Když v roce 1926 britský spisovatel A. A. Milne vydal první příběhy o Medvídku Pú, sotva mohl tušit, že stvořil text, který o jedno století později bude dráždit jak západní sociální inženýry, tak aparátčíky Komunistické strany Číny. Na první pohled nevinné dětské vyprávění ze Stokorcového lesa totiž v podtextu nese hlubokou obranu principů, na nichž stojí svobodná západní civilizace: oslavu přirozeného řádu, soukromého vlastnictví, lokální solidarity a zdravého lidského rozumu.
Moderní levicová literární kritika se již léta pokouší Stokorcový les dekonstruovat. Dozvídáme se tak, že Ijáček trpí klinickou depresí, Tygr bipolární poruchou a Prasátko úzkostnou neurózou. Tento medicínsko-progresivní pohled však zcela míjí podstatu Milneova génia. Stokorcový les není psychiatrická léčebna, ale ideál organického společenství. Postavy zde žijí bez dohledu státu, policie či unifikujících dekretů. Každý má svůj vlastní domov – své soukromé vlastnictví – a těší se absolutní svobodě.
Když nastane krize, společenství ji neřeší apelem na centrální úřad, ale na základě subsidiarity. Pomáhají si sousedsky, dobrovolně a s respektem k individualitě druhého. Nikdo se nesnaží melancholického Ijáčka převychovat v uvědomělého optimistu, nikdo nespoutává Tygra regulacemi. Nad tím vším bdí Kryštůfek Robin jako benevolentní patriarcha – symbol přirozené autority a řádu, který netyranizuje, ale poskytuje bezpečí. Sám Pú, „medvěd s malým rozumem“, pak zosobňuje anti-intelektuální moudrost. Zatímco sečtělá Sova kupí prázdné fráze a organizovaný Králík neustále sestavuje nefunkční plány, Pú se řídí instinktem a tradicí. A vždy jedná správně.
Není proto divu, že tato apoteóza svobody a přirozenosti leží v žaludku totalitním vládcům. V Pekingu se Medvídek Pú stal zakázaným symbolem. Absurdní hon na animovaného medvěda, kterého čínští uživatelé internetu začali kvůli fyzické podobě srovnávat s generálním tajemníkem Si Ťin-pchingem, odhaluje hlubokou nejistotu všech autoritářských režimů.
Pro režim, který se snaží kontrolovat každý aspekt lidského života skrze systém sociálního kreditu a digitální fízlování, je existence „nekontrolovaného“ symbolu nepřijatelná. Si Ťin-pching se touží zapsat do dějin jako neomylný polobůh. Srovnání s popleteným medvědem, který má sice poloprázdnou hlavu, ale zato srdce na správném místě, jeho chladný kult osobnosti fatálně polidšťuje a tím i oslabuje. Cenzura Púa v Číně není jen bizarní anomálií; je to logický důsledek střetu mezi mechanickou tyranií a organickou svobodou.
Medvídek Pú nám tak i dnes, po sto letech, nastavuje zrcadlo. Připomíná nám, že nejlepší obranou proti totalitě – ať už té tvrdé asijské, nebo té měkké, byrokratické západní – zůstává obyčejný zdravý rozum, věrnost přátelům a vědomí, že svět funguje nejlépe tehdy, když je ponechán svému přirozenému řádu.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
