Z knihy povídek na památku mého dědečka. Krásné roky s ním zůstaly ve vzpomínkách.
Seděli jsme všichni pospolu u letní kuchyně a ve velkém kotli se vařila kukuřice. Už jsem se těšila na okusování dobroty, tak jsem šla na číhanou, jestli je dostatečně měkká. Dědulka vyskočil hbitě za mnou, aby mi podržel velký dekl z kotle, když se za brankou kdosi ozval.
„Pánko moj, nekúpite dyňu? Je tak pekňučká, zralučká, slaďučká, dobručká a ja chcem len desať korún.“
Cikánka dychtivě nakukovala za branku a v rukách držela velký meloun. Stejně ho někde ukradla a teď hledá kupce, aby měla peníze. Představa chutné, červené dužiny mi nahnala sliny do úst a tak jsem kývla místo dědulky a šla jsem si pro peněženku.
Vyšla jsem s penězi a chystala se zaplatit, když se ozval ten známý, křeplavý hlas a já jen otočila oči v sloup.
„Milka, hádam jej nedáš peniaze? Len Boh vie, kde to tá mrcha ťarbavá zobrala a po nás pýta tolko peňazí. Zavolaj na ňu policajty, na cigaňu sprostú,“ hulákal Tamáš báči.
Babulka uslyšela deset korun a oči měla vyvalené, až jí málem vypadly z důlků.
„Hádam by si jej nedala toľko peňazí. Bude kukurica a dyňu nám netreba.“
„Však ja to zaplatím, nie vy alebo Tamáš báči. Len vy nahajte tak. Však si dáme všetci,“ odporovala jsem babulke a chystala se zaplatit.
Babulka vylítla jako čert revma nerevma, sebrala mi peníze, odstrčila mě a jala se smlouvat o cenu.
„Tak za kolko dáte tu dyňu?“
„Ako som povidala, iba desať korún.“
„Ja vám dám desať korún. Tolko peňazí. Viete, ako dlho moj starý musí na ňu robitˇ? Dajte za menej a možno sa dohovoríme.“
„Nie, pojdem inde, vy somári lakotný,“ přestala být cikánka uctivá.
„Stojte, peňazí nemáme, ale snáď sa dohovoríme. Dám vám za to dačo z pivnice,“ odsekla babulka.
Jen sebou mrskla a ztratila se v pivnici, kterou si otevřela obrovským klíčem, který ukrývala v kapsáři pod šesti sukněmi. Chvilku rachot a pak se vykulila s plnou náručí. Stačila jsem si všimnout slaniny, sádla, fazolí, cibule, jablek a pak už nevím, protože jsem zboží odhadla aspoň za dvě stovky. S vyvalenýma očima jsem zírala, jak to všechno dala cikánce, vzala si dyňu a s pohledem „to zízate ako sa to robí“ nám ji přinesla.
„Babulka, čo ste to vyviedla? Dala ste jej o veľa viac, ako pýtala,“ nevydržela jsem a řekla, na co jsem myslela.
Dědulka se smál, až mu ohryzek poskakoval, a Tamáš báči zůstal s otevřenou papulou a na spodním rtu mu visela přilepená cigareta, kterou předtím na mně vyžebral. Babulka se opovržlivě usmála a jen utrousila:
„Ničomu nerozumieš, ty tela. Čo som jej dala, možem v pivnici prehazovať, ale na peniažky sa musí ťažko robiť.“
