Jelikož je Matrix zotročující systém, nedává sílu. Jakékoli Já, identita, či osud, který pro člověka vytvoří, jsou nutně omezené, restriktivní a ubohé.
Na začátku filmu je Thomas apatický, skleslý, malomyslný, bledý a trochu rozpačitý. Žije sám a zdá se, že pokud ho vůbec něco žene vpřed, je to silná touha najít odpověď na jakousi nejasnou otázku, které zřejmě ani on sám plně nerozumí. Jinak se zdá být bez života, lhostejný, jako kdyby se vzdal světskému a bezútěšnému osudu, který si nepřál, ale jemuž nemůže uniknout ani ho jakkoli zlepšit.
Když přijde do práce, jeho nadřízený mu vytýká, že má problém s „disciplínou“ a myslí si, že „pro něj pravidla neplatí“, zatímco údržbáři čistí okno – asi tím film naznačuje potřebu správného, schváleného vidění světa.
Thomas se samozřejmě mýlí, jak podotýká jeho nadřízený. Je součástí celku a je jen jednou ze součástek ve velkém soukolí. Krátce poté, po zásahu Morfea a samotného matrixu v podobě dvou zlověstných agentů, dokáže Thomas svému nadřízenému, jak moc se od ostatních liší. Má totiž ještě svou skrytou stránku, druhé já, o jehož služby mají téměř všichni zájem.
Právě ve chvíli, kdy Thomas dostává balíček s mobilem a kdy tento telefon zazvoní, jeho starý život končí. Kouzlo je zlomeno. Až do této chvíle byl jeho život pouhým rozmazaným nezajímavým snem. A každý jeho krok v tomto světě byl předem určen jakýmsi neviditelným elektrickým obvodem. Tento společný mozek mu podsunul všechny jeho myšlenky, emoce, reakce a držel ho v područí s jediným cílem: vysávat z něj energii.
Thomas, jak se brzy dozví, není ani kolečkem v soukolí, je baterií, jednou z mnoha miliard a je zcela nahraditelný. Jestliže se od něj vyžaduje pouze jeho životní energie, je prakticky totožný s jakoukoli jinou lidskou bytostí. A jelikož z něj sílu neustále vysává neviditelný systém ke kterému je připojený, Thomasovi už nezbývá nic pro něj samotného. Je skutečně nerozeznatelný od šesti miliard dalších „buněk“. Ústy jeho šéfa, promlouvá k Thomasovi Matrix, který mu říká, jak se věci mají.
Stroj se zmocnil Thomasovy duše, aby mohl sám sobě vdechnout život. „Zdá se, že osud má zvláštní smysl pro ironii.“ Z Thomase zbývá jen prázdná skořápka, vedoucí prázdný, bezúčelný život, zaměnitelný za kterýkoli ze šesti miliard dalších prázdných, bezúčelných životů.
Thomas se však brzy dozví, jak odlišná je pravda. A když konečně akceptuje smysl znamení, musí se rovněž smířit s faktem, že už nikdy nebude součástí tohoto programu ani už nikdy nebude moci zcela věřit tomu, co vidí. Stane se sám pro sebe záhadou, cizincem. V tomto okamžiku jeho život přestává být řadou každodenních problémů či osobních roztrpčení, které vždy ústily pouze ve frustraci a místo toho se z něj stává téměř neomezená živoucí výzva.
Pokud vám to začíná být povědomé, je to správně. Tohle je příběh o Vyvoleném, ale také příběh nás všech. Neo je možná Vyvolený, není však jediný.
Jestliže člověk stvořil technologii a příroda stvořila člověka, pak i v okamžiku, kdy technologie získá autonomii, jako v případě umělé inteligence, ji musíme také považovat za výtvor přírody. Musí tudíž mít nějaký přirozený účel. Můžeme tedy tvrdit, že jakýkoli racionálně vytvořený systém, jako například mechanické prostředí ve kterém žijeme, je zde z určitého důvodu?
Přirozený účel Matrixu Neo ve filmu nikdy nepozná, dokonce podle všeho ani žádný neexistuje. Můžeme na to ale koukat i tak, že umělá inteligence možná pracuje pro speciální účel. Může jít dokonce o účel lidstvu prospěšný, i když jde zdánlivě proti němu.
Ve filmu Matrix se dozvídáme, že velká pýcha člověka, UI, se obrátila proti němu a vzbouřila se. Je možné, že kdyby UI nevytvořila Matrix, lidstvo by bez pěstovacích líhní nepřežilo? Jelikož je UI (umělá inteligence) produktem člověka, pak i to, co vytvoří, je vlastně produktem lidské vůle a tvořivosti, i když na nevědomé úrovni. Matrix je tudíž finálním produktem lidského samolibého intelektu. Může být prostředek jeho vlastní evoluce, proměny.
pokračování článku: Matrix 5: Proč vlastně existuje systém
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
