KAROLINA STONJEKOVÁ
Dvojí metr — absurdní a nelogické měřidlo, kterým ale v politice měříme skoro všechno. Bohužel i nenávist a její projevy. Vůči některým lidem, politikům, osobnostem, jako by nenávist byla oprávněná a velkolepě tuto nenávist projevovat je skoro znakem, že dotyčný patří k té „lepší“ části společnosti. Jindy se zase politici a média tváří, že nenávist je zhouba, kterou je potřeba z veřejné diskuse vyrvat i s kořeny, třeba za cenu omezení svobody slova. Uplatnění tohoto dvojího metru pak vede nejen ke zcela nepochopitelným situacím, ale (jak se ukázalo) i k tragédiím…
Sedím v kavárně a čekám na svou známou. Ta přiběhne s viditelně udiveným výrazem ve tváři a praví: „Mám hrozný zážitek z jízdy tramvají. Přede mnou seděla jakási Slovenka, která v reakci na atentát na Roberta Fica někomu do telefonu říká, jak je to skvělé. Že teď už bude sluníčko lépe svítit a travička bude zelenější. Chápete to?“
Ne, nechápu. Nechápu Slovenku z tramvaje, stejně jako nechápu ty stovky (tisíce?) dalších nenávistných komentářů v diskusích na Facebooku, Xku i jinde. Je řada politiků, k nimž z dosti dobrých důvodů nechovám žádnou zvláštní náklonnost. A velmi často o nich a jejich prohřešcích píšu ostré komentáře, což k demokracii patří. Přesto k nim necítím nenávist. Kdyby se snad stalo, že někdo z těch, k nimž nemám sympatie, bude terčem brutálního útoku, nebudu se z toho radovat. Ani vnitřně. Natož pak veřejně. Jsou prostě věci, které se nedělají, bez ohledu na politické preference. Některé věci totiž stojí nad politikou…
Jenže jak mají lidé poznat, že jsou věci, které se nedělají, když jejich politické elity nejdou příkladem? Třeba takový ministr vnitra Vít Rakušan. Ano, je správné, když veřejně odsoudí útok na slovenského premiéra a řekne, že násilí do politiky nepatří. Má pravdu, ale bohužel je potřeba si uvědomit, že je to stejný politik, který před časem nechal na budovu svého ministerstva instalovat pytel na mrtvoly s podobiznou Putina. Nebylo tohle také projevem jisté formy něčeho násilného, či k násilí vybízejícího? Proč ministr dělá takové věci? Přemýšlí vůbec o tom, co tím veřejnosti sděluje? Kdyby podobnou pitomost udělal nějaký Lojza z Kotěhůlek, dalo by se to přežít. Ale MINISTR?
Ba co víc, policie vedená tímto ministrem je schopna dostat do maléru člověka za to, že se příliš shovívavě vyjádří k Rusku nebo se naopak příliš nehezky vyjádří třeba o ukrajinských přistěhovalcích u nás. Či stíhá lidi za schvalování atentátu na Filozofické fakultě. Tohle je nenávist, která oficiálně vadí. Když se ale pár minut po oznámení útoku na Roberta Fica roztočí kolotoč nenávisti a čteme reakce typu: „Střelec měl střílet výš, hlava je jinde.“ – „Kua, to ten člověk neumí mířit.“ – „Na každé vepřové se vaří voda, Boží mlýny melou a je to dobrá zpráva pro Slovensko.“ – neděje se nic. Policie najednou nemá kvůli nenávisti na sítích plné ruce práce. Nikdo není popotahován za „schvalování střelby“. Nikdo z věhlasných potíračů nenávisti tuhle nenávist ani neodsoudí.
Aby bylo jasno – nehájím tu fakt, že policie někoho stíhá za projev určitého názoru, ani po tom nevolám. Jen se pozastavuji nad tím, že co je v jednom případě zločin, nad tím jindy s klidem mávneme rukou.
Nejde s nenávistí bojovat a zároveň ji živit
Očividně totiž neexistuje jedna nenávist, která by byla univerzálně špatná. Špatnost nenávisti se měří tím, proti komu je namířena. Je-li cílena na někoho s opačným názorem a s jiným viděním světa, s jinými politickými preferencemi, nevadí, patří málem k dobrému tónu takovou nenávist velkolepě dávat na odiv a chlubit se s ní. Nenávidět některé lidi je doslova móda, o které by Klaus, Zeman nebo Babiš, ale i mnozí jiní mohli vyprávět. Pokud je ovšem nenávist namířena proti nositelům těch oficiálně správných postojů, rozblikají se morální majáky jako o život a koná se velmi rychle.
Věc je přitom docela jednoduchá a prostá: buď má smysl odsuzovat nenávist veškerou, nebo naopak neodsuzovat žádnou. Buďto pronásledovat všechny nenávistné projevy, nebo vůbec žádné. Ale není možné měřit selektivně jednou tak a jindy jinak. Není možné proti nenávisti na jedné straně bojovat, ale na druhé ji sám živit – například tím, že budeme slovenskému premiérovi nasazovat psí hlavu a srovnávat ho s Hitlerem jen proto, že si dovoluje mít na určité otázky jiný názor.
Ve společnosti, kde se jakékoli formě nenávisti daří a doslova se mediálně či politicky pěstuje…, ve společnosti, kde nenávist vůči nositelům opačných názorů nemá žádné hranice, je jen otázkou času, než se odněkud vynoří člověk, který dá té nenávisti průchod s kvérem v ruce. Neboť zabít „druhého Hitlera“, „druhého Putina“ nebo kdovíjakého jiného „padoucha“, je přece správné…
