V posledních několika měsících panuje v evropských zemích pocit naléhavosti přezkoumat bezpečnost svých aktiv držených v zahraničí, zejména pokud jde o zlato. Německo a Itálie čelí rostoucímu vnitřnímu i vnějšímu tlaku na repatriaci zlata z Federálního rezervního systému v New Yorku.
Tyto tlaky přicházejí v době zvýšené globální nestability a jsou navíc umocněny opakovanou veřejnou kritikou Federálního rezervního systému USA ze strany prezidenta Donalda Trumpa. Důsledky daleko přesahují ekonomickou rovinu. To, co se kdysi jevilo jako symbolická otázka, se nyní stává hmatatelným odrazem slábnoucí důvěry ve finanční řízení a globální systém spojenecké spolupráce. Vzhledem k tomu, že je svět svědkem posunu ekonomických center moci, i místo, kde země ukládá své zlato, má nyní politický význam.
Trumpovy útoky na Fed mají dopad na celou Evropu
Geopolitické napětí situaci ještě více vyhrotilo. Vzhledem ke křehkým globálním spojenectvím a rostoucímu ekonomickému nacionalismu se myšlenka uchovávání národních zlatých rezerv pod správou USA jeví jako riskantnější. Německo a Itálie, které společně disponují zlatými zásobami v hodnotě stovek miliard, patří mezi země, které vážně zvažují, zda není na čase převést své zlato zpět domů.
Bližší pohled na evropské skladování zlata v USA
Historicky mnoho zemí skladovalo své zlaté rezervy v USA z důvodu bezpečnosti a finanční výhodnosti, zejména během druhé světové války a po ní. USA byly považovány za politicky stabilní a vojensky bezpečné místo pro uložení velkého množství zlata. Ale časy se změnily.
Například Německo začalo v letech 2013 až 2017 vracet značné množství svého zlata z New Yorku a Paříže z důvodů transparentnosti a suverenity zpět do země. V posledních měsících však vidíme, že se tento trend může vrátit v plné síle zpět. Itálie byla sice pasivnější, ale i ona pod tlakem zákonodárců a analytiků podnikla alespoň nějaké kroky.
Skutečná rizika spojená s držením zlata v USA
Hlavním důvodem repatriace zlata jsou obavy, že by USA v případě krize zmrazily nebo omezily zahraniční aktiva. Ačkoli to může znít extrémně, nedávné události na celosvětové úrovni ukázaly, jak mohou být finanční nástroje politizovány.
Suverenita, symbolika a strategická autonomie
Nejde jen o ekonomiku. Repatriace zlata na domácí území je plná symboliky. Odhaluje širší geopolitickou touhu po autonomii ve světě, který již není ovládán USA a jejich spojenci. Vzhledem k tomu, že militarizace a technologická i obchodní nezávislost se stávají součástí diskusí EU, jistě se do této debaty zapojí i finanční suverenita. Skladování národních aktiv v zahraničí bylo kdysi analogií ke globální spolupráci, kdežto dnes může být výhodou mít svá aktiva raději u sebe.
Kam by to mohlo vést
Pokud Německo a Itálie uskuteční své plány na plnou repatriaci svých zlatých rezerv, mohly by je následovat další země včetně Francie, Rakouska a možná i některé asijské země, například Japonsko. Důsledky pro pozici Fedu jako nejdůvěryhodnějšího správce zlata na světě by mohly být dalekosáhlé. A co je ještě důležitější, tyto kroky by mohly signalizovat, že důvěra ve stávající finanční řád se zhoršuje. Taková teze by mohla představovat příležitost pro nové pojetí hromadění zlata a posun v zavedených finančních aliancích.
