ŠTĚPÁN CHÁB
Petr Fiala předstoupil před řečnický pultík na ministerstvu školství a spolu s ministrem škol i tělocviku vyhlásil téměř revoluci ve školství. Vytvoření všeobecného lycea. Nejlépe alespoň jednoho v každém kraji. Přitom to byla tak zásadní změna, že ji musel přijít vyhlásit sám ministerský předseda. A já nevím, není to trochu málo, soudruhu předsedo?
„Je to krok, který posiluje všeobecnou větev středního školství a posiluje prvek, který v českém systému chybí. Máme lycea, která jsou specializovaná třeba na přírodní vědy, technické obory, ale toto bude všeobecné lyceum a vytvoří alternativu dominantní části všeobecné větve, a to jsou gymnázia,“ představil premiér na první pohled z prstu vycucanou a zbytečnou „revoluci“ ve školství.
Co se bude na všeobecném lyceu učit? Všeobecně všechno, protože děti nevědí, čím budou, tak se jim výběr jejich profesní dráhy odloží až po maturitě. No, vypadá to jako gymnázium, tváří se to jako gymnázium, ale gymnázium to není. Protože to vylepšíme jemnými špíčky jako je vzdělávací okruh osobnostního rozvoje. Poslankyně Barbora Urbanová (STAN), aby podpořila svého ministra i premiéra, projekt vychválila s tím, že se děti budou na lyceu učit i komunikaci. „Dalším základem je i komunikační vzdělávání (konečně!),“ zajuchala Urbanová skrze Facebook.
Maličké špíčky, které nejsou žádným přelomem, žádnou vzpruhou pro samotné školství. Schopnost komunikace? Božínku, ta má být základem ve všech školách. Ne pouze u bezradných děcek, které jdou na oborově nevyhraněné střední školy s tím, že po maturitě už si nějakou vysokou najdou. Vždyť kuchař, zedník, myslivec, účetní, zdravotní sestra,… všichni by měli pěstovat schopnost se kultivovaně vyjadřovat. Takovou z nouze téměř revolucí by bylo, kdyby ta naše učitelská vláda zavedla hodiny rétoriky na základních školách. Kdyby je prosadila na všechny školy.
Jakou pěknou revolucí ve školství by bylo, kdyby dostaly základní školy prostor a možnost najít u každého svého žáka jeho talent a ten podporovat. Od šesté do deváté třídy hledat talent žáka, takový ten okamžik, kdy se mu rozsvítí očíčka a je schopný u tématu strávit hodiny. Pak by nebylo potřeba vytvářet další všeobecný obor a místo gymnázia mu říkat lyceum. Jenže to bychom po školách chtěli moc. Aby vedly žáky i jinudy, než po osnovách stanovených na každý rok, každý měsíc, každý týden výuky. Pro tu nálož leckdy velmi nesmyslných údajů, které musí učitel nacpat do hlav žáků, není čas se mu skutečně věnovat.
Teď je tu otázka personálu. Už teď mají školy problém sehnat kvalitního učitele. Mají problém sehnat i nekvalitního. S tím ve svém revolučním plánu vládní kantoři počítají? Vznik nových škol přece jenom povede k většímu zájmu o učitele.
Další problémem pak je, že nám klesá porodnost. A to citelně. Za poslední dva roky, tedy od covidu a celoplošného očkování, o 10 %. Oproti loňskému prvnímu pololetí se to letošní první pololetí pyšní dalším sešupem o 10 %. Podle údajů to vypadá, že letošní rok poprvé porodnost klesne pod 90 tisíc dětí. To už je 25 tisíc dětí méně na jeden ročník oproti předchozím letům. Je řešením zavádět nové školy? Očekává snad vláda na příští rok nějaký výrazný babyboom?
A tak se nejde nezeptat – měli to na tom ministerstvu pro hopsání na kladině skutečně promyšlené? Nebylo by mnohem prospěšnější pracovat a zlepšovat to, co máme? Třeba takové učňovské vzdělání. To je neustále brané jako vzdělání pro ty blbé. Není tohle cesta, kde je co zlepšovat? Zavádět lepší podmínky, pohodlnější návazné vzdělání, zvyšování prestiže? Nevšiml jsem si, že by ve své školské revoluci premiér Fiala a ministr Bek šli i touto cestou. Učňovské vzdělání je to, které je všeobecně a velmi nemoudře opomíjené. A pokud se to celé dělá jen proto, abychom měli dobré statistiky u Eurostatu, že jsme národ vysokoškoláků, kdo nám, do ďasa, pak opraví střechu? Doktorand?
The post Měníme školství tím, že ho neměníme first appeared on Pravý prostor.
