Klášterní majetek byl zabrán náboženským fondem řízeným státem. Po převzetí objektu kláštera armádou došlo k některým stavebním úpravám. Vojáci objekty obývali až do konce roku 1963. Od vojenské správy 1. 1. 1964 klášter převzalo Vysoké učení technické v Brně, které zde sídlí dodnes.
Dne 5. 9. 1914 – první světová válka: na západní frontě udeřila nová německá válečná zbraň – ponorka a potopila u severoanglického pobřeží britský křižník Pathfinder. Z posádky 300 mužů se jich zachránila na troskách lodi jen necelá polovina. Byla to první válečná loď potopená ponorkou. Tento den začala i bitva u řeky Marny, kdy se boje přiblížily až na 25 km k Paříži. Francouzsko-britské síly v té bitvě zastavily postup německých vojsk směřujících na Paříž a přinutily je k částečnému ústupu. To byl konec německých nadějí na vítězné ukončení války. Ale těch zmařených životů! Celkem téměř půl milionu mrtvých a zraněných.
Dne 5. 9. 2014 – občanská válka na Ukrajině – Minské dohody: v běloruském Minsku, za účasti zástupců OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), byl po intenzívním jednání podepsán mezi vládou v Kyjevě a zástupci jejích odpůrců, protokol o klidu zbraní s 12 body. Pak, co v lednu 2015 bylo jasné, že první dohoda není plněna, byla na 11. a 12. února 2015 svolána schůzka představitelů Ukrajiny, Ruska, Francie a Německa, zase pod záštitou OBSE a s podporou běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, která měla řešit neplnění předešlé úmluvy. Z jednání vzešla nová mírová dohoda podepsaná 12. února 2015, která byla označena jako Minsk II. Ani ta ale nebyla plněna – na východní Ukrajinu dál padaly bomby. Německá exkancléřka Merkelová později bezostyšně potvrdila, že pro Západ bylo cílem minských dohod poskytnout Ukrajině čas, aby posílila a aby NATO zvýšilo svou podporu této zemi v boji proti Rusku. „Kolektivní Západ“ tak využil a vší silou využívá ukrajinského nacionalismu k tažení proti Rusku. Jeho cíle jsou tak podobné cílům jaké měli Napoleon, Vilém II., Pilsudski i Hitler – jde o přístup k ruským zdrojům, energiím, k obrovské rozloze, prostě Rusko obsadit…
Dne 6. 9. 1914 – v noci na 7. září náhle (na embolii) zemřel 65letý Karel Pawlik, klatovský rodák, geniální lékař, zakladatel moderní gynekologie. Zpočátku působil ve Vídni, byl dvorním radou, do Prahy přišel roku 1887. Měl mj. úžasný jazykový talent, mluvil dobře německy, anglicky španělsky, portugalsky, italsky, francouzsky, rusky a začal studovat i sanskrt. Byl celosvětově uznávaným průkopníkem urogynekologie.
Dne 7. 9. 1714 ve švýcarském Badenu bylo potvrzeno skončení války o španělské dědictví mezi Rakouskem a Francií dalšími podpisy na tzv. Rastatské smlouvě (podepsané už 7. 3. 1714 a přímo navazující na rok starou smlouvu Utrechtskou). Tato válka byla největším ozbrojeným konfliktem první poloviny 18. století. Její příčinou byl spor o následnictví na španělském trůnu poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků. Konflikt skončil bez jasného vítěze. Francouzi sice zůstali na španělském trůnu, ale za cenu velkých územních ústupků, zejména rakouským Habsburkům a také příslibu, že nikdy nedojde ke spojení Francie a Španělska. V Evropě se začala prosazovat tzv. politika rovnováhy sil na kontinentě.
Dne 7. 9. 1994 zemřel po mozkové mrtvici, měsíc před svými 70. narozeninami, James Clavell, anglickoamerický spisovatel, scenárista, filmový producent a režisér. Po vypuknutí druhé světové války se Clavell přihlásil do britské armády a v řadách Královského dělostřelectva byl poslán do Malajsie bojovat proti Japoncům. Byl zajat a uvězněn v japonském zajateckém táboře na ostrově Jáva a pak v nechvalně známém vězení Changi v Singapuru, kde váleční zajatci velmi trpěli špatným zacházením ze strany stráží (většina z nich byli Korejci). Jeho zážitky ze zajetí se staly základem pro jeho první román Král krysa (1962). Ten hned zaujal čtenáře na celém světě a stal se bestsellerem, který se dočkal jak filmového, tak i řady divadelních zpracování. Clavellova válečná zkušenost však nijak záporně neovlivnila jeho vztah k japonské kultuře. V románu Šógun ji líčí ve velmi příznivém světle. V roce 1951 se oženil s April Strideovou, herečkou, s kterou se přestěhoval do New Yorku, kde pracoval pro televizi. Později odešel do Hollywoodu a tam uspěl jako scenárista i jako režisér.
Dne 8. 9. 1944 – druhá světová válka: začala Karpatsko-dukelská operace. Byla to útočná operace sovětských a československých vojsk na severovýchodním Slovensku, která měla spojit povstalecké síly slovenského povstání se sovětskou armádou. Odehrávala se však v krajně nepříznivých podmínkách, byla do značné míry plýtváním lidských a materiálních sil. Po těžkých bojích v Dukelském průsmyku ve dnech 25. až 27. 10. 1944 se sovětské a československé jednotky stáhly do obranných pozic. Operace byla pro Čechoslováky a Rusy zcela neúspěšná, vázala však téměř dva měsíce co trvala, značnou část německých vojsk (20 divizí), které nebyly nasazeny proti slovenským povstalcům.
Dne 9. 9. 1754 byl v Olomouci vysvěcen sloup Nejsvětější trojice – 35 metrů vysoké sousoší, nejvyšší v ČR, jehož součástí je i malá kaple. Vysvěcení byla přítomna královna Marie Terezie (pozor! nikdy neměla titul císařovny) s manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Sousoší bylo stavěno od roku 1716 jako vděk za ukončení moru, který na Moravě řádil v letech 1714 až 1716. Vzhledem k tomu, že všichni umělci a řemeslníci, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu chápána jako výraz lokálního patriotismu. O čtyři roky později (1758), když byla Olomouc obléhána pruskou armádou, byl sloup Nejsvětější Trojice několikrát zasažen koulemi z pruských děl. Olomoučtí občané, bez ohledu na nebezpečí, šli v procesí požádat pruského generála, aby jeho vojáci na monument nestříleli. Generál James Keith jim vyhověl a sloup byl další škody ušetřen. Po válce byl opraven a do jeho dříku byla zasazena napodobenina dělové koule, která tuto událost připomíná. Roku 2000 bylo sousoší zařazeno mezi světové dědictví UNESCO.
Dne 9. 9. 1984 zemřel v 79 letech Jiří Dohnal, herec a režisér, za první republiky jeden z předních divadelních a filmových milovníků. Po druhé světové válce už hrál ve filmu spíše sporadicky. Významnou osobností české kultury však zůstal nadále. S Janem Škodou a svým bratrem Jaromírem Dohnalem založili v Praze Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého a Jiří Dohnal byl jeho prvním ředitelem. Později působil jako umělecký šéf Divadla Jaroslava Průchy v Kladně. Spolupracoval také s televizí a rozhlasem. Od mládí zůstal věrný politické levici. Už ve 30. letech byl aktivním členem komunistické Levé fronty a propagátorem přátelství se SSSR.
Dne 12. 9. 1934 ve Chvalech u Prahy (dnes součást Horních Počernic) zemřela 90letá Jekatěrina Breškovská, ruská revolucionářka. Říkalo se jí „babička ruské revoluce“. Narodila se ve šlechtické rodině, navštěvovala ženské gymnázium, pak byla provdána za velkostatkáře Nikolaje Breško-Breškovského. V roce 1903, protože jí hrozilo zatčení za protistátní činnost, odjela za hranice. Chvíli pobyla v Rumunsku, potom odjela do Švýcarska. V říjnu 1904 se vydala do USA, kde jejím hlavním cílem bylo získat finanční prostředky pro ruské esery, zviditelnit pozici ruských revolucionářů a seznámit Ameriku se situací v Rusku. Roku 1905 se vrátila do Ruska, účastnila se tamní revoluce a v roce 1910 byla odsouzena k vyhnanství na Sibiři, odkud se dostala až v únoru 1917. Roku 1919 opustila občanskou válkou zmítané Rusko a po pobytech v USA a ve Francii se roku 1923 natrvalo usadila v Československu.
Dne 12. 9. 1944 – druhá světová válka: Do lesa nedaleko kostela sv. Jana Křtitele v Kladně Dubí, údajně nouzově odhodil americký bombardér pumy. Jimi bylo zabito 36 zde se ukrývajících osob a další desítky byly zraněny.
Dne 13. 9. 1914 – od tohoto data byl nezvěstný 33letý František Gellner, básník, prozaik, satirik a také jedinečný kreslíř. Zmizel na ruské haličské frontě u dnes ukrajinského města Gorodok poblíž Lvova – téměř tak jak napsal ve sbírce Radosti života: “Nejlépe bylo by vzdálit se a nikdy se nenavrátit, svým bližním a nejbližším ztratit se a sám sobě se ztratit“. Gellnerovy básně jsou prosté, mají pravidelný verš a blíží se prozaickému sdělení. O sobě autor píše kriticky a s cynismem, ale cynik není, pouze se pokouší zastřít svou bolest a zklamání. Snad nejvíc je známá jeho báseň Perspektiva ze sbírky Po nás ať přijde potopa!: „Má milá rozmilá, neplakej!…”. František se narodil v rodině mladoboleslavského židovského obchodníka. Už na gymnáziu (1891-1899) začal psát verše, kreslit a překládat Goetha a Heina a přispívat do studentských časopisů. Po maturitě odešel do Vídně studovat techniku. Zde ale vedl bohémský život, navštěvoval anarchistické schůze a studiu se moc nevěnoval. Po dvou letech (1901) odešel na báňskou akademii do Příbrami, svého způsobu života se však nevzdal. Stále častěji zajížděl do Prahy mezi anarchistickou společnost. Do tohoto údobí spadají dvě Gellnerovy sbírky – Po nás ať přijde potopa! a Radosti života. Na podzim 1904 narukoval na vojnu. Po roce byl propuštěn a odjel na malířská studia do Mnichova a pak do Paříže (1905-1908), kde se živil jako kreslíř satirických časopisů. Poté, po krátkém pobytu v Praze, odešel na rok na malířskou akademii do Drážďan. V letech 1909-1911 žil opět v Paříži a v půli roku 1911 nastoupil jako redaktor do brněnských Lidových novin. Horečně pracoval jako literát a kreslíř, napsal veršovaný román Don Juan a většinu svých básní (byly vydány až posmrtně). Hned na počátku 1. světové války Gellner narukoval do armády a koncem srpna odjel se svým plukem na ruská bojiště. Při ruské ofenzivě toho 13. září odmítl s ostatními ustoupit, údajně si lehl do příkopu u silnice a pak jakákoliv stopa po něm mizí.
Dne 14. 9. 2014 zemřel 75letý Petr Příhoda, pedagog a publicista, původním povoláním psychiatr a psychoanalytik. Od roku 1992 přednášel lékařskou etiku na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde řadu let vedl Ústav lékařské etiky. Působil také jako externí komentátor Českého rozhlasu 6.
Dne 15. 9. 1744 – druhá slezská válka: Praha kapitulovala pod náporem pruských vojsk Fridricha II. Jejich okupace Prahy trvala přes dva měsíce. Zcela vyhnat Prusy z Čech se rakouské armádě, která se musela vrátit z Porýní, podařilo až v polovině prosince 1744.
Dne 17. 9. 1994 v Londýně zemřel v 92 letech sir Karl Raimund Popper, rakousko-britský filozof, syn židovského advokáta z Roudnice nad Labem, významný představitel moderního liberalismu, teorie vědy a filozofie. On sám svůj filozofický systém označil jako kritický racionalismus. Karl vystudoval univerzitu ve Vídni, kde roku 1928 získal doktorát z filozofie a pak vyučoval na střední škole. Roku 1937 odjel na Nový Zéland, kde přednášel filozofii na Canterbury University. V roce 1946 se přestěhoval do Londýna, kde působil jako docent logiky a vědeckých metod na London School of Economics. O tři roky později se na téže univerzitě stal profesorem. Královna Alžběta II. jej roku 1965 pasovala na rytíře.
Dne 18. 9. 1904 zemřel 54letý Herbert von Bismarck, německý právník a politik, nejstarší syn říšského kancléře Otty von Bismarcka (1815-1898).
Dne 20. 9. 1984 sebevražedný atentátník v autě zabil 12 lidí před americkou ambasádou v Libanonském Bejrútu. Nebylo to v tomto městě poprvé. Rok předtím si podobné útoky vyžádaly stovky obětí. Pachatelé nebyli nikdy jednoznačně identifikováni.
Dne 20. 9. 1994 podlehl rakovině 54letý Petr Čepek, většinou zamlklý herec s uhrančivýma očima. Po studiích na DAMU získal angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče. V roce 1965 přišel do Prahy a stal se kmenovým hercem Činoherního klubu. Ve filmu debutoval v roce 1961. Nezapomenutelný je jako lehkomyslný důstojník Pavel Malina postižený syfilidou ve filmu Juraje Herze Petrolejové lampy (1971). Jeho podmračený podhled sváděl k přesvědčení, že je typickým představitelem záporných postav, ale on často dokázal opak. Exceloval jako Bimbác ve Třech veteránech (1983), kouzelné jsou např. jeho role ve filmu Jára Cimrman ležící a spící (1983) a žárlivý manžel Turek v Menzelově filmu Vesničko má středisková (1985).
Dne 21. 9. 1964 získala Malta nezávislost na Velké Británii, stále je však členem Commonwealthu. Maltu tvoří tři obydlené ostrovy (Malta, Gozo a Comino) a další tři neobydlené ostrůvky, je parlamentní republikou a od roku 2004 členem EU. Strategická poloha Malty ve Středozemním moři z ní udělala důležitý obchodní uzel. Malta je bohatá na historické památky, může se chlubit dějinami v trvání přes 7000 let. Po době záhadných podzemních staveb a tajemných „kolejí” se na ostrově střídali Féničané, Kartágo, Řím, Byzanc, Arabové, Normani a Španělé. V roce 1530 Maltu získal vojenský (Maltézský) řád Johanitů, kteří měli chránit Evropu před vpádem Osmanů. Roku 1798 Maltu obsadil Napoleon, ale roku 1800 padla do područí Britů, kteří ji postupně industrializovali. V 1. světové válce se Malta pro Brity stala významnou základnou ve Středozemním moři a ještě významnější byla ve 2. světové válce. Vzhledem k malé rozloze ostrovů je hustota zalidnění 1249 obyvatel na km² (největší v Evropě a třetí největší na světě).
Dne 22. 9. 1914 – první světová válka: německá ponorka U-9 během hodiny potopila v jižní části Severního moře tři britské křižníky. Zahynuli téměř všichni námořníci, bylo jich 1500. Německé ponorky, navzdor mezinárodním úmluvám, útočily i na civilní a obchodní lodě. Britské admiralitě trvalo téměř dva roky než se vzchopila k účinné obraně – vybavila křižníky, doprovázející pak konvoje civilních lodí hydrofony, určujícími polohy ponorek a ty pak bylo možno snadno zlikvidovat.
Dne 24. 9. 2004 zemřela 69letá Françoise Saganová, francouzská spisovatelka, která si plně užívala svobody, ať již v oblékání, vyjadřování, nebo ve své tvůrčí práci. Její život byl velmi pestrý, měla problémy i s drogami. Ráda si užívala života, milovala hazard a rychlá auta. Napsala na 50 knih a her, skládala také šansony, psala filmové scénáře a působila jako filmová režisérka. Řada jejích románů byla s úspěchem zfilmována.
Dne 25. 9. 1924 na svém statku u Rakovníka zemřel na otravu krve 54letý Karel Burian, tenor, jeden z největších světových operních pěvců své doby. Jeho bratr Emil Burian (otec divadelníka E. F. Buriana a dědeček písničkáře Jana Buriana) byl barytonistou v Národním divadle v Praze. Karel Burian měl prý fenomenální paměť, během tří měsíců dokázal nastudovat deset těžkých operních rolí. Nadšeně mu tleskala celá Evropa, zpíval v Drážďanech, v Paříži, v londýnské královské opeře, i za mořem v Metropolitní opeře v New Yorku a všude si získával uznání a obdiv publika, skladatelů i dirigentů. Ve Francii byl jmenován rytířem Čestné legie, byl královským komorním pěvcem v Sasku a v Bavorsku, ve velké soutěži nejlepších pěvců v Paříži byl jmenován “Králem pěvců”. Během své kariéry dostal hodně ocenění, dokonce o něm bylo napsáno, že je ještě lepší, než Enrico Caruso (1873-1921). Karel Burian psal i básně, fejetony a libreta Wagnerových oper překládal do češtiny.
Dne 26. 9. 1954 mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó tajfun potopil japonský dopravní trajekt Toya Maru. Přežilo jen 150 lidí z celkových 1300, kteří byli na palubě.
Dne 26. 9. 2022 – před 2 lety – byl spáchán jeden z největších teroristických činů proti životnímu prostředí: Na čtyřech místech byly výbuchy protrženy plynovody Nord Stream v Baltském moři, vedoucí do Německa z Ruska. Po výbuších unikl methan v takovém rozsahu, jaký svět ještě nezažil. Ochránci životního prostředí, ani jim podobní aktivisté, se ale k této ekologické katastrofě vůbec neozvali! A to je methan značně účinnější pro globální oteplování než CO2. Oficiálně nebyl vyšetřen viník. Americký novinář Seymour Hersh ale 8. 2. 2023 zveřejnil, že ke zničení plynovodu dal příkaz prezident USA Biden, který už při jeho stavbě veřejně vyhrožoval, že ho „zastaví” a USA po jeho „zastavení” zvýšily cenu plynu. Švédsko vyšetřování té teroristické akce ukončilo 7. 2. 2024 s tím, že dál nemá pravomoc se záležitostí zabývat a doklady o vyšetřování předalo Němcům. Dánsko po vyšetřování 26. 2. 2024 dospělo k závěru, že to bylo poškození úmyslné, ale že Dánsko nemá dostatečné důvody k zahájení trestního stíhání. V srpnu 2024 Němci konečně sdělili, že jména viníků mají a že na ně vydali zatykač – na Ukrajince! Ti prý akci provedli z výletní jachty se svolením(?!) prezidentů Ukrajiny a Polska.
Dne 27. 9. 1654 bylo otevřeno mauzoleum Tádž Mahal v Ágře v severní Indii. Dal je postavit mogul Šáhdžahán pro svou ženu Mumtaz Mahal po tom, co zemřela při porodu 14. dítěte. 20 000 dělníků pracovalo 22 let než byl tento skvostný monument dokončen.
Dne 27. 9. 1924 v Náchodě, kde prožil i mládí, se narodil v rodině bankovního úředníka Josef Škvorecký, spisovatel a exilový nakladatel. Nejprve krátce studoval v Praze medicinu, roku 1946 přestoupil na filozofickou fakultu – obor angličtina a filosofie, promoval v roce 1949 a pak působil jako učitel na středních školách v Broumově, Polici nad Metují a v Hořicích v Podkrkonoší. Roku 1951 nastoupil dvouletou vojenskou službu. Po návratu z ní pracoval v Praze jako redaktor angloamerické redakce SNKLU (pozdější Odeon). V roce 1958 mu vyšel první román Zbabělci, který se vůbec nelíbil tehdejším vládním poskokům. Spisovatelem ve svobodném povolání se stal roku 1963. Vedle jiných aktivit je spjat i se začátky cimrmanologie – v prvních seminářích je zmiňován jako „prezident Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla českého myslitele Járy da Cimrmana“. V lednu 1969 se stal předsedou redakční rady měsíčníku Plamen. Toho roku odjel do USA na přednáškové turné a po zastavení vydání jeho knihy Tankový prapor se spolu s manželkou Zdenou rozhodl zůstat v exilu. Usadil se v Torontu, kde mu byla nabídnuta profesura na tamější univerzitě. Pohostinsky přednášel též v řadě severoamerických univerzit. Roku 1971 společně s manželkou Zdenou založil nakladatelství ’68 Publishers, v němž vydával české exilové autory a v Československu zakázaná díla (do roku 1993 vyšlo celkem 227 titulů). Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků. Roku 1990 byli s manželkou Zdenou (*1933) poctěni Řádem Bílého lva za zásluhy o českou literaturu. Josef Škvorecký zemřel v Torontu 3. ledna 2012.
Dne 28. 9. 1924 ve střední Itálii, v rodině vesnického tesaře, se narodil Marcello Mastroianni, italský herec, svého času jedna z největších hvězd evropského filmu. Chtěl se stát architektem, vystudoval stavební průmyslovku a živil se chvíli jako účetní. Koncem druhé světové války byl internován v německém pracovním táboře, odkud se mu podařilo uprchnout. Po válce se odstěhoval do Říma, aby začal studovat vysněný obor. Od dětství amatérsky hrál divadlo a v komparzech – hlavně kvůli penězům, proto se na vysoké škole zapojil do divadelního kroužku. Osobou, která ukončila Mastroianniho sny o architektuře, byl režisér Luchino Visconti, který ho uviděl právě na jevišti studentského divadla. Mastroianni nechápal, co se na něm režisérovi tolik líbilo. Budoucí idol milionů žen považoval svůj vzhled za obyčejný až nudný. Na vrchol popularity ho roku 1960 katapultoval Felliniho film Sladký život, kde ztvárnil cynického a bezkrupolózního novináře Marcella Rubiniho. Ač měl Mastroianni intimní vztahy s jinými ženami a dokonce měl i nemanželské dítě, nikdy se nerozvedl. Zemřel na rakovinu slinivky 19. prosince 1996.
Dne 28. 9. 1994 v Baltském moři se potopil trajekt MS Estonia. Zahynulo 852 lidí z 989 co byli na palubě. Tři roky vyšetřovala mezinárodní komise příčinu tragédie a její závěr zněl, že jí byla chyba v konstrukci lodi. V roce 2006 ale vyšlo najevo co komise zatajila: že Estonia navíc převážela vojenský materiál (ten údajně pašovala už dříve). Existují názory, že potopení lodi způsobily vnitřní exploze. Vycházejí z faktu, že potápěči nalezli ve vraku (na mořském dně) otvory, které nemohly být způsobeny jinak, než explozí uvnitř lodi.
Dne 28. 9. 2014 zemřel po dlouhé nemoci 76letý Petr Skoumal, výborný hudební skladatel, textař a klávesista. Od konce šedesátých let vystupoval s písničkářem Janem Vodňanským (1941-2021). Skoumal byl autorem scénické hudby k divadelním a televizním inscenacím, večerníčkům (např. Maxipes Fík, Bob a Bobek…) a k desítkám filmů (např. Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Svatební cesta do Jiljí…). V Činoherním klubu, kde vyvrcholila jeho spolupráce s Janem Vodňanským, pracoval jako režisér a hudební dramaturg a věnoval se také tvorbě písniček pro děti i vlastní sólové dráze. Petr Skoumal má v databázi OSA registrováno 779 skladeb.
Dne 29. 9. 1944 zahynul v Osvětimi 52letý Rudolf Jelínek, vizovický podnikatel, který rodinnou firmu vyrábějící od konce 19. století ovocné destiláty, uvedl do světa. Kolem roku 1930 totiž zahájil výrobu košer destilátů, při jejichž výrobě použil jen takové suroviny a postupy, které jsou v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry. Rudolf Jelínek se v roce 1934 prosadil na náročných zámořských trzích a proslavil jméno moravských Vizovic i své po celém světě. Dostát náročným kritériím košer produkce mohl Jelínek také díky tomu, že i jeho ostatní výrobky se vyznačovaly vysokou kvalitou a byly známé nejen v Československu, ale i v mnoha zemích. Jeho židovský původ byl tomu ku prospěchu. Výroba košer destilátů se brzy ukázala být pro firmu zdrojem slušných zisků. Valná část této výroby byla totiž určena pro export zejména do USA, kde se staly záhy vyhledávanými v tamější početné židovské komunitě. Do roku 1938 se značka Rudolf JELÍNEK stala mj. významným světovým dovozcem destilátů do USA. Po okupaci Československa v roce 1939 Němci přervali nejen Jelínkovo slibné podnikání, ale v Osvětimi spolu s Jelínkem zavraždili i jeho manželku. Druhou světovou válku přežili snad jen zázrakem jejich dva synové, Zdeněk a Jiří. Dědic otcova talentu, Zdeněk Jelínek, zemřel ale už roku 1946 na tuberkulózu, kterou si nemohl v ilegalitě léčit. V roce 1948 byla firma znárodněna. Během následujících let se firma v rámci častých reorganizací přesouvala od jednoho národního podniku ke druhému. Např. od roku 1966 fungovala jako n. p. Slovácké konzervárny, závod 6. Po roce 1989 byla privatizována, stala se z ní akciová společnost a vrátila se k původnímu jménu Rudolf JELÍNEK.
Dne 29. 9. 1954 byla v Ženevě založena mezinárodní Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN), která se zabývá hlavně částicovou fyzikou. Její „laboratoř” leží na francouzsko-švýcarské hranici západně od Ženevy. S ní pracuje okolo 9500 vědců z 500 univerzit či jiných odborných pracovišť. Cílem organizace je spolupráce řady států v oblasti vědeckého a základního výzkumu. Výsledky jejích experimentálních i teoretických prací se zveřejňují nebo jinak zpřístupňují veřejnosti, nezabývá se však činností pro vojenské účely. V současnosti jsou zde prováděny různé pokusy a zkoumání částic menších než atom. Výzkumníci CERNu mají však také zásluhy v oblasti informatiky: na přelomu 80. a 90. let 20. století zde byl vyvinut a spuštěn World Wide Web, jenž se brzo stal vůbec nejrozšířenější a nejužívanější službou na internetu.
Dne 29. 9. 2004 zemřel 80letý František Pavlíček, jedinečný dramatik a scenárista. Vystudoval slavistiku a estetiku na filosofické fakultě UK. Od roku 1950 byl redaktorem Československého rozhlasu, později dramaturgem filmového studia Barrandov. Roku 1965 se stal uměleckým ředitelem Divadla na Vinohradech, kde setrval do roku 1970. Tehdy dostal zákaz pracovat v jakémkoli kulturním oboru (pro angažovanost v roce 1968) a stal se zakázaným autorem. Pracoval v dělnických profesích a jeho scénáře a dramatizace byly uváděny pod různými pseudonymy nebo jmény jeho přátel. Roku 1990 byl jmenován ústředním ředitelem Čsl. rozhlasu, kterým byl až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. Z dlouhé řady jeho děl si připomeňme scénáře k filmům Markéta Lazarová (1967) nebo Tři oříšky pro Popelku (1973).
1964 – toho roku, ve firmě Explosia v Semtíně u Pardubic, se „zrodil” Semtex – fenomenální trhavina, po pivu ve světě snad nejznámější český výrobek. Tato víceúčelová plastická trhavina byla vyvinuta už v 50. letech 20. století pod označením B 1 pro využití v armádě a jako její vynálezce některé zdroje zmiňují Stanislava Breberu (1925-2012) a Radima Fukátka (1929-2022). Výbušnině pak dali jméno podle pardubického předměstí Semtína a firmy kde se vyráběla – SEMTín EXplosia. Semtex se používá jako konvenční trhavina, je velmi plastický pro velké rozmezí teplot (asi od −40 do +60 °C), voděvzdorný, nevznítí se při průstřelu pěchotní zbraní. Byl velmi populární mezi teroristy kvůli své nezjistitelnosti, což už není možné! Od roku 1991 se značkuje a dnes se dá detekovat i neoznačkovaná trhavina.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Výročí jedné události na Sedlecku a Prčicku:
1954 – 10. 9. bylo v kostele sv. Vavřince v Prčici komisionelně vyzvednuto 12 náhrobků z podlahy kostela. Akce probíhala za účasti zástupců obce, farního úřadu v Prčici, ONV v Sedlčanech, dvou místních lékařů a konservátora státní ochrany památek Jiřího Tywoniaka. Ten o akci podrobně napsal do Jihočeského historického sborníku č. XXVI (1957). Pod náhrobky nebyly nalezeny žádné lidské ostatky, jen stavební suť a písek. Jiří Tywoniak byl přesvědčen, že lidské ostatky byly vyzdviženy už dříve. Pod jedním náhrobkem byly nalezeny úlomky desky z červeného mramoru, na nichž se dala dobře přečíst jména „…Krčzín…“ a „…Sedlčzan…“. Nález dal podnět k úvahám, že v Prčici mohl být pohřbený Jakub Krčín. Důvodem bylo, že, v blízkých Mitrovicích měl Krčín provdanou dceru Annu Kateřinu a ta jím byla v závěti ustanovena správkyní pozůstalosti. Je možné, že poslední dny života byl Krčín u ní, u ní mohl napsat 19. 1. 1604 svoji závěť a u ní brzy potom mohl zemřít, kdy přesně – není známo. Většina badatelů je ale toho názoru, že deska patřila Krčínově dceři Anně Kateřině, která zemřela někdy kolem roku 1613.
