The Economist, britský mediální orgán banky Rothschildů, dlouhodobě prosazuje válku proti Rusku. Tato rodina měla ostatně své prsty i v jiných velkých válkách, nicméně tehdy nešlo o války, které by mohly zničit celou planetu.
Každopádně je dobré si všímat, co hlásné trouby Rockefellerů hlásají světu.
Britský časopis The Economist, který už léta zastává tvrdý postoj vůči Rusku, zveřejnil komentář, v němž se zabývá vysláním evropských vojáků na Ukrajinu jako prostředkem psychologické přípravy Evropy na možnou velkou válku.
Podle autora je výchozím bodem článku pozorování, že mnoho Evropanů není připraveno podpořit válku proti Rusku. Průzkumy v několika evropských zemích již léta ukazují, že ochota bojovat nebo zemřít ve vojenské operaci mimo vlastní území je omezená.
Na tomto pozadí publikoval The Economist komentář politoložky Nathalie Tocci, profesorky praxe Jamese Andersona na School of Advanced International Studies Europe Johns Hopkins University.
V něm se ptá, zda Evropa dokáže rozvinout potřebnou vůli odstrašení, aniž by byla přímo zatažena do války.
Píše:
„Evropští lídři si uvědomují, že konflikt je blíže než kdy dřív, proto došlo k prudkému nárůstu obranných rozpočtů, jak ukázal nedávný summit NATO v Ankaře.“
Dále uvádí:
„Od rozsáhlé invaze Ruska v roce 2022 evropští lídři často vyjadřovali obdiv k odolnosti Ukrajinců. Ale za úžasem Evropanů se skrývá něco jiného: strach, aby sami nemuseli projevovat stejnou odhodlanost.…
Může být duch nezbytný k odstrašení války shromážděn v Evropě, aniž by se do války vstoupilo úplně?“
Podle autora tohoto komentáře je odpověď Tocci nakonec ne.
Tocci tvrdí, že Evropa musí připravit své obyvatelstvo na možnou válku. Jednou z možností je vyslat evropské jednotky na Ukrajinu už nyní:
„Jedním ze způsobů, jak posílit populaci, je vyslat pozemní jednotky na Ukrajinu. Měsíce evropská koalice ochotných pracuje na plánech vyslat „mírotvorné síly“ na Ukrajinu po příměří. Tyto rozhovory nevedly k žádnému výsledku, protože příměří není na obzoru.“
Rusko opakovaně prohlásilo, že zahraniční jednotky na Ukrajině – bez ohledu na to, zda se budou prezentovat jako „mírotvůrci“ nebo pod jakýmkoli jiným názvem – by byly považovány za nepřátelské síly.
Přesto Tocci ve svém příspěvku jde ještě o krok dál. Tvrdí, že nasazení evropských vojáků by mohlo prospět samotné Evropě i před příměřím:
„Evropské mírové síly by pak Ukrajině příliš nepomohly. Ale poslat je nyní, před hypotetickým příměřím, by mohlo Evropě prospět tím, že by to občany povzbudilo k rozvoji myšlení, které je lépe připraví na válku.
Ano, ohrozilo by to evropské vojáky – takový krok by také nepochybně rozzuřil Kreml – ale kontinent je už v hybridním konfliktu, i když to mnozí odmítají uznat.“
Autor, který článek v The Economist komentuje, tuto argumentaci zpochybňuje. Ptá se, jaký konkrétní přínos by mělo mít záměrné vystavování evropských vojáků vyššímu riziku, aby se populace psychologicky připravila na válku.
Také považuje ospravedlnění již existující „hybridní války“ za nepřesvědčivé. Odkazuje mimo jiné na dřívější zprávy o podezřelých ruských dronech nad Kodaní. Později samotný The Economist uvedl, že dánská policie nenašla žádné důkazy o takových dronech:
„V červnu dánská policie uzavřela vyšetřování s tím, že nedokázala potvrdit, že drony vůbec existovaly, ani nedokázala určit, kdo je mohl poslat.“
Tocci pokračuje:
„Kdyby byli evropští vojáci umístěni na Ukrajině, přiblížilo by je to blíže k realitě. A možná by se část ukrajinské odvahy, pokory a kreativity mohla přenést i do jiných evropských společností.
Evropské jednotky by nebyly ohroženy jen kvůli čisté štědrosti, ale aby pomohly připravit válku a zabránily jejímu šíření do zbytku kontinentu.“
Autor namítá, že podle jeho názoru by vyslání německých, francouzských nebo italských vojáků na Ukrajinu spíše zvýšilo než snížilo riziko přímého vojenského střetu s Ruskem. Pochybuje, že by takový krok odradil Moskvu, a tvrdí, že by mohl vést k další eskalaci, včetně útoků na evropská hlavní města.
Podle jeho názoru hostující článek v The Economist ukazuje, že jde méně o prevenci války, jako spíše o to, aby si evropská populace psychologicky zvykla na myšlenku velkého vojenského konfliktu.
Nakonec autor věnuje polemickou poznámku Nathalii Tocciové, která ve svém článku podpořila zapojení evropských vojáků do války na Ukrajině.
Pokud je přesvědčená, že nasazení evropských vojáků je nutné, měla by sama jít dobrým příkladem. Píše, že ukrajinský vrchní velitel generál Syrskij jí jistě najde místo v jednom z jeho útočných pluků.
Na závěr je dobré zdůraznit, že Tocci není jen zdatnou válečnou štváčkou píšící pro The Economist. Jistě není náhoda, že roky pracuje i pro EU.
Konkrétně nyní je hlavní vědeckou pracovnicí v Institute for European Policy-Making a v minulosti byla poradkyní vysokých představitelů EU Federiky Mogherini a Josepa Borrella. V této funkci napsala Evropskou globální strategii a pracovala na její realizaci.
Ohodnoťte tento příspěvek!
